ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2987.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2987/2021-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) I. B. , narozená XY, b) P. B. , narozený XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Čichnova 1294/23a, Brno, proti žalované: Smartwings, a. s. , IČO 25663135, se sídlem K Letišti 1068/30, Praha 6, o 800 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 57/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 20 Co 165/2021-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 20 Co 165/2021-66, potvrdil rozsudek ze dne 1. 3. 2021, č. j. 11 C 57/2020-45, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu za zpožděný let vyšel ze zjištění, že žalobci se účastnili dne 7. 6. 2019 letu č. QS 2514 z Prahy do Hurghady provozovaného žalovanou leteckou společností. Místo původního času příletu 2:20 koordinovaného světového času (dále „UTC“) letadlo přistálo v 8:53 UTC. Zpoždění bylo zapříčiněno tím, že po nástupu na palubě letadla zemřela cestující, což si následně vyžádalo úkony trvající dvě hodiny a nutná výměna posádky trvala 35 minut. V důsledku toho mohlo k odletu dojít nejdříve v 0:05 UTC, ovšem s ohledem na to, že délka letu činila 4 hodiny a 5 minut a v Hurghadě byla uzávěra letiště trvající od 4:00 do 8:00 UTC, nebylo možné let v tomto okamžiku uskutečnit. Jednu hodinu si vyžádalo odstranění technické závady na letadle, takže celková doba zpoždění dosáhla 6 hodin 33 minut. Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že smrt cestující na palubě letadla nepochybně představuje mimořádnou událost, jíž nebylo možno nijak zamezit ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“). Tato událost byla prvotní příčinou dalšího vývoje situace, vyvolala nutnost výměny posádky nejen z důvodu stresové zátěže, ale též z důvodu hrozícího překročení stanovené délky letové služby. Důsledkem toho bylo další zpoždění z důvodu restrikce na cílovém letišti (noční uzávěry), jemuž rovněž nemohla žalovaná zabránit, a jedná se proto také o mimořádnou událost. Odvolací soud přitom shledal za dostatečnou časovou rezervu, pokud žalovaná měla plánovaný čas přistání 100 minut před uzávěrou letiště, a to s ohledem na přidělené odletové časy a nutnost plánování letového řádu s velkým časovým předstihem. Tuto časovou rezervu považoval za přiměřené opatření ve smyslu rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie („dále SDEU“). Dostatečné v projednávané věci nebylo pouze kvůli zcela mimořádné události, kterou představovalo úmrtí cestující. Letadlo bylo způsobilé znovu vzlétnout až po ukončení neúspěšné resuscitace pacientky a po jejím transportu, přičemž poté musel letecký dopravce již respektovat zákaz nočních letů na letišti v Hurghadě. Žalované se tedy podařilo prokázat, že zpoždění bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, jež se vymykaly účinné kontrole leteckého dopravce, což vylučuje nárok cestujících na náhradu za zpožděný let.
Rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu napadli oba žalobci dovoláním, jehož přípustnost spatřují v řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, resp. mají být řešeny jinak. Konkrétně zda lze označit za správný postup soudu, který 1) se bez dostatečného odůvodnění odchýlí od unijního právního aktu a ustálené rozhodovací praxe SDEU, 2) bez zdůvodnění svého postupu nerespektuje existující judikaturu Ústavního soudu a 3) bez jakéhokoliv zdůvodnění svého postupu nerespektuje smysl a účel existujícího unijního právního aktu. K tomu blíže uvádějí, že zásadní vadu spatřují v nedostatečném odůvodnění napadeného rozhodnutí a nedostatečné reakci na jejich odvolací námitky. Dále odvolacímu soudu vytýkají, že se nezabýval dostatečně otázkou liberace žalované, která neučinila veškerá opatření, jež po ní bylo možné spravedlivě požadovat, a k otázce přiměřených opatření k zabránění vzniku mimořádné okolnosti a významného zpoždění letu neprovedl žádné dokazování. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by taková opatření vůbec učinila, proto k její liberaci nedošlo a má odpovídat za újmu vzniklou žalobcům. V tomto ohledu mají dovolatelé rozhodnutí odvolacího soudu za rozporné s Nařízením i judikaturou SDEU, odkazují přitom na rozhodnutí ve věcech sp. zn. C-294/10 a C-315/15. Dále uvádějí, že za mimořádnou okolnost ve smyslu Nařízení nemůže být považována výměna posádky žalované a pravidelná noční uzávěra letiště v místě příletu. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání označila časovou rezervu 100 minut vzhledem k omezeným možnostem ovlivnit přidělované sloty za zcela dostatečnou a v souladu s judikaturou SDEU. Tato časová rezerva v daném případě nepostačovala jen proto, že na palubě došlo k tragické události v podobě úmrtí pasažérky. Není rovněž pravda, že se jedná o uzávěru pravidelnou, neboť v dny předcházející letu žádná uzávěra neprobíhala. Výměna posádky pak bezprostředně souvisí s úmrtím cestující. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., není však podle §237 o. s. ř. přípustné.
Poukazují-li dovolatelé na nedostatečné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, uplatňují námitku vad řízení, která sama nemůže založit přípustnost dovolání (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5115/2017), není-li z jiného důvodu přípustné; tak je tomu i v této věci. Nelze dospět k závěru, že by tímto způsobem došlo k porušení základních práv a svobod, které by mohlo případně zakládat přípustnost dovolání (např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 1113/16), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je ve svém odůvodnění vnitřně konzistentní a reaguje pečlivě na všechny námitky žalobců vymezené v odvolání.
Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Jestliže ovšem napadené rozhodnutí na dovolatelem předestřené otázce nezávisí, nemůže její řešení založit přípustnost dovolání ve smyslu uvedeného ustanovení (viz rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020). V první řadě je zřejmé, že otázky vymezené v dovolání pod body 1) až 3) přípustnost dovolání založit nemohou, protože jde o základní pravidla, jimž lze sice v obecné rovině přisvědčit, neřeší však žádnou konkrétní otázku, kterou posuzoval odvolací soud.
Rozhodnutí odvolacího soudu stojí na závěru, že smrt pasažéra po nástupu do letadla je mimořádnou okolností, která může leteckého dopravce liberovat z povinnosti hradit škodu za opožděný přílet ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení a že této výjimečné okolnosti nelze čelit jakýmkoliv předem učiněným opatřením. Protáhlo-li se nastalé zpoždění tím, že odložený odlet by znamenal přílet na cílové letiště v době noční uzávěry, vyložil odvolací soud, že plánovaný přílet 100 minut před začátkem uzávěry byl dostatečnou rezervou pro případné komplikace letu, nicméně již nepostačoval k odvrácení další prodlevy v této zcela výjimečné situaci.
Dovolatelé nezpochybňují závěr odvolacího soudu o mimořádné povaze události na palubě letadla; protože je dovolací soud podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán vymezením dovolacích důvodů (tzv. kvalitativní rozsah dovolání), nepodléhá tento právní závěr dovolacímu přezkumu. Obdobně dovolatelé nenapadají závěr o přiměřenosti opatření, za něž odvolací soud považoval plánovanou časovou rezervu. Jestliže uvádějí, že žalovaná vůbec žádné opatření netvrdila ani neprokazovala, vychází jejich argumentace z jiného skutkového stavu věci, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o . s. ř. (nesprávné právní posouzení) však není zpochybnění právních závěrů prostřednictvím odlišného skutkového zjištění či kritikou skutkového stavu věci či jeho zjištění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Dovodit nelze ani dovolateli namítaný rozpor odůvodnění napadeného rozhodnutí s judikaturou SDEU. První citované rozhodnutí sp. zn. C-294/10, bod 30, umožňuje národnímu soudu posoudit přiměřenost opatření ze strany leteckého dopravce, včetně případné časové rezervy, což odvolací soud učinil a podrobně vyložil. Jeho závěr, že plánovaný čas přistání měl odpovídající předstih před počátkem noční uzávěry cílového letiště, není v rozporu s rozhodnutím SDEU a lze k němu doplnit, že požadavek dovolatelů, aby letecký dopravce plánoval přílety s vícehodinovou rezervou, by v případě nočních uzávěr prakticky vedl k neudržitelnému stavu, kdy již několik hodin před uzávěrou by na letišti ustal provoz, zatímco v době předtím by se cílová destinace ocitla pod kapacitním tlakem. Odvolací soud respektoval i závěry rozhodnutí SDEU sp. zn. C-315/15, neboť od celkové doby zpoždění letu odečetl dobu zpoždění vyvolanou mimořádnou okolností (úmrtí pasažéra, které v daných časových souvislostech vyvolalo odklad přistání až po znovuotevření cílového letiště), takže doba zpoždění letu, jíž se netýká liberační důvod, činila jen 1 hodinu a 35 minut.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobců podle §243c odst. 1, odst. 2 o. s. ř. odmítl včetně části týkající se výroku o náhradě nákladů řízení; v tomto rozsahu je dovolání podle výslovné dikce §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné.
Tento závěr lze přijmout, aniž by dovolací soud pokládal předběžnou otázku SDEU, jak navrhují dovolatelé. Otázka dostatečné časové rezervy pro přistání před noční uzávěrou letiště byla v obecné rovině řešena v rozsudku SDEU sp. zn. C-294/10, a jde tedy o tzv. act éclairé. Dosud neskončená řízení vedená pod sp. zn. C-164/20 a C-156/22 se týkají úmrtí člena posádky (odlišná situace od nyní projednávané věci) a onemocnění cestujícího (situace bližší stavu v této věci), avšak vzhledem k tomu, že k otázce úmrtí cestujícího na palubě letadla dovolatelé přípustnost dovolání nezaložili, není důvod vyčkávat na výsledek řízení před SDEU v uvedených věcech.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu