ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1332.2021.3
sp. zn. 25 Cdo 1332/2021-758
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: R. O., IČO XY, se sídlem XY, zastoupený Mgr. Robertem Kvasničkou, advokátem se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti žalovanému: M. Š. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Jaroslavem Mišingerem , advokátem se sídlem Minská 3173/38, Brno, o 6 687 548 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 34 C 97/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2020, č. j. 25 Co 166/2019-704, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2020, č. j. 25 Co 166/2019-704, potvrdil rozsudek ze dne 1. 3. 2017, č. j. 34 C 97/2010-491, ve spojeni ́ s dopl ňujícím rozsudkem ze dne 20. 12. 2017, č. j. 34 C 97/2010-560, a doplňujícím usnesením ze dne 20. 9. 2018, č. j. 34 C 97/2010-596, v rozsahu, v němž Okresní soud Praha-východ uložil žalovanému zaplatit žalobci 6 687 548 Kč spolu s příslušenstvím a nahradit náklady řízení 1 540 643 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přiznané plnění představovalo zisk, který žalobci ušel v důsledku porušení povinnosti ze smlouvy o výstavbě žalovaným. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako stavebník uzavřel dne 27. 9. 2006 s žalovaným jakožto vlastníkem stavby č. p. XY, postavené na pozemku par. č. XY, v k. ú. XY, smlouvu o výstavbě (dále jen „smlouva o výstavbě“), jejímž předmětem bylo ujednání, že žalovaný za dohodnutou cenu umožní žalobci vybudovat půdní vestavbu čtyř bytů v budově č. p. XY a nabýt k nim vlastnické právo. Smlouva o výstavbě podle bodu 12.6. nabyla platnosti dnem podpisu a účinnosti měla nabýt dnem úhrady peněžního plnění stavebníka v plné výši po právní moci stavebního povolení. Dne 1. 10. 2006 uzavřel žalobce jakožto objednatel se společností PRAŽSKÉ PŮDY s.r.o. jako dodavatelem smlouvu o zajištění přípravy, realizace a kolaudace půdní vestavby bytů, včetně zajištění projektové dokumentace pro územní a stavební řízení a obstarání územního rozhodnutí, stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí. Poté, co společnost PRAŽSKÉ PŮDY s.r.o. zajistila územní rozhodnutí o umístění stavby a žalobce uzavřel rezervační dohody s potenciálními kupci nově vznikajících bytových jednotek, předal žalobce žalovanému dokumentaci pro účely stavebního řízení. K dokumentaci žalovaný uplatnil výhrady, načež po několik měsíců probíhala ohledně dokumentace mezi žalobcem a žalovaným intenzivní e-mailová komunikace, během které mimo jiné žalobce informoval žalovaného, že bude podávat žádost o vydání stavebního povolení. Poté dne 26. 4. 2008 podala společnost PRAŽSKÉ PŮDY s.r.o. žádost o vydání stavebního povolení, její přílohou byla dokumentace, kterou žalobce současně předložil žalovanému. Dopisem ze dne 12. 5. 2008 žalovaný odstoupil od smlouvy o výstavbě pro její porušení tím, že žalobce podal žádost o vydání stavebního povolení, ačkoli s tím žalovaný vyslovil nesouhlas, neboť nebyly dořešeny jeho výhrady k dokumentaci. Žalobce sdělil žalovanému, že žádnou svou povinnost ze smlouvy o výstavbě neporušil a jeho odstoupení tak považuje za neplatné. Vyzval jej k řádnému plnění smlouvy o výstavbě, následně jej dalším dopisem opakovaně vyzval k poskytnutí součinnosti pro účely vydání stavebního povolení. Dopisem ze dne 23. 10. 2008 pak žalobce od smlouvy o výstavbě odstoupil s odůvodněním, že žalovaný neposkytl v rozporu se smlouvou o výstavbě žalobci nezbytnou součinnost. Odvolací soud doplnil dokazování a ze znaleckého posudku Ing. Romana Nýče zjistil, že do dokumentace předložené stavebnímu úřadu byly zapracovány připomínky žalovaného, zbylé byly nedůvodné či laické. Znalec podrobně popsal změny dokumentace oproti studii, která byla přílohou smlouvy o výstavbě. Podle odvolacího soudu byly změny provedeny v souladu se smlouvou o výstavbě a odůvodněné připomínky žalovaného byly do dokumentace zapracovány, proto žalobce smlouvu o výstavbě neporušil. Uzavřel-li žalobce smlouvu se společností PRAŽSKÉ PŮDY s.r.o. a jejím prostřednictvím realizoval kroky směřující k výstavbě, neporušil hrubě (tím méně pak opakovaně) smluvní povinnosti ve smyslu bodu 11. 5. písm. a) smlouvy o výstavbě, neboť smluvním partnerem žalovaného nadále zůstával žalobce, který by byl nadále odpovědný za případné porušení smlouvy. Navíc tuto skutečnost žalovaný neuvedl jako důvod v odstoupení od smlouvy a uplatnil ji pouze ve vztahu ke stavebnímu úřadu. Odvolací soud uzavřel, že žalobce své povinnosti splnil nebo byl připraven splnit, byť prostřednictvím třetí osoby, a odstoupení žalovaného proto nepovažoval za důvodné a tudíž oprávněné. Naopak to byl žalovaný, který v rozporu se smlouvou odepřel žalobci udělit souhlas pro účely stavebního řízení a porušil tím smlouvu o výstavbě, a proto smlouva o výstavbě zanikla až odstoupením žalobce. V důsledku porušení smluvní povinnosti, konkrétně neposkytnutí součinnosti podle bodu 3. 3. písm. a) a neudělení souhlasu s dokumentací podle bodu 9. 10. smlouvy o výstavbě, ušel žalobci zisk ve výši 6 687 548 Kč určené znaleckým posudkem, který je povinen v souladu s §420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) nahradit žalovaný. Tomu nebrání, že smlouva byla pouze platná na základě podpisu dne 27. 9. 2006, nikoli účinná.
Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku dovoláním. Přípustnost podle §237 o. s. ř. odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud měl pochybit, posoudil-li dovolatelovo jednání jako porušení jeho povinnosti poskytnout žalobci součinnost a udělit souhlas k žádosti o zahájení stavebního řízení. Žalobci ušel zisk proto, že se rozhodl podat žádost o stavební povolení prostřednictvím třetí (právnické) osoby, a protože si předem neopatřil souhlas dovolatele jakožto vlastníka stavby, jak to vyžaduje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Škoda tak vznikla minimálně z části v důsledku porušení smluvní povinnosti žalobcem. Závěr odvolacího soudu, že není podstatné, z podnětu které osoby došlo k zahájení stavebního řízení, je nesprávný, neboť podle smlouvy o výstavbě měl žádost podat žalobce jako fyzická osoba a podala-li ji právnická osoba, byť jejím jediným společníkem a současně jednatelem byl žalobce, jednalo se o odlišnou osobu. Dále dovolatel poukázal na to, že odvolací soud posuzoval porušení povinnosti ze smlouvy o výstavbě, aniž by vzal v úvahu, že smlouva sice byla platná po jejím podpisu, avšak nebyla podle bodu 8.3. účinná. Konečně měl za to, že odvolací soud neměl pravomoc spor rozhodnout, neboť se jednalo o otázku porušení povinnosti dovolatele udělit souhlas podle §110 odst. 2 písmeno a) stavebního zákona, tudíž žalobcem uplatněný nárok měl veřejnoprávní povahu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu k výkladu §420 obč. zák. (srov. §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 752/2017, je-li chování mající za následek zmaření vzniku smluvního vztahu způsobilé založit odpovědnost za škodu v okamžiku, kdy teprve probíhalo jednání směřující k uzavření smlouvy, lze tím spíše považovat za protiprávní jednání jedné ze stran platné smlouvy, jejíž účinnost je vázána na splnění podmínky, které vedlo k tomu, že podmínka splněna nebyla, a účel smlouvy tudíž nebyl naplněn. V citovaném rozsudku účastníci uzavřeli kupní smlouvu, která obsahovala odkládací podmínku pro výplatu kupní ceny a pro podání návrhu na vklad vlastnického práva, a to získání pravomocného územního rozhodnutí pro výstavbu bytového domu, k čemuž se prodávající zavázali poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Tím, že potřebou součinnost ve správním řízení neposkytli a v jeho průběhu prodali tytéž pozemky jiné osobě, zmařili vydání územního rozhodnutí a účel smlouvy samotné, čímž porušili jak povinnost ze smlouvy, tak i prevenční povinnost ve smyslu §415 obč. zák. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (které dovolacímu přezkumu nepodléhají) v nyní projednávané věci žalovaný neposkytl v rozporu s platně uzavřenou smlouvou potřebnou součinnost k získání stavebního povolení žalobcem, čímž zmařil jeho vydání a samotný účel smlouvy, ačkoli účinnost smlouvy o výstavbě podle jejího bodu 12.6. měla nastat úhradou peněžního plnění žalobce v plné výši po právní moci stavebního povolení. Ve vztahu ke smluvním povinnostem, které měli účastníci před doplacením ceny, totiž byla platná smlouva nepochybně účinnou již v době, kdy podle ní strany byly povinny konat (bez ohledu na zmíněné ujednání o době její účinnosti). Závěr odvolacího soudu, že žalovaný porušil povinnost ze smlouvy, a proto odpovídá za vzniklou škodu podle §420 obč. zák., je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Jednání žalobce, který uzavřel smlouvu s třetí osobou, prostřednictvím níž realizoval kroky směřující k výstavbě, odvolací soud jednak neshledal porušením smluvní povinnosti, navíc pak uzavřel, že z uvedeného důvodu žalovaný odstoupit nemohl, když jej vůči žalobci vůbec nenamítl. Obstojí-li zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu již s ohledem na závěr o nevznesení námitky porušení smluvní povinnosti jako důvodu pro odstoupení od smlouvy, jehož správnost dovolatel nenapadá (dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. §242 odst. 3 věta první v návaznosti na §241a odst. 3 o. s. ř.), pak dovolání nemůže být již jen z tohoto důvodu přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 350/2021). Žalovaným vymezená (jiná) právní otázka, tj. otázka porušení smluvní povinnosti tím, že žalobce plnil své povinnosti ze smlouvy o výstavbě prostřednictvím třetí osoby, za této procesní situace totiž nemá povahu otázky, jejíž zodpovězení způsobem konvenujícím pohledu dovolatele by bylo způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o předmětu sporu.
Neopatřil-li si žalobce souhlas dovolatele jakožto vlastníka stavby před podáním žádosti o stavební povolení, nelze v takovém jednání spatřovat porušení smluvní povinnosti, neboť smlouva o výstavbě žalobci takovou povinnost neukládala. Podle bodu 9.10. smlouvy o výstavbě měl žalobce předat žalovanému projektovou dokumentaci současně s jejím předložením ke schválení stavebnímu úřadu, což učinil. Z hlediska porušení smluvní povinnosti pak není relevantní, zda takovým jednáním dovolatel porušil či neporušil stavební zákon.
Dovolací námitka, že odvolací soud neměl pravomoc spor rozhodnout, představuje námitku vady řízení, k níž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ. Lze jen dodat, že předmětem řízení byl spor o porušení povinnosti ze smlouvy o výstavbě a odpovědnosti z toho vyplývající, nikoli spor o povinnosti udělit souhlas podle §110 odst. 2 písmeno a) stavebního zákona.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 8. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu