ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2086.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2086/2022-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy , IČO 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, 180 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Š. K. , narozený XY, bytem XY, o zaplacení 6 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 44/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 91 Co 22/2022-60, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2022, č. j. 91 Co 22/2022-60, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 11. 2021, č. j. 14 C 256/2021-47, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Příbrami jako soudu místně příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobkyně domáhá vůči žalovanému náhrady nákladů na odtah vozidla a neuhrazeného parkovného podle §27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“). Uzavřely, že v předmětné věci se nejedná o příslušnost výlučnou ve smyslu §88 o. s. ř. a nelze aplikovat ani ustanovení o místní příslušnosti dané na výběr podle §87 písm. b) o. s. ř., neboť nejde o náhradu škody, ale o nárok sui generis plynoucí ze závazkového vztahu vzniklého na základě zákona ve smyslu §1723 odst. 1 o. z. ve spojení s §27 odst. 5 zákona o silničním provozu. Proto je místně příslušným obecný soud žalovaného (§84 o. s. ř.), kterým je Okresní soud v Příbrami.
Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v rozhodování dovolacího soudu o dosud nevyřešené otázce, zda nárok na úhradu částek za nucený odtah a umístění vozidla na odtahovém parkovišti je nárokem na náhradu škody, který zakládá právo zvolit si při podání žaloby místní příslušnost soudu podle §87 písm. b) o. s. ř. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Závěry odvolacího soudu považuje za rozporné s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, který uzavřel, že závazkový vztah podle §45 odst. 4 zákona o silničním provozu je založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla. Náklady na provozování odtahových parkovišť a zaměstnance podle žalobkyně představují újmu spočívající ve zmenšení jejího majetku. Ke vzniku škody pak dochází v místě, kde vozidlo stojí v rozporu s právními předpisy, neboť na tomto místě dochází k jeho naložení na odtahový vůz. Zdůrazňuje, že svou činnost neprovozuje za účelem zisku. O odstranění vozidla rozhoduje policista nebo strážník obecní policie, a dovolatelka tak nemá v této otázce na výběr a nemůže se rozhodnout, že vozidlo na základě své úvahy neodstraní. Nesouhlasí s odvolacím soudem, který její nárok na jednu stranu nepovažuje za nárok na náhradu škody, na druhou stranu však připouští jeho moderaci. Navrhuje zrušení věci a její vrácení odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Žalobkyně se v projednávané věci domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 850 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z této částky. Je zjevné, že tato částka [k příslušenství se při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska peněžního limitu podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží] nepřevyšuje limit stanovený v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. I když se dovoláním napadené rozhodnutí samotného plnění netýká, je podstatné, že rozhodnutí odvolacího soudu o místní příslušnosti bylo vydáno v řízení, které se vede o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, neboť celé řízení může skončit jen rozhodnutím o podlimitní částce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, a ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2877/2018). Nejde přitom o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3180/2014, publikované pod C 14283 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), u nichž se uvedené omezení (tzv. majetkový census) neuplatní. Z těchto důvodů není dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Na uvedeném nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy (bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo) o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu