Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.09.2022, sp. zn. 26 Cdo 1844/2022 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1844.2022.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1844.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 1844/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové ve věci žalobce P. R. , bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO: 00006947, o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a o dovolání podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2021, č. j. 4 Co 321/2020-134af, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 72 Co 406/2019-134v, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Co 406/2019, o dovolání žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2021, č. j. 72 Co 406/2019-134av, a Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2022, č. j. 3 Co 141/2021-134bg, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2021, č. j. 72 Co 406/2019-134av, se zastavuje . II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2022, č. j. 3 Co 141/2021-134bg, se odmítá . Odůvodnění: K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. února 2022, č. j. 3 Co 141/2021-134bg, potvrdil usnesení ze dne 2. září 2021, č. j. 72 Co 406/2019-134av, kterým Městský soud v Praze (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost a pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Proti usnesením soudů obou stupňů podal žalobce (dovolatel) včasné dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb.dále jeno. s. ř. “). Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2021, č. j. 72 Co 406/2019-134av, které bylo rovněž dovoláním napadeno, je rozhodnutím soudu prvního stupně. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (žalobce uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně též podal). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112/1997 časopisu Soudní judikatura, a ze 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2021, č. j. 72 Co 406/2019-134av (§243b ve spojení s ustanovením §104 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 3. února 2022, č. j. 3 Co 141/2021-134bg, pak není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. i/ a j/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §237 o. s. ř., neboť ustanovení §238 odst. 1 písm. i/ a j/ o. s. ř. to vylučují. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na tomto místě dovolací soud zdůrazňuje, že v tomto případě vzniká dovolateli poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. (§4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), o čemž rozhodne soud prvního stupně (§3 odst. 2 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. 9. 2022 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/13/2022
Spisová značka:26 Cdo 1844/2022
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1844.2022.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.
§238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:11/21/2022
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-25