ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1710.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 1710/2022-1259
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobců a) H. W. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkem Knaizlem, advokátem se sídlem v Plzni, Harantova 511/14, b) L. W. , narozeného XY, bytem XY, c) M. W. , narozeného XY, bytem XY, d) K. H. , narozené XY, bytem XY, e) H. C. , narozené XY, bytem XY, proti žalovanému K. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 13, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 14 C 179/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. července 2021, č. j. 10 Co 119/2021-1230, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 10. 2012, č. j. 14 C 179/2001-635, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 81.013 Kč včetně tam specifikovaného příslušenství v podobě poplatku z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku bylo zastaveno usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 7. 2013, č. j. 14 C 179/2001-740, z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 9. 2013.
Dne 29. 10. 2014 podal žalovaný žalobu na obnovu řízení, kterou napadl rozsudek soudu prvního stupně. Jako důvod obnovy uvedl, že rozsudek byl vyroben nesprávným úředním postupem, že řízení je postiženo vadou, jíž je neprovedené důkazní řízení a lživé znalecké posudky, že v předchozích soudních řízeních nebylo postupováno dle zákona a že soud způsobil prodlení při vyřizování věcí od roku 1998 do roku 2006. Dále namítal, že přesto, že byl proveden důkaz videozáznamem při jednání dne 17. 5. 2012, tento důkaz a jeho hodnocení v rozsudku chybí, přičemž videozáznamem bylo jasně prokázáno vybavení bytu a snížená kvalita dříve čtvrté bytové kategorie. Požadoval řádnou satisfakci za pochybení soudu a okamžité zrušení exekučního okrádání. Žalovaný učinil ve věci žaloby na obnovu řízení další podání dne 22. 5. 2015 a dne 30. 3. 2016, jimiž doplňoval důvody pro obnovu řízení.
Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 13. 8. 2020, č. j. 14 C 179/2001-1204, žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 7. 2021, č.j. 10 Co 119/2021-1230, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně, neboť počátek běhu subjektivní tříměsíční lhůty k jejímu podání lze vázat pouze k okamžiku, kdy se účastník řízení dozvěděl o důvodech svědčících pro obnovu řízení a nikoliv k okamžiku, kdy nabyl vědomost o možnosti podat mimořádný opravný prostředek. Ztotožnil se se soudem prvního stupně i ohledně závěru o nedůvodnosti podané žaloby, neboť žalovaný neuvedl žádný z důvodů obnovy řízení vymezených v §228 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť předložené právní otázky (zachování subjektivní lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení a její důvody) již byly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny a od řešení těchto otázek se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu.
Dovolací soud předesílá, že žaloba na obnovu řízení je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je procesněprávním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4165/2013, uveřejněné pod č. 53/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky - odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3502/2009, ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4183/2011, nebo ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1828/2014).
Výklad právní otázky, v jaké subjektivní lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení, nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti. Subjektivní lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení činí tři měsíce od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy – u důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit – u důvodu uvedeného v §228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Není rovněž pochyb o tom, že důvodem obnovy (tj. důvodem, pro který lze podat žalobu na obnovu řízení), o němž „hovoří“ ustanovení §233 odst. 1 o. s. ř., není okolnost, kdy se účastník řízení dozvěděl o možnosti takový opravný prostředek podat, nýbrž důvody taxativně vymezené ustanovením §228 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1023/2012, nebo ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2274/2015).
Závěr odvolacího soudu o opožděnosti podané žaloby na obnovu řízení odůvodněný tím, že počátek subjektivní lhůty nelze odvíjet od okamžiku (12. 8. 2014), kdy se žalovaný dle svého tvrzení dozvěděl z dopisu od místopředsedkyně Okresního soudu Plzeň-město o možnosti podat žalobu na obnovu řízení, i závěr o tom, že žalovaný neuplatnil žádný z taxativně uvedených v §228 odst. 1 o. s. ř., neboť vytýkané nesprávné právní posouzení věci či vady řízení při jejím projednání jimi nejsou, je v souladu se shora uvedenou judikaturou.
Podle §235 odst. 1 o. s. ř. však nelze zmeškání lhůt k žalobě na obnovu prominout, proto je bez právního významu, jaké důvody dovolateli zabránily ji podat včas. Přísné podmínky pro uplatnění mimořádných opravných prostředků, včetně dodržení zákonných lhůt, jsou odůvodněny požadavkem právní jistoty (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 294/05, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2579/2008).
Napadá-li dovoláním usnesení odvolacího soudu ve „všech výrocích“, přehlíží, že podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2022
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu