ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2272.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2272/2021-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) A. K. , narozená XY, b) R. K. , narozený XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Čichnova 1294/23a, Brno, proti žalované: Smartwings, a. s. , IČO 25663135, se sídlem K Letišti 1068/30, Praha 6, o 800 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 436/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2021, č. j. 15 Co 107/2021-73, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2021, č. j. 15 Co 107/2021-73, potvrdil rozsudek ze dne 21. 1. 2021, č. j. 19 C 436/2020-45, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu na zaplacení 400 EUR každému z žalobců s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve sporu o náhradu za zpožděný let vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že se žalobci dne 7. 6. 2019 účastnili letu č. QS 2514 z Prahy do Hurghady operovaného žalovanou. Místo původního času příletu 2:20 koordinovaného světového času (dále „UTC“) letadlo přistálo v 8:50 UTC, tedy se zpožděním 6 hodin a 30 minut, které bylo v délce 120 minut zapříčiněno úmrtím cestující po nástupu na palubu letadla a v délce dalších 35 minut v důsledku nutné výměny původní posádky. V důsledku toho mohlo k odletu dojít nejdříve v 0:05 UTC, ovšem s ohledem na to, že délka letu činila 4 hodiny a 3 minuty a v Hurghadě byla uzávěra letiště trvající od 4:00 do 8:00 UTC, nebylo možné let v tomto okamžiku uskutečnit. Během čekání na znovuotevření letiště v cílové destinaci proběhlo odstranění závady letounu trvající jednu hodinu. Po právní stránce dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že smrt cestující na palubě letadla představuje mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“), neboť není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a současně se ze své povahy vymyká jakékoli účinné kontrole. Příčinou celého zpoždění bylo úmrtí cestující na palubě letadla, neboť v návaznosti na tuto mimořádnou okolnost došlo k dalšímu zpoždění letu, způsobenému výměnou posádky a čekáním na znovuotevření cílového letiště po noční uzávěře. Jelikož zpoždění v délce celkem 335 minut (120 + 35 +180 minut) nemohla žalovaná ovlivnit, odečetl ji odvolací soud od celkové doby zpoždění (390 minut), tudíž výsledné zpoždění přičitatelné žalované nepřevyšovalo 3 hodiny.
Žalobci napadli rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřují v řešení několika otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, resp. mají být řešeny jinak. Konkrétně zda lze označit za správný postup soudu 1) odchýlil-li se bez dostatečného odůvodnění od unijního právního aktu a ustálené rozhodovací praxe SDEU, 2) nerespektoval-li při zdůvodnění svého postupu existující judikaturu Ústavního soudu, a 3) nerespektoval-li bez jakéhokoliv zdůvodnění svého postupu smysl a účel existujícího unijního právního aktu. Rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena jejich základní práva, když nedostatečně odůvodnil napadené rozhodnutí a nedostatečné reagoval na jejich odvolací námitky. Především se odvolací soud dostatečně nezabýval otázkou liberace žalované z toho hlediska, zda provedla veškerá opatření, která po ní bylo možné spravedlivě požadovat k zabránění vzniku mimořádné okolnosti a významného zpoždění letu. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by taková opatření vůbec učinila a odvolací soud k této otázce neprovedl žádné dokazování. K liberaci žalované tedy nedošlo a měla by odpovídat za vzniklou újmu. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto v rozporu s Nařízením i judikaturou SDEU, zejména rozhodnutími SDEU ve věci C-294/10 a C-315/15. Podle žalobců nelze za mimořádnou okolnost ve smyslu Nařízení považovat výměnu posádky žalované a pravidelnou noční uzávěru letiště v místě příletu. Měl-li odvolací soud pochybnosti, zda uvedené důvody zpoždění považovat rovněž za mimořádné okolnosti, popř. jakým způsobem jejich zpoždění odečíst od celkového zpoždění letu, měl řízení přerušit a předložit SDEU předběžnou otázku. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., není však podle §237 o. s. ř. přípustné.
Poukazují-li dovolatelé na nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, uplatňují námitku vad řízení, která sama nemůže založit přípustnost dovolání (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5115/2017), není-li z jiného důvodu přípustné; tak je tomu i v této věci. Byť odvolací soud (zřejmě omylem) třikrát opakuje vyjádření žalované k odvolání, nelze dospět k závěru, že by tímto způsobem došlo k porušení základních práv a svobod, které by mohlo případně zakládat přípustnost dovolání (např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 1113/16), neboť odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je srozumitelné a lze z něj seznat, že skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pokládá za správné a plně na ně pro stručnost odkazuje.
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Jestliže ovšem napadené rozhodnutí na dovolatelem předestřené otázce nezávisí, nemůže její řešení založit přípustnost dovolání ve smyslu uvedeného ustanovení (viz rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020). V první řadě je zřejmé, že otázky vymezené v dovolání pod body 1) až 3) přípustnost dovolání založit nemohou, protože jde o základní pravidla, jimž lze sice v obecné rovině přisvědčit, neřeší však žádnou konkrétní otázku, kterou posuzoval odvolací soud.
Rozhodnutí odvolacího soudu stojí na závěru, že smrt pasažéra po nástupu do letadla je mimořádnou okolností, která může leteckého dopravce liberovat z povinnosti hradit škodu za opožděný přílet ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení a že této výjimečné okolnosti nelze čelit jakýmkoliv předem učiněným opatřením. Protáhlo-li se nastalé zpoždění tím, že odložený odlet by znamenal přílet v době noční uzávěry na cílovém letišti, vyložil odvolací soud ve shodě se soudem obvodním, že plánovaný přílet 100 minut před začátkem uzávěry byl dostatečnou rezervou pro případné komplikace letu, nicméně již nepostačoval k odvrácení další prodlevy v této zcela výjimečné situaci.
Dovolatelé nezpochybňují závěr odvolacího soudu o mimořádné povaze události na palubě letadla; protože je dovolací soud podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán vymezením dovolacích důvodů (tzv. kvalitativní rozsah dovolání), nepodléhá tento právní závěr dovolacímu přezkumu. Obdobně dovolatelé nenapadají závěr o přiměřenosti opatření, za něž odvolací soud považoval plánovanou časovou rezervu. Jestliže uvádějí, že žalovaná vůbec žádné opatření netvrdila ani neprokazovala, vychází jejich argumentace z jiného skutkového stavu věci, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o . s. ř. (nesprávné právní posouzení) však není zpochybnění právních závěrů prostřednictvím odlišného skutkového zjištění či kritikou skutkového stavu věci či jeho zjištění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Dovodit nelze ani dovolateli namítaný rozpor odůvodnění napadeného rozhodnutí s judikaturou SDEU. První citované rozhodnutí sp. zn. C-294/10, bod 30, umožňuje národnímu soudu posoudit přiměřenost opatření ze strany leteckého dopravce, včetně případné časové rezervy, což odvolací soud učinil a podrobně vyložil. Jeho závěr, že plánovaný čas přistání měl odpovídající předstih před počátkem noční uzávěry cílového letiště, není v rozporu s rozhodnutím SDEU a lze k němu doplnit, že požadavek dovolatelů, aby letecký dopravce plánoval přílety s vícehodinovou rezervou, by v případě nočních uzávěr prakticky vedl k neudržitelnému stavu, kdy již několik hodin před uzávěrou by na letišti ustal provoz, zatímco v době předtím by se cílová destinace ocitla pod kapacitním tlakem. Odvolací soud respektoval i závěry rozhodnutí SDEU sp. zn. C-315/15, neboť od celkové doby zpoždění letu odečetl dobu zpoždění vyvolanou mimořádnou okolností (úmrtí pasažéra, které v daných časových souvislostech vyvolalo odklad přistání až po znovuotevření cílového letiště), takže doba zpoždění letu, jíž se netýká liberační důvod, činila jen 1 hodinu a 35 minut.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobců podle §243c odst. 1, odst. 2 o. s. ř. odmítl včetně části týkající se výroku o náhradě nákladů řízení; v tomto rozsahu je dovolání podle výslovné dikce §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné.
Tento závěr lze přijmout, aniž by dovolací soud pokládal předběžnou otázku SDEU, jak navrhují dovolatelé. Otázka dostatečné časové rezervy pro přistání před noční uzávěrou letiště byla v obecné rovině řešena v rozsudku SDEU sp. zn. C-294/10, a jde tedy o tzv. act éclairé. Dosud neskončená řízení vedená pod sp. zn. C-164/20 a C-156/22 se týkají úmrtí člena posádky (odlišná situace od nyní projednávané věci) a onemocnění cestujícího (situace bližší stavu v této věci), avšak vzhledem k tomu, že k otázce úmrtí cestujícího na palubě letadla dovolatelé přípustnost dovolání nezaložili, není důvod vyčkávat na výsledek řízení před SDEU v uvedených věcech.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 25. 8. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu