ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3753.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3753/2021-463
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Z. H.. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Romanem Chyťou, advokátem, se sídlem v Brně, Přívrat 1454/12, PSČ 616 00, proti žalovaným 1) I. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Bc. Ivem Nejezchlebem, advokátem, se sídlem v Brně, Joštova 138/4, PSČ 602 00, a 2) A. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, PSČ 639 00, o určení vlastnického práva k podílu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 65/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2021, č. j. 8 Cmo 75/2021-408, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupců.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 10. 2020, č. j. 19 Cm 65/2016-356, zamítl žalobu o určení, že první žalovaná je vlastnicí podílu ve výši 100 % ve společnosti L., identifikační číslo osoby XY (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
[2] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatel, poukazuje na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, namítá, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou „v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, když soudy obou stupňů ignorovaly skutečně provedené důkazy ve věci a vyvodily z nich závěry, které nemohou být skutkovými zjištěními“, a dovozuje, že „napadené rozhodnutí porušilo jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod“.
[5] Prostřednictvím popsané námitky dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně (v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu) vyložil a aplikoval §132 o. s. ř., tedy že při hodnocení důkazů postupoval v rozporu s označeným ustanovením, jak je (opakovaně) vyložil Nejvyšší soud.
[6] Otázka výkladu a aplikace §132 o. s. ř. však dovolání přípustným nečiní, neboť odvolací soud postupoval při hodnocení důkazů v souladu s ustanoveními §132 a násl. o. s. ř., jakož i ustálenou judikaturou přijatou k jejich výkladu (za všechna rozhodnutí srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1751/97, a ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2286/2010).
[7] Odvolací soud provedené důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Provedené důkazy pak hodnotil jak z pohledu závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, tak i z pohledu pravdivosti (věrohodnosti). Žádné důkazy nepominul, odůvodnil, proč některé důkazy neprovedl, a pečlivě, srozumitelně a podrobně vyložil, ze kterých provedených důkazů vycházel a proč (na základě jakých úvah) z nich dovodil skutkový závěr o tom, že dovolatel souhlasil s převodem podílu.
[8] Dovolatel ve skutečnosti prostřednictvím dovolání brojí proti samotnému hodnocení důkazů, maje za to, že odvolací soud měl na jeho základě přijmout odlišné skutkové závěry (totiž že s převodem podílu na druhého žalovaného nesouhlasil). Jestliže soud respektoval pravidla hodnocení důkazů, nepřísluší Nejvyššímu soudu posuzovat správnost skutkových závěrů. Samo hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, totiž nelze, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, dovoláním napadnout (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. 8. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu