ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1913.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 1913/2022-1216
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: HAL TRADE, společnost s ručením omezeným , se sídlem ul. B. Němcové 37/IV, Chlumec nad Cidlinou, IČO 25938011, zastoupená Mgr. Lenkou Balkovou, advokátkou se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalované: Centec automatika, spol. s r. o. , se sídlem Pekařská 601/8, Praha 5, IČO 44848048, zastoupená JUDr. Daliborem Vančurou, advokátem se sídlem Palackého třída 115/27, Nymburk, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 345/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2021, č. j. 72 Co 163/2021-1053, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. 1. 2021, č. j. 9 C 345/2010-1027, zamítl žalobu o zaplacení 2.945.898 Kč s příslušenstvím a 1.240.333,80 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu skutečné škody (1.240.333,80 Kč) a ušlého zisku (2.945.898 Kč), které jí měly vzniknout v důsledku zatečení dešťové vody do nebytových prostor, jež měla pronajaty od žalované a v nichž měla umístěny stroje a zásobníky cukru za účelem výroby a skladování cukerných sirupů. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2021, č. j. 72 Co 163/2021-1053, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, jíž bylo rozhodnuto o 2.945.898 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že žalobkyně ani přes kvalifikovanou výzvu soudu prvního stupně neprokázala a ani netvrdila skutečnosti, které by svědčily o tom, že nebýt předmětné škodní události, dosáhla by v období od listopadu 2006 do ledna 2007 zisku ve výši 2.945.898 Kč. Jestliže žalobkyně odvozuje vznik ušlého zisku z toho, že v důsledku narušení výrobních prostor byla zastavena (omezena) jí provozovaná výroba cukerných sirupů, měla by k prokázání svého nároku tvrdit, jaká konkrétní obchodní příležitost jí v příčinné souvislosti s tím unikla, jaká byla její připravenost dostát svým smluvním závazkům, v jakém rozsahu byla připravena, nebýt škodní události, svým smluvním partnerům (odběratelům) plnit dodávky cukerných sirupů, jaká by jí v případě poskytnutí plnění náležela smluvní odměna, jaké by na dosažení takového příjmu musela vynaložit náklady apod. Z žalobkyní předložených smluv uzavřených s jejími odběrateli v letech 2003 až 2006 není zřejmé, zda vůbec a pokud ano, v jakém rozsahu, by na jejich základě měla v rozhodném období dodávky cukerných sirupů plnit. Za nedostatečné k prokázání „pravidelného běhu věcí“ považoval odvolací soud i žalobkyní nabízené srovnání s tvrzeným průměrným ziskem dosahovaným ve stejném kalendářním období v letech 2004 a 2005, neboť z provedeného dokazování neplyne, že by v uvedených letech provozovala svou výrobní a obchodní podnikatelskou činnost neměnným způsobem, tj. že by dosahovala v minulém období konstantního zisku; naopak žalobkyně byla v tomto období spíše ztrátovou společností a její ekonomické výsledky o stabilně dosahovaném zisku nesvědčí. Kromě toho předmětné škodní události předcházelo zastavení výrobní činnosti v období od 14. 3. 2006 do 16. 8. 2006 z důvodu požáru, který zasáhl výrobní provoz. Závěry soudu prvního stupně o nároku na náhradu skutečných škod (1.240.333,80 Kč) shledal odvolací soud předčasnými a pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelnými.
Proti potvrzující části výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce hmotného práva, „zda pro účely stanovení výše ušlého zisku se musí předpokládaný zisk opírat o již uzavřené smlouvy, jejichž realizace má v budoucnu přinést poškozenému sjednané plnění, nebo nikoliv“. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3320/2011 a sp. zn. 25 Cdo 142/2004 a namítá, že není podmínkou, aby byl předpokládaný zisk podložen již uzavřenými smlouvami, jejichž realizace má přinést poškozenému sjednané plnění (není totiž vyloučeno, že škodní událost vedla právě k tomu, že nebyly uzavřeny smlouvy, které by jinak při pravidelném běhu okolností uzavřeny byly a staly by se podkladem pro dosažení zisku). Má za to, že prokázala, že měla k dispozici pronajaté prostory, v nichž provozovala technologii k výrobě sirupů, že měla zaměstnance nutné k zajištění výroby a prodeje sirupů jakož i odběratele zboží a že v minulosti dosahovala tržeb z této činnosti a na tyto tržby vynakládala náklady. Soudy obou stupňů však nepochopitelně přes předložená daňová přiznání, účetní přehledy, účetní závěrky a navrhovanou kontrolu komplexního účetnictví odmítly akceptovat určení ušlého zisku podle minulých účetních období. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěry, k nimž dospěl odvolací soud po dokazování znaleckým posudkem Ing. Ivo Strejce. Protože podle dovolatelky odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku určení výše ušlého zisku, což mělo vliv na jeho rozhodnutí, a v důsledku neustanovení znalce zatížil řízení vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud se neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při posuzování podmínek pro přiznání nároku na náhradu ušlého zisku. Dovolání směřuje nepřípustně proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Žalobkyně i přesto, že byla opakovaně poučována, vznik ušlého zisku nedoložila. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 o. s. ř.), avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), a může tak posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2, 3 o. s. ř., vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.
Škodou ve smyslu §442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, tj. předpisu účinného v době škodní události, míní zákon újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci. To, co poškozenému ušlo (ušlý zisk), je újmou spočívající v tom, že u něj nedojde v důsledku protiprávního jednání či škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, uveřejněné pod č. 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 296/2006, č. 39/2008 Sb. rozh. obč.). Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno (v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném), že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil. Pouhé tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského záměru poškozeného k odškodnění nestačí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, pod C 4027, nebo rozsudek ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4343/2008). Poškozený musí prokázat, že měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, například že tam, kde je k provozování výdělečné činnosti zapotřebí splnění určitých podmínek (např. licence, registrace, stavební povolení apod.), byl reálný předpoklad jejich dosažení, pokud by nepříznivě nezasáhla škodní událost (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 25 Cdo 142/2004, Soubor C 2564).
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že žalobkyně – přestože byla vyzvána k doplnění rozhodných tvrzení i důkazů – neprokázala vznik škody v podobě ušlého zisku. Závěr o (ne)unesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně prokázání vzniku škody je závěrem skutkovým, který v rámci dovolacího řízení nepodléhá přezkumu. Podstatná část dovolací argumentace spočívá v nesouhlasu s tím, jak byl odvolacím soudem na základě provedeného dokazování zjištěn skutkový stav věci (v otázce naplnění jedné ze základních podmínek odpovědnosti za škodu – vzniku ušlého zisku). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů (včetně důkazu znaleckým posudkem) však nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč).
Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3320/2011 a sp. zn. 25 Cdo 142/2004, s nimiž je podle dovolatelky rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, rovněž není způsobilý založit přípustnost jejího dovolání. V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud skutečně dovodil, že není podmínkou, aby se předpokládaný zisk opíral o již uzavřené smlouvy, jejichž realizace má přinést poškozenému sjednané plnění, neboť není vyloučeno, že škodní událost vedla právě k tomu, že nebyly uzavřeny smlouvy, které by jinak při pravidelném běhu okolností uzavřeny byly a staly by se podkladem pro dosažení zisku. Dovolatelka však pomíjí, že i v takovém případě musí být doloženo, že poškozený měl pro zamýšlené uzavření smluv vytvořeny podmínky a že jen vlivem škodní události k tomu nedošlo. V projednávané věci však rozhodnutí odvolacího soudu stojí zejména na závěru, že dovolatelka neprokázala, jaká byla její aktuální připravenost dostát svým smluvním závazkům v období, do nějž zasáhla havárie objektu provozovny, v jakém rozsahu byla skutečně připravena (nebýt škodní události) svým smluvním partnerům plnit dodávky cukerných sirupů, jaká by jí v případě poskytnutí plnění náležela smluvní odměna a jaké by na dosažení takového příjmu musela vynaložit náklady (aniž by po ní odvolací soud vyžadoval předložení smluv uzavřených před škodní událostí). Jestliže pak uzavřel, že z ekonomických výsledků předložených dovolatelkou pro období před škodní událostí nelze – pro jejich nestabilitu, pro ztrátovost podnikání a další mimořádnou okolnost, jíž bylo zastavení výroby z důvodu požáru několik měsíců před předmětnou škodní událostí – vycházet při určení výše ušlého zisku, není tento závěr odvolacího soudu v rozporu se shora uvedenou judikaturou.
Protože dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se namítanou vadou řízení spočívající v neustanovení dalšího znalce přes opakované návrhy dovolatelky (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), neboť k takové námitce lze přihlédnout, jen je-li dovolání jinak přípustné.
Z těchto důvodů dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který v konečném rozhodnutí rozhodne o všech nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 11. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu