ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.2891.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2891/2022-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) L. Š. , narozeného XY, b) N. Š. , narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Martinem Dymáčkem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze, Na poříčí 1067/25, proti žalovanému J. Ž. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o zaplacení 61.973,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 74/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, č. j. 16 Co 107/2022-198, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 7.293,88 Kč k rukám Mgr. Martina Dymáčka, LL. M., advokáta se sídlem v Praze, Na poříčí 1067/25, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 5. 2022, č. j. 16 Co 107/2022-198, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 15. 12. 2021, č. j. 47 C 74/2020-153, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobcům 61.973,73 Kč s tam specifikovaným (zákonným) úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 31.012 Kč; současně mu uložil zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 14.587,76 Kč.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Předmětem řízení byly dva nároky se samostatným skutkovým základem, a to pohledávka na vrácení složené jistoty ve výši 50.000 Kč a pohledávka na vrácení přeplatku vyplývajícího z vyúčtování úhrad za služby spojené s užíváním bytu ve výši 11.973,73 Kč.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2245/2019).
Vzhledem k tomu, že jednotlivé dílčí nároky, o nichž odvolací soud (soud prvního stupně) rozhodoval, nepřevyšují částku 50.000 Kč, dovolání žalovaného není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalovaný uplatnil jako procesní obranu k započtení svou pohledávku ve výši 63.940,03 Kč (tedy přesahující částku 50.000 Kč), neboť o ní nebylo odvolacím soudem (soudem prvního stupně) rozhodováno. Jen pro úplnost lze dodat, že i kdyby ji uplatnil vzájemným návrhem (a soud o ní rozhodoval), přípustnost dovolání by se posuzovala zvlášť ve vztahu ke každému jednotlivému nároku s odlišným skutkovým základem.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 11. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu