ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.1958.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 1958/2022-1492
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně Mgr. Moniky Cihelkové , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 66254108, insolvenční správkyně dlužníka P. u., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, PSČ 110 00, proti žalovanému Z. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem, se sídlem ve Zbečně 123, PSČ 270 24, o zaplacení 53.342.103,06 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 293/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. 4 Cmo 14/2021-1371, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 79.811,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 12. 12. 2017 (rozšířenou podáním ze dne 6. 12. 2019) domáhá po žalovaném zaplacení 53.342.103,06 Kč s příslušenstvím (správně 53.341.986,30 Kč) z titulu náhrady škody způsobené porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Z toho škoda ve výši 51.829.000 Kč měla vzniknout při procesu kapitalizace pohledávky společnosti P. u. (dále jen „společnost“) za společností M. P. a škoda ve výši 1.512,986,30 Kč měla vzniknout při zvýšení úrokové sazby zápůjčky poskytnuté žalovaným společnosti ze 4,4 % p. a. na 7 % p. a. (dále jen „zvýšení úrokové sazby“).
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 7. 2020, č. j. 13 Cm 293/2018-1332, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“ či „občanský soudní řád“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[6] Přípustnost dovolání dovolatelka spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda člen dozorčí rady, příp. ovládající osoba, vystupující a jednající v tomto postavení uvnitř i vně společnosti po uplynutí funkčního období 5 let dle 200 odst. 2 ObchZ, odpovídá za jednání z této funkce učiněná.“.
[7] Nadto se dle názoru dovolatelky odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to zejména od závěrů přijatých v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2187/2016, ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1383/2018, a ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1383/2018, a v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4095/2016, respektive ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 5 Tdo 972/2020.
[8] Podle závěrů ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jsou předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody, s tím, že odpovědnost je dána jen tehdy, jsou-li uvedené předpoklady splněny kumulativně (za všechna rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3933/2010, uveřejněný pod číslem 96/2013 Sb. rozh. obč.).
[9] Ohledně údajné škody vzniklé při procesu kapitalizace pohledávky společnosti za M. P. odvolací soud uzavřel, že žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře (tj. neporušil povinnost při výkonu funkce), že z jednání žalovaného nevznikla společnosti škoda, a konečně, že žalovaný by za škodu vzniklou porušením péče řádného hospodáře neodpovídal, neboť v době jejího tvrzeného vzniku nebyl členem dozorčí rady.
[10] Ohledně údajné škody vzniklé při zvýšení úrokové sazby zápůjčky poskytnuté společnosti žalovaným odvolací soud uzavřel, že s ohledem na vznesenou námitku promlčení nemůže být právo přiznáno, a i kdyby pohledávka promlčena nebyla, žalovaný i v tomto případě jednal s péčí řádného hospodáře a vznik škody se nepodařilo prokázat.
[11] Každý ze závěrů odvolacího soudu uvedených výše v odstavcích [9] a [10] sám o sobě – v případě jeho správnosti – obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, přičemž dovolatelka právní závěry odvolacího soudu, podle nichž v projednávané věci žalovaný neporušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, škoda při procesu kapitalizace pohledávky společnosti nevznikla a nárok na náhradu škody vzniklé při zvýšení úrokové sazby je promlčen, dovoláním nenapadá (respektive v těchto souvislostech Nejvyššímu soudu nepředkládá žádné otázky hmotného či procesního práva, na jejichž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovaly předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.), a dovolacímu přezkumu tak tyto závěry neotevírá.
[12] Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08).
[13] Jelikož dovoláním nezpochybněné závěry odvolacího soudu o tom, že žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře, škoda při procesu kapitalizace pohledávky společnosti nevznikla a nárok na náhradu škody vzniklé při zvýšení úrokové sazby je promlčen, obstojí jako samostatné důvody pro zamítnutí žaloby, nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru o tom, že žalovaný neodpovídal za škodu jako člen dozorčí rady, neboť mu funkce zanikla uplynutím funkčního období, vliv na výsledek řízení, a neprojeví se tak v poměrech dovolatelky; i kdyby byl dovolatelkou napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by proto nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4744/2018, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020, ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 80/2022, nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 650/2022).
[14] Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání je spíše polemikou s rozhodnutími soudů obou stupňů. Dovolatelka při ní (nepřípustně) vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu, případně rozporuje hodnocení důkazů odvolacím soudem, které však (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
[15] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, pak v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[16] Závěrem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že podle §241a o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy; podání žalobkyně ze dne 29. 4. 2022, ve kterém nové důkazy uplatňovala, tak Nejvyšší soud shledal právně bezcenným.
[17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[18] Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 17. 1. 2022) podle §6 odst. 1, §7 bodu 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 65.660 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 13.851,60 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 79.811,60 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu