ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2612.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2612/2022-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce Společenství vlastníků XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, nám. Míru 140/1, proti žalovaným 1) L. D. , narozenému XY, bytem XY, a 2) I. D. , narozené XY, bytem tamtéž, oběma zastoupeným Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, o zaplacení částky 98.524 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 54/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2022, č. j. 5 Co 1402/2021-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.485,60 Kč k rukám JUDr. Rudolfa Hrubého, advokáta se sídlem v Lišově, nám. Míru 140/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. 4. 2022, č. j. 5 Co 1402/2021-127, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) ze dne 19. 8. 2021, č. j. 10 C 54/2021-111, jímž uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 98.524 Kč s tam specifikovaným smluvním úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelé v dovolání formulují tři otázky, na nichž podle jejich názoru napadené rozhodnutí závisí a dovolacím soudem dosud nebyly vyřešeny, ve kterých polemizují se správností (platností) rozhodnutí shromáždění o výstavbě výtahu a s tím souvisejícím rozhodnutím o zvýšení příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na služby.
Z obsahu žaloby (vylíčení rozhodujících skutečností, kterými je vymezen předmět řízení po skutkové stránce) je však zcela zřejmé, že žalobce se domáhá úhrady stanovených příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na služby, včetně nedoplatku z jejich vyúčtování, které žalovaní nezaplatili. Z obsahu spisu je přitom zjevné, že žalovaní tvrdošíjně v průběhu celého řízení odmítají akceptovat skutečnost, že jejich námitky ohledně „řádného“ přijetí rozhodnutí o schválení výstavby výtahů a strojoven (a jeho vlivu na výši stanovených záloh na služby) jednak nejsou předmětem tohoto řízení a jednak byly již vyřešeny v jiných pravomocně skončených řízeních (jejichž závěry však žalovaní nadále ignorují), a již z tohoto důvodu se jejich námitkami v tomto směru nelze v tomto řízení jakkoli zabývat (jak opakovaně uvedly a odůvodnily i soudy obou stupňů v této věci; jejich závěry jsou přitom i v souladu s ustálenou soudní praxí – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, rozsudek téhož soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021). Jinými slovy řečeno, předmět sporu není dán přáním žalovaných, nýbrž skutkovými okolnostmi vylíčenými v žalobě.
Nemůže proto ani obstát námitka dovolatelů, kterou vyjádřili ve své první otázce (že „předmětem sporu nebylo pouze rozhodování o splnění či nesplnění platební povinnosti žalovaných jako členů společenství, ale především o rozhodování ve věci jednání společenství vlastníků jako celku prostřednictvím tvrzeného usnesení přijatého v rámci konaného shromáždění, což je svojí povahou rozhodováním o statusové věci týkající se samotné podstaty právního života společenství vlastníků jednotek jako právnické osoby“), kdy s odkazem na §9 odst. 2 písm. l) o. s. ř. dovozovali, že ve věci byl ve skutečnosti v prvním stupni příslušný krajský soud. Protože předmětem řízení nebyl přezkum procesu přijetí rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků, tj. věc jednání shromáždění společenství vlastníků, ale jen zaplacení dlužné částky (příspěvky na správu domu a pozemku a záloh a vyúčtování služeb), rozhodoval ve věci správně v prvním stupni okresní soud.
Na řešení dalších otázek předestřených dovolateli („zda může být na základě hlasování členského shromáždění společenství vlastníků bytových jednotek, které nemohlo platně proběhnout podle nových stanov, legitimně požadováno po členovi společenství finanční plnění z titulu poskytnutých služeb souvisejících s užíváním bytové jednotky“, a otázka „týkající se působnosti shromáždění vlastníků jednotek založeného stanovami, a následné správnosti postupu společenství vlastníků bytových jednotek v případě tak významné stavební změny, jako je vybudování výtahů“) navíc rozhodnutí odvolacího soudu ani nespočívá. Dovolání proto nemůže být pro jejich řešení přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSCR 53/2013 a ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo 751/2016).
Dovolatelé sice napadají rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak výrok o nákladech řízení napadají zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolání proti tomuto výroku by navíc ani nebylo přípustné [§237, §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu