ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1469.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 1469/2022-919
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně AVIM PRAHA, s.r.o. , se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 352/23, IČO: 25137018, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, proti žalované FORTE s.r.o. , se sídlem v Praze 7, U Papírny 9/614, IČO: 63076446, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně spolku "HABEAS CORPUS" , se sídlem v Praze 9 – Černém Mostě, Ocelkova 643/20, IČO: 70108102, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, o prodloužení nájemní smlouvy a zdržení se zásahů do užívání, o vzájemném návrhu žalované na vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 256/2019, o odvolání A. Ž., bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2021, č. j. 12 Co 218/2021-580, takto:
I. Řízení o odvolání A. Ž. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2021, č. j. 12 Co 218/2021-580, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 (soudu prvního stupně) ze dne 5. března 2021, č. j. 25 C 256/2019-493, podala žalobkyně a vedlejší účastník na její straně odvolání. V průběhu odvolacího řízení Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. října 2021, č. j. 12 Co 218/2021-580, nepřipustil zastoupení žalobkyně zmocněncem A. Ž., narozeným dne XY, bytem XY (výrok I.) a nevyhověl žádosti o odročení jednání (výrok II.).
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. Ž. (odvolatel) opravný prostředek, výslovně označený jako odvolání, adresovaný Vrchnímu soudu v Praze.
Usnesení, kterým odvolací soud v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl o nepřipuštění zastoupení žalobkyně obecným zmocněncem (§27 odst. 2 ve spojení s §211 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 – dále jen „o. s. ř.“), není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu §201 o. s. ř., nýbrž je akcesorickým rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího vydaným v rámci odvolacího řízení; jde tudíž o rozhodnutí odvolacího soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu z 26. února 1998, sp. zn. 2 Cdon 1037/97, uveřejněné pod č. 102/1998 časopisu Soudní judikatura, a dále usnesení z 23. října 2018, sp. zn. 21 Cdo 3050/2018, či ze 17. června 2019, sp. zn. 26 Cdo 1710/2019).
Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. listopadu 2017, sp. zn. 32 Cdo 5140/2017). Občanský soudní řád proto ani neupravil funkční příslušnost k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, v jehož důsledku musí být řízení vždy zastaveno (srov. §104 odst. 1 větu první o. s. ř.). Ustálená soudní praxe přitom dovodila, že řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, či z 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněná pod č. 85/2001 a 139/2002 časopisu Soudní judikatura).
Nejvyšší soud proto řízení o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2021, č. j. 12 Co 218/2021-580, zastavil (§104 odst. 1 věta první ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř.).
Pro úplnost pak dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení; citované usnesení, vydané v průběhu odvolacího řízení, totiž nelze podřadit pod ustanovení §237 o. s. ř. (nejde o rozhodnutí, jímž se končí odvolací řízení) a nepatří ani mezi rozhodnutí taxativně vypočtená v §238a o. s. ř.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. a o skutečnost, že odvolatel z procesního hlediska zavinil, že řízení o jeho podání muselo být zastaveno, avšak žalobkyni, žalované ani vedlejšímu účastníkovi zde nevznikly žádné (prokazatelné) náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu