ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1909.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 1909/2022-393
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce: J. S. , narozený XY, bytem XY, zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Dvořáčkem, sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8 - Karlín, proti žalovanému: A. D. , narozený XY, státní příslušník Guinejské republiky , bytem XY, zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 - Nové Město, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 923 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 60 C 198/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2022, č. j. 25 Co 43/2022-371, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, č. j. 60 C 198/2017-338, zamítl žalobu o zaplacení 923 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobce v řízení žádal odškodnění z titulu újmy na zdraví utrpěné při incidentu ze dne 1. 5. 2015, za který byl žalovaný pravomocně odsouzen v trestním řízení, v kterém již bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci bolestné 16 695,90 Kč a náhradu škody 53 000 Kč. Tvrdil, že byl po dobu 6 měsíců po incidentu s žalovaným terčem posměchu kvůli chybějícím zubům, mohl hovořit pouze s obtížemi a musel opustit své původní zaměstnání v XY baru a najít si nové, hůře placené v restauraci XY. Poukazoval na nepříjemné pocity kvůli jizvě na horním rtu, citlivou ústní dutinu, časté oplachy, výměny zubních kartáčků, úzkostné dodržování ústní hygieny, problémy při navazování kontaktů se ženami. Obvodní soud uzavřel, že žalobce netvrdil, tedy ani neprokazoval, že by s ublížením na zdraví měl spojeny jakékoliv závažné léčebné komplikace nebo že by žalobce v důsledku zranění přišel o nějaké důležité nevšední události. Žalobce si toliko stěžoval na to, že celá oblast ústní dutiny je citlivá, což však obvodní soud pokládal za problémy spojené s žalobcovým onemocněním chronickou parodontózou, kterou trpěl již před zraněním. Současně neměl za prokázáné ani žádné jiné specifické okolnosti, které by zvýšily intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad míru obvyklou, proto žalobu zamítl.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 10. 3. 2022, č. j. 25 Co 43/2022-371, rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že žalobci v souvislosti se škodní události ze dne 1. 5. 2015 nevznikla doposud neodškodněná nemajetková újma.
Žalobce podal proti výroku I rozsudku odvolacího soudu dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolací soud by se měl podle žalobce zabývat tím, zda je tzv. další nemajetkovou újmou i to, že žalobce vzpomíná, že dne 1. 5. 2015 mu tekla jeho vlastní krev, že vnímá subjektivně svoji mluvu jako málo srozumitelnou, že vnímá citlivost v oblasti retní linky a má jizvu na horním rtu. Navrhl zrušení věci a její vrácení k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., ale není přípustné podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde.
Dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání tak, že rozhodnutí spočívá na dosud neřešené právní otázce, zda je tzv. další nemajetkovou újmou i to, že dovolatel vzpomíná, že dne 1. 5. 2015 mu tekla jeho vlastní krev, že vnímá subjektivně svoji mluvu jako málo srozumitelnou, vnímá i citlivost v oblasti retní linky a má jizvu na horním rtu. Přitom však především nesouhlasí se skutkovými závěry soudů, o neexistenci doposud neodškodněné nemajetkové újmy jako následku škodní události ze dne 1. 5. 2015. Tvrdí, že subjektivně pociťuje další nemajetkovou újmu, kterou však odvolací soud po provedeném dokazování neshledal.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. 1. 2013 k dispozici nemá. V dovolání se však dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž nesouhlasí. Jestliže dovolatel právní posouzení buduje na vlastních skutkových závěrech, odlišných od závěrů, k nimž po doplnění dokazování dospěl odvolací soud, neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu