ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2349.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2349/2022-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, proti žalovanému E. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Mgr. Milanem Dočkalem, advokátem se sídlem v Mýtě, Vojtěšská 245, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 58/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 72 Co 418/2021-61, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 72 Co 418/2021-61, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 19. 5. 2021, č. j. 23 C 58/2020-37, kterým uložil žalovanému vyklidit a předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku tam blíže specifikovaný byt a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť otázku, kdy může soud jednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. 31 Cdo 2432/98, uveřejněné pod číslem 38/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání ve smyslu §101 odst. 3 o. s. ř. (který stanoví, že nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů).
Podle zjištění soudů (jenž odpovídá obsahu spisu) žalovaný v den soudního jednání 19. 5. 2021 prostřednictvím třetí osoby předložil soudu prvního stupně pouze zprávu o svém předoperačním vyšetření (ze dne 30. 4. 2021), podle které se měl podrobit operačnímu zákroku 6 dní před konáním jednání ve věci; o odročení jednání však nepožádal. I kdyby tak bylo možné samotné předložení zprávy považovat za omluvu z nařízeného jednání (jak tvrdí žalovaný), byl postup soudu, který věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Pro závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že může věc projednat v nepřítomnosti žalovaného, byla přitom významná právě skutečnost, že žalovaný nepožádal o odročení jednání (jak to ostatně podle obsahu spisu učinil v případě předcházejících jednání soudu), nikoli to, že nedoložil svou pracovní neschopnost.
Dovolání nemůže být přípustné pro řešení otázky (o níž má dovolatel za to, že by jí měl dovolací soud vyřešit jinak než ve svých dřívějších rozhodnutích), zda může v poměrech právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dojít k uzavření nájemní smlouvy k bytu konkludentně. Tvrzení, že mezi účastníky řízení došlo ke konkludentnímu uzavření nové nájemní smlouvy, uplatnil totiž dovolatel nově až v dovolání, tzv. skutkové novoty jsou však v dovolacím řízení zakázány - §241a odst. 6 o. s. ř.).
Námitkami, že rozsudek odvolacího soudu nebyl v rozporu s §157 odst. 2 o. s. ř. dostatečně odůvodněn, že se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly se zjevnou neúplností tvrzení žalobce, že na něj byly v řízení kladeny přísnější nároky co do úplnosti tvrzení a důkazní povinnosti než na žalobce (a tím byla porušena procesní rovnost účastníků a bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces), uplatnil dovolatel jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Ve skutečnosti totiž nevymezil žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu (jak tvrdí v dovolání), ale vytýká mu jen, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu takové vady ani nevyplývají.
Namítá-li dovolatel s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 1113/16, obecně porušení svého práva na spravedlivý proces, pak ani námitka porušení základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem jej nezbavuje povinnosti řádného vymezení dovolacího důvodu (právní otázky, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo) spolu s předpokladem přípustnosti, který shledává za naplněný, včetně možného odkazu na judikaturu Ústavního soudu, od níž se při řešení právní otázky měl odvolací soud ve smyslu §237 o. s. ř. odchýlit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, body 22. a 23., stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 39., jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. IV. ÚS 72/18).
Dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem také prostřednictvím skutkových námitek; nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování (zejména ohledně skončení smlouvy o nájmu) a uplatňuje tak rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelem napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu