ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.1349.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 1349/2022-589
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně M. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Pod novým lesem 127/44, PSČ 162 00, proti žalovaným 1) Bytovému družstvu XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby 25196162, zastoupenému JUDr. Václavem Junkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 35/1, PSČ 370 01, 3) M. V. , narozené XY, a D. V. , narozenému XY, oběma bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Půčkem, advokátem, se sídlem v Uherském Hradišti, Na Splávku 1182, PSČ 686 01, a 4) G. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, PSČ 150 00, o určení členství žalobkyně v bytovém družstvu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 379/2016, o dovolání G. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 6 Cmo 134/2018-275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 27. 7. 2016 domáhala určení, že je členem Bytového družstva XY (dále jen „družstvo“) s právem nájmu bytu XY, nacházejícího se ve 3. nadzemním podlaží domu č. p. XY, č. o. XY, v ulici XY v XY (dále jen „byt“).
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. 9. 2017, č. j. 13 Cm 379/2016-209, určil, že žalobkyně je členem družstva s právem nájmu bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).
[3] K odvolání G. S. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve vztahu ke druhé žalované H. H., zemřelé dne 8. 1. 2018 (dále jen „H. H.“), a řízení vůči ní zastavil (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a H. H. (druhý výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu žalobkyně a žalovaných 1), 3) a 4) a ve výroku III. (třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala G. S. dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatelka brojí proti postupu soudu prvního stupně (potvrzenému odvolacím soudem), který měl „zcela ignorovat“ důkazy navrhované dovolatelkou, čímž se (dle názoru dovolatelky) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od závěrů přijatých v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 870/2002, a ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 510/2003.
[7] Tato námitka však dovolání přípustným nečiní. Z protokolu o jednání ze dne 11. 9. 2017 se podává, že soud prvního stupně o důkazních návrzích rozhodl a pro nadbytečnost je odmítl, přičemž současně uzavřel, že provedené dokazování dostatečně objasnilo skutkový stav věci. Jakkoli soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí explicitně nevysvětluje, v čem měla ona nadbytečnost navržených důkazů spočívat, implicitně to plyne z části odůvodnění soudu věnující se vázanosti trestním rozsudkem. Z té je zřejmé, že soud důkazy neprovedl, neboť se vztahovaly ke skutečnostem, kterými byl soud prvního stupně ve smyslu §135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 4 To 336/2017, v trestní věci H. H. Z výroku tohoto rozsudku vyplývá, že se H. H. dopustila trestného činu podvodu tím, že převedla podíl v družstvu na žalobkyni a následně zfalšovala její podpis na smlouvě o převodu podílu v družstvu zpět na sebe, přičemž stejný postup opakovala u žalovaných 3) a poté uzavřela smlouvu o převodu družstevního podílu i s dovolatelkou. Soud se tedy od shora zmíněné judikatury neodchýlil.
[8] Ve vztahu k ostatním výhradám (zejména námitce nesprávné aplikace §135 o. s. ř.) dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu