ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1907.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 1907/2021-1034
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: J. N. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Zuzanou Smítkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Trojanova 2022/12, Praha 2, proti žalované: J. H. , se sídlem XY, IČO XY, za účasti: Generali Česká pojišťovna a. s. , se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, zastoupená Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 86/7, Praha 5, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 1.879.033,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 232 C 9/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, č. j. 44 Co 60/2018-977, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, č. j. 44 Co 60/2018-977, ve výroku I ohledně částky 660.209,10 Kč s příslušenstvím a v závislých nákladových výrocích II a III, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2017, č. j. 232 C 9/2015-748, ve stejném rozsahu se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 8. 2017, č. j. 232 C 9/2015-748, zamítl žalobu o zaplacení částky 1.879.033,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Nárok žalobce na zaplacení žalované částky sestával z náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku pochybení žalované jako advokátky při poskytování právních služeb žalobci (zastupování v soudním řízení proti L. R.) ve smyslu §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, (dále jen „zákon o advokacii“). Předmětem řízení byly nároky žalobce sestávající z částek 605.388,50 Kč (plnění přisouzené protistraně žalobce L. R. v původním řízení, náklady řízení přisouzené L. R., náhrada nákladů zastoupení žalobce žalovanou v prohraném soudním sporu, uhrazené soudní poplatky za odvolací a dovolací řízení), 149.000 Kč (úroky z půjčky na úhradu plnění L. R.); 624.245 Kč (žalovanou neuplatněné nároky žalobce ze smlouvy o dílo vůči L. R.) a 500.000 Kč (náhrada nemajetkové újmy, která byla především spatřována v zásahu do profesní cti žalobce a ve skutečnosti, že žalovaná žalobce svým jednáním udržovala v několikaletém stresu a v přesvědčení, že v České republice se nelze dovolat práva na spravedlivý proces), vše s úrokem z prodlení. V řízení, v němž žalovaná žalobce zastupovala, bylo rozhodováno o nároku tehdejšího žalobce L. R. na vrácení zálohy ve výši 200.000 Kč ze smlouvy o dílo týkající se zhotovení analýzy schvalitelnosti vrtulníku AK-1 podle předpisu JAR 27 žalobcem (tehdy žalovaným) jakožto zhotovitelem pro účely následné registrace a legálního provozování vrtulníku v tuzemsku L. R. po dovozu z Ukrajiny. Svůj nárok na vrácení zálohy L. R. uplatnil po žalobci na základě odstoupení od smlouvy o dílo, které učinil pro řádné neplnění smlouvy ze strany žalobce. Městský soud po provedeném dokazování neshledal důvodnou námitku promlčení, dovodil porušení povinnosti žalované jako advokátky při zastupování žalobce, avšak neshledal, že nebýt tohoto porušení, mohl být žalobce v původním sporu úspěšný. Z provedeného dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná jako advokátka zastupovala dovolatele v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 89/2009 před Okresním soudem Praha-západ, který rozhodl rozsudkem ze dne 11. 5. 2011 tak, že dovolateli v postavení žalovaného bylo uloženo zaplatit žalobci L. R. ve věci samé částku 200.000 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 172.385,52 Kč. Při jednání dne 21. 4. 2010 byl vyslechnut L. R., následovalo poučení žalobce podle §118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě označení důkazů prokazujících, že došlo k předání částky 200.000 Kč dne 3. 7. 2007. Tomuto jednání předcházela e-mailová komunikace mezi účastníky, v níž žalobce zasílal žalované případné dotazy na L. R. pro případ jeho účastnického výslechu. Jednání dne 11. 5. 2011 před výše uvedeným soudem se žalovaná nezúčastnila, proto byl vynesen rozsudek pro neunesení důkazního břemene žalobcem, následovalo potvrzení rozsudku odvolacím soudem (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, č. j. 21 Co 430/2011-150), poté bylo Nejvyšším soudem odmítnuto dovolání žalobce (usnesení ze dne 16. 4. 2013, č. j. 32 Cdo 1832/2012-183), a taktéž byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2023/13). Mezi účastníky probíhala prostřednictvím e-mailů komunikace týkající se soudního řízení, v níž žalovaná sdělovala dne 26. 8. 2011 žalobci, že zasílá rozsudek ve věci R., přiložila rozsudek, který měl být zaslán společně s tímto e-mailem jako příloha, kde zcela zjevně chybí pasáž týkající se neúčasti žalované u jednání soudu a nemožnosti jejího poučení dle §118a o. s. ř. Na běžný účet žalobce byla dne 9. 3. 2012 společností NA Engineering s. r. o. poukázána částka 498.000 Kč a následně z tohoto účtu ve stejný den byly zaplaceny dvě částky, a to 225.189 Kč jako náklady zastoupení a 270.794 Kč coby úhrada žalované částky s úroky ve věci N. versus R. Z účtu žalobce taktéž byly zaplaceny náklady dovolání ve výši 12.402,50 Kč a z účtu společnosti NA Engineering s. r. o. bylo zaplaceno 9.400 Kč za právní poradenství. Na základě rozsáhlého dokazování soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná byla v době zastupování žalobce závislá na alkoholu, dopustila se neetického chování, když hrubě porušila zásady advokátní etiky nedostavením se k jednání soudu, nepředložením důkazů a zatajením těchto skutečností dovolateli, avšak toto pochybení nemělo vliv na výsledek sporu s L. R. Za stěžejní považoval soud prvního stupně především otázku, zda dovolatel přijal zálohu v částce 200.000 Kč od L. R., a tedy byl po odstoupení od smlouvy povinen tuto částku vrátit. K tomu směřovalo jak dokazování, tak právní argumentace, a to se závěrem, že tuto zálohu žalobce obdržel, následně L. R. platně odstoupil od smlouvy a žalobce byl povinen zálohu vrátit. K uplatněnému protiplnění městský soud uzavřel, že tento nárok může žalobce stále uplatnit, a tedy mu škoda nevznikla. Náklady právního zastoupení nepovažoval za uhrazené žalobcem, nýbrž společností NA Engineering s. r. o. Tvrzený nárok na zaplacení úroku z půjčky čerpané na úhradu nákladů řízení není dán proto, že náhradu nákladů sporu, který by i bez pochybení žalované prohrál, by musel žalobce stejně zaplatit. Náhrada nemajetkové újmy byla nedostatečně konkretizována, neprokázána a bylo-li vrácení 200 000 Kč po právu, nelze je vnímat jako újmu na profesní cti žalobce, zvláště s přihlédnutím k tomu, že žalobce předložil soudu pozměněný dokument, kterým hodlal vylepšit svou procesní pozici.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 44 Co 60/2018-977, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky a ve vztahu k vedlejšímu účastníku (výroky II a III). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením soudu prvního stupně. Po doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazních návrhů žalobcem konstatoval, že nelze učinit závěr o odlišném výsledku původního řízení žalobce v případě řádného postupu žalované. Jednání žalované posoudil jako protiprávní a neetické, avšak nebylo v příčinné souvislosti s následně prohraným soudním sporem žalobce, neboť i při dodržení všech pokynů klienta by žalobce ve sporu neuspěl. Následně odvolací soud podrobně rozebral příčinu neúspěchu ve vztahu ke každému důkazu uplatněnému žalobcem v původním řízení proti L. R.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce obsáhlé dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v praxi dovolacího soudu řešeny, nebo se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Otázky, v nichž dovolatel spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř., byly formulovány takto: 1) Odpovídá advokát za újmu vzniklou klientovi v situaci, kdy advokát neodešle soudu jím vypracovaný přípis s popisem obrany a shromážděnými důkazy, ač klientovi tvrdí, že tak učinil, a když se o týden později advokát bez omluvy nedostaví k ústnímu jednání, nepředloží zde soudem požadovaná skutková tvrzení a důkazní návrhy, klienta o svém pochybení neinformuje, následně své jednání zakrývá prostřednictvím falzifikace rozsudku a podvrhováním klientovi jiného znění opravných prostředků, než které za něj podal k soudu? Pokud v příčinné souvislosti s těmito pochybeními advokáta nevznikne klientovi újma majetková, odpovídá advokát alespoň za újmu nemajetkovou způsobenou klientovi? 2) Zahrnuje odpovědnost advokáta i náhradu majetkové újmy vzniklé klientovi tím, že na splacení povinnosti, která mu byla uložena rozsudkem soudu (navzdory ujišťování advokáta, že klient bude ve sporu úspěšný), si klient musel vzít úvěr a z něj platit úroky, a to i v situaci, kdy věřitelem poskytujícím půjčku byla společnost ovládaná klientem? 3) Je advokát oprávněn účtovat odměnu za právní služby, o kterých ví, že nebudou jeho klientovi ku prospěchu (bez toho, aby jej na tuto skutečnost upozornil)? 4) Byl objednatel (zde L. R.) oprávněn odstoupit od smlouvy o dílo v situaci, kdy neposkytuje zhotoviteli, který má být v prodlení, sám potřebnou, resp. naprosto žádnou součinnost, ač tak učinit měl a mohl? 5) Byl objednatel povinen poskytnout dovolateli určité plnění dle smlouvy za situace, když neposkytnutím součinnosti zmařil zhotovení díla? 6) Byl objednatel povinen v rámci své součinnosti přistavit vrtulník k prohlídce? 7) Je odpovědnost za nemajetkovou újmu podmíněna současným vznikem majetkové újmy? 8) Je soud oprávněn hodnotit obsah dovolatelem zpracovaného dokumentu technické povahy? 9) Skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. 10) Hodnocení učiněná soudem jsou nepřezkoumatelná. 11) Soud nedostatečně přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 12) Soudem nebyly provedeny významné důkazy. Dovolatel se domnívá, že veškeré uplatněné nároky na náhradu majetkové i nemajetkové újmy vznikly v přímé souvislosti s jednáním žalované, bez kterého by nedošlo k neúspěchu dovolatele v původním soudním řízení. Rekapituloval pochybení žalované a konstatoval, že kdyby k nim nedošlo, prokázal by v řízení proti L. R. neodůvodněnost odstoupení od smlouvy a výsledek soudního sporu by byl odlišný. Dovolatel stručně zopakoval skutkový popis jednání žalované a doplnil judikaturu dovolacího soudu k výkladu odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou klientovi. Dovolatel též zpochybnil přiznání náhrady nákladů vedlejšímu účastníku, který do soudního řízení vstoupil dobrovolně, a jejich přiznání považuje dovolatel za rozporné s dobrými mravy. V doplňku dovolání dále dovolatel uvedl, že bylo zásadně porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně jej zrušil i s rozsudkem soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Ačkoli se částka náhrady majetkové újmy, která byla předmětem odvolacího řízení a je napadena dovoláním, skládá z dílčích částek, z nichž některé nedosahují zákonného limitu 50 000 Kč stanoveného v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolací soud nepovažuje za souladné s účelem citovaného ustanovení ohledně těchto částek považovat dovolání za částečně nepřípustné. Náklady řízení lze vždy (i když jejich zbytečné vynaložení představuje škodu) členit na náklady jednotlivých stupňů řízení a dále na náklady soudních poplatků, náklady dokazování a náklady zastoupení advokátem, a ty pak dále na náklady za jednotlivé úkony právní služby, hotové výdaje, náhradu za promeškaný čas a náhradu daně z přidané hodnoty, a bylo by absurdní vylučovat z dovolacího přezkumu náhrady takových nákladů dosahujících vcelku i statisícových hodnot jen proto, že je lze uvedeným způsobem členit, zvláště má-li být v dovolacím řízením posuzován samotný základ nároku na náhradu škody, takže vyloučení dílčích peněžitých částek z dovolacího přezkumu by nepřineslo žádné odbřemenění dovolacího soudu, což je hlavním účelem citovaného ustanovení (k účelu a ústavní konformitě zákonného omezení přístupu k dovolacímu soudu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, body 27-30).
Dovolání je přípustné pro řešení právní otázky odpovědnosti advokáta za majetkovou a nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku zatajení chybného postupu advokáta v soudním řízení, na jejímž řešení je vskutku založeno dovoláním napadené rozhodnutí a jež dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu v daných souvislostech řešena, a v tomto rozsahu je důvodné.
V rozhodovací praxi dovolacího soudu byly opakovaně řešeny případy pochybení advokátů při zastupování klientů a otázka jejich odpovědnosti. Odpovědnost advokáta za škodu podle §24 odst. 1 zákona o advokacii vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody). Advokát je při poskytování právních služeb povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné. (Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, nebo ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5819/2017.)
V projednávané věci je nutno tyto závěry chápat nejen ve vztahu k pochybení žalované spočívajícím v nedostavení se k soudnímu jednání dne 11. 5. 2011, ale i v zatajení této skutečnosti dovolateli a minimálně nedostatečném poučení o následcích tohoto pochybení. Tyto důsledky však odvolací soud ve svém rozhodnutí pominul nebo dostatečně nezohlednil. Ve smyslu výše zmíněného iniciativního a samostatného přístupu advokáta bylo potřeba, aby žalovaná dovolatele poučila o následcích svého pochybení pro dovolatele. V takovém případě by s vysokou pravděpodobností dovolatel nepokračoval v dalším řízení, nevynaložil zbytečně prostředky na odvolací a dovolací řízení, neplatil soudní poplatky atd. Závěr odvolacího soudu, že k neúspěchu dovolatele v řízení před prvoinstančním soudem by došlo i bez pochybení žalované, neodůvodňuje pokračování řízení podáváním řádných i mimořádných opravných prostředků a navyšováním nákladů řízení.
K nároku na náhradu nákladů řízení L. R. a nákladů právního zastoupení žalované uvedl soud prvního stupně, že je nezaplatil dovolatel, ačkoli z dokazování vyplynul opak. Odvolací soud pouze odkázal na závěry soudu prvního stupně a na akcesorickou povahu uvedeného nároku.
Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy je nutno konstatovat, že dovolatel postupně vylíčení svého nároku na náhradu nemajetkové újmy měnil, od újmy na zdraví s nutností léčby, přes zásah do profesní cti až po frustraci z nemožnosti dovolat se spravedlnosti. Jestliže soud prvního stupně nepovažoval takto formulovaný nárok za dostatečně určitý, měl dovolatele poučit a vyzvat k jeho upřesnění či doplnění podle §43 odst. 2 a §118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Pokud odvolací soud tuto vadu řízení přehlédl a zabýval se nárokem věcně, je i jeho rozhodnutí postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, k níž dovolací soud přihlíží i bez návrhu.
V rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyl řešen obdobný případ vzniku nemajetkové újmy klienta způsobený advokátem, který porušil svou právní povinnost a následně v úmyslu toto pochybení před klientem zastřít, manipuloval s textem rozsudku a úmyslně klamal klienta o průběhu a výsledku soudního sporu. Městský soud uzavřel, že žalovaná přiložila v e-mailové komunikaci pozměněný rozsudek, kde zcela zjevně chybí pasáž týkající se neúčasti žalované strany a nemožnosti poučení dle §118a o. s. ř., avšak právní závěr z toho neučinil, a odvolací soud se s tímto neúplným posouzením ztotožnil. Obecně však lze uzavřít, že porušením povinnosti advokáta a úmyslným zatajením této skutečnosti před klientem lze způsobit i nemajetkovou újmu. Nepřichází-li v úvahu podle jiných zvláštních zákonných ustanovení náhrada nemajetkové újmy na jiných než přirozených osobnostních právech, zakládá poškozenému právo na její náhradu §2971 o. z. za splnění tam uvedených (poměrně přísných) podmínek. Dovolací soud již obdobný závěr učinil např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1131/2019, uveřejněný pod č. 60/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého ten, kdo porušil důležitou právní povinnost (v daném případě realizovat stavbu jen na základě stavebního povolení a respektovat správní a soudní rozhodnutí), čímž u žalobce vyvolal dlouhodobý stres a pocity frustrace a osobního neštěstí, odpovídá za nemajetkovou újmu, která tím žalobci vznikla.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že námitka dovolatele o nesprávném právním posouzení nároků v celkové částce 660.209,10 Kč s příslušenstvím sestávající z částky 52.803,60 Kč za náklady odvolacího řízení, částky 12.405,50 Kč za náklady dovolacího řízení, částky 77.000 Kč za náklady právního zastoupení žalovanou, částek 10.000 Kč a 8.000 Kč za soudní poplatky v původním řízení proti L. R. a částky 500.000 Kč za nemajetkovou újmu dovolatele způsobenou zatajením neetického jednání žalované před žalobcem a pokračováním v dalším soudním řízení, navyšováním jeho nákladů, tedy otázky odpovědnosti advokáta za újmu způsobenou klientovi porušením povinnosti chránit a prosazovat jeho práva a zájmy podle §16 a §24 zákona o advokacii, je důvodná a ve vztahu k těmto nárokům spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném, respektive nedostatečném právním posouzení. Uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení uvedených otázek je tak naplněn. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek tohoto soudu a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání. Stejně tak není dovolání přípustné, pokud právní otázky vymezené dovolatelem vycházejí z jiného skutkového stavu, než z něhož vycházel soud odvolací. (Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 680/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 683/2020).
Ve vztahu k ostatním uplatněným nárokům dovolatel neformuloval relevantní právní otázky, na jejichž řešení by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno, otázky uvedené shora pod body 9) až 12) nejsou vůbec otázkami, nýbrž jen apodiktickými tvrzeními či názory dovolatele.
Dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení (§238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Z uvedených důvodů bylo dovolání nad rámec shora vyloženého rozsahu, v němž bylo shledáno bezvadné, přípustné a důvodné, odmítnuto podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu