ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1454.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 1454/2022-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně GINESTRE, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, IČO 25143948, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu XY, ul. XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jana Růžičky 1165/2a, o 64.386 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 72/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 20 Co 240/2021-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 9. 2021, č. j. 20 Co 240/2021-147, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 16. 2. 2021, č. j. 14 C 72/2018-104, kterým zamítl žalobu o zaplacení částky 64.386 Kč s tam blíže vymezeným (zákonným) úrokem z prodlení a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Předně je třeba zdůraznit, že dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování a nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Takový jiný dovolací důvod uplatnila i námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy a že své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237 - 238a o. s. ř.).
Pouze pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a jejich skutkové závěry nejsou zjevně nepřiměřené; soud nemá povinnost provést veškeré účastníky navržené důkazy (je však povinen tento postup odůvodnit). Dovolatelkou v dovolání zmiňované důkazy (zejména výslech paní M. Ch.) nebyly soudem prvního stupně provedeny, neboť soud měl skutkový stav věci za dostatečně prokázaný a s jeho skutkovými (i právními) závěry se odvolací soud zcela ztotožnil. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu nedostatek poučení podle §118a o. s. ř., přehlíží, že jeho rozhodnutí (resp. soudu prvního stupně) není založeno na závěru o neunesení důkazního břemene. Postup podle §118a o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li dosavadní tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci, není třeba účastníky podle §118a o. s. ř. poučovat (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1477/2019).
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) při právním posouzení vyšel ze zjištění, že do ledna 2015 si dodávky tepla zajišťovala (podle dohody účastníků) sama dovolatelka, resp. její nájemce. Ke změně tohoto stavu – odpojení kotlů – došlo na základě jednání nájemce, přičemž žalovaný nebyl o této skutečnosti řádně informován. Žalovaný zajistil obnovení dodávek tepla bez zbytečných průtahů ihned, jakmile se o přerušení dodávek dozvěděl, dostál tak své povinnosti a není proto za vznik případné škody odpovědný. Odvolací soud (soud prvního stupně) uzavřel, že žalovaný žádnou smluvní či zákonnou povinnost neporušil.
Byť lze nepochybně žalobkyni přisvědčit, že podle ustálené soudní praxe dovolacího soudu jsou stanovy společenství vlastníků jednotek smlouvou „sui generis“, není řešení této otázky pro konečné posouzení správnosti dovoláním napadeného rozsudku významné. Nedošlo-li podle zjištění nalézacích soudů k žádnému porušení povinností na straně žalovaného, nemůže být dovolání přípustné pro řešení otázky, zda by případné porušení stanov (jako smlouvy „sui generis“) bylo porušením smluvní povinnosti ve smyslu §2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že žalovaný byl namísto kompletní rekonstrukce povinen provést (pouze) opravu stávajících kotlů tak, aby dodávky tepla byly co nejrychleji obnoveny. Dovolatelka přehlíží, že podle zjištění nalézacích soudů (jimiž je dovolací soud vázán), došlo dne 17. 12. 2015 k obnově dodávek tepla právě v důsledku opravy stávajících kotlů. K jejich kompletní výměně došlo až dne 8. 2. 2016.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelkou napadán zjevně jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 8. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu