ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3683.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3683/2021-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně CZECH INDUSTRY GROUP a. s. , se sídlem v Sokolově, Chebská 2096, PSČ 356 01, identifikační číslo osoby 28051661, zastoupené JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem, se sídlem v Plzni, Harantova 511/14, PSČ 301 00, proti žalované WOLF INVESTORS LTD , se sídlem v Londýně, Third Floor Carrington House, Regent Street 126-130, W1B 5SE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 6997385, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, PSČ 110 00, o zaplacení 7.500.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 221/2017, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 25 Co 260/2021-162, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 28 C 221/2017-115, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl tak, že po právní moci předmětného usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Sokolově jako soudu místně příslušnému (výrok II.).
[2] Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Odpověď na první otázku předestřenou dovolatelkou se podává bez jakýchkoliv pochybností z článku 67 bodu 1 písm. a) dohody č. 2019/C 384 I/01, o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii, jenž stanoví, že ve Spojeném království, jakož i v členských státech se v případech zahrnujících Spojené království, pokud jde o soudní řízení zahájená před koncem přechodného období a řízení nebo žaloby, které s těmito soudními řízeními souvisejí podle článků 29, 30 a 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (…), použijí ustanovení týkající se určení příslušnosti obsažená v nařízení (EU) č. 1215/2012. Přechodné období skončilo 31. 12. 2020 (článek 126 dohody).
[5] Citovaným ustanovením odpovídá (dovoláním zpochybněný) závěr odvolacího soudu, podle něhož je v projednávané věci, zahájené dne 12. 10. 2017, nutné posoudit mezinárodní (i místní) příslušnost podle pravidel obsažených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis).
[6] Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. Proto dovolání nečiní přípustným otázka, zda lze v projednávané věci, s ohledem na vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie, aplikovat nařízení Brusel I bis.
[7] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů. Závěr odvolacího soudu, podle něhož nebylo na místě vyslechnout dovolatelkou navržené svědky, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že k posouzení splnění podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů ve smyslu nařízení Brusel I (Brusel I bis) nemusí soud provádět dokazování při jednání postupem podle §122 odst. 1 o. s. ř.; stačí, má-li soud možnost mezinárodní příslušnost posoudit ve světle všech informací, včetně tvrzení žalovaného (srov. rozsudek usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie).
[8] Odvolací soud – v souladu s výše citovanou judikaturou – vzal při posuzování mezinárodní (a místní) příslušnosti českých soudů v projednávané věci v úvahu všechny okolnosti, podávající se ze spisu, včetně skutečností namítaných dovolatelkou, a svůj závěr velmi pečlivě, srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu