ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2144.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2144/2022-878
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně V. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Brně, Drobného 324/72, proti žalovaným 1) B., b. d. , se sídlem XY, zastoupenému JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hostinského 2282/4, 2) Š. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Bc. Peterem Mrázikem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, a 3) O. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Alešem Krochmalným, advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 943/9, o určení nájemce bytu a o neplatnost kupní smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 134/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2021, č. j. 19 Co 51/2021-780, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. 19 Co 51/2021-780, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 25. 6. 2020, č. j. 30 C 134/2016-644, ve znění usnesení ze dne 13. 11. 2020, č. j. 30 C 134/2016-668, v části, v níž zamítl žalobu na určení, že žalobkyně byla ke dni 14. 9. 2006 a ke dni vydání rozsudku soudu prvního stupně výlučnou nájemkyní tam specifikovaného bytu a na určení neplatnosti tam popsané kupní smlouvy a rozhodl o náhradě nákladů státu; v části, v níž rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že její procesní úkon ze dne 9. 12. 2019 posoudil jako částečné zpětvzetí a rozšíření žaloby, ačkoliv provedla změnu žaloby, přitom nesprávně (v rozporu s ustanovením §41 odst. 2 o. s. ř.) nepostupoval podle §43 odst. 1 o. s. ř. a řádně ji nepoučil o tom, jak její úkon posoudí (čímž zatížil své rozhodnutí překvapivostí a zasáhl do jejího práva na řádné a spravedlivé řízení); rovněž mu vytýká, že se nevypořádal s jejím návrhem na přerušení řízení.
Tím však nevymezuje žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Dovolatelka tak uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu