ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.438.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 438/2022-519
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně TEKEN a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 747/19, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 28109341, zastoupené Mgr. Vojtěchem Vyhnalem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. 464/103, PSČ 370 01, proti žalovaným 1) Dixireal a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, tř. Čsl. legií 1494/10, PSČ 370 06, identifikační číslo osoby 28144112, 2) KMbar s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Jaurisova 515/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 01823558, 3) Hotel Vyšehrad, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26030942, zastoupené Mgr. Bc. Lumírem Šindelářem, advokátem, se sídlem v Rajhradě, Jiráskova 495, PSČ 664 61, a 4) ARF Real Estate, s. r. o., se sídlem v Brně, Nové sady 988/2, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 64609235, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem, se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, PSČ 615 00, o určení, že žalobkyně je jedinou akcionářkou společnosti Hotel Vyšehrad, a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 28/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 25/2018-418, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2017, č. j. 76 Cm 28/2015-143, ve znění usnesení ze dne 12. 5. 2017, č. j. 76 Cm 28/2015-151, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je jediným akcionářem třetí žalované, společnosti Hotel Vyšehrad, a. s. (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až V.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně a druhé žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II., IV. a V. (písm. a/), změnil ve výroku III. ohledně výše nákladů řízení, jinak potvrdil (písm. b/) [první výrok], a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až pátý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyni v projednávané věci nesvědčí aktivní věcná legitimace, neboť akcie třetí žalované převedla v průběhu řízení (jako součást svého závodu) a tyto akcie byly následně sepsány do majetkové podstaty dlužníka DLC s. r. o., je – co do výsledku – v souladu s ustanovením §217 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jakož i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (v důsledku čehož s ním smí nakládat toliko osoba s dispozičními oprávněními), je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor; jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou (srov. za všechna rozhodnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněný pod číslem 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[6] Jestliže dovolatelka akcie, o jejichž vlastnictví opírá svůj žalobou uplatněný nárok, převedla (jako součást závodu) smlouvou o prodeji závodu do majetkové podstaty dlužníka DLC s. r. o. a insolvenční správce tyto akcie pojal do soupisu majetkové podstaty, je osobou oprávněnou vykonávat veškerá práva spojená s akciemi toliko insolvenční správce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 29 Cdo 6097/2017). Má-li dovolatelka nyní za to, že smlouva o prodeji závodu (již uzavřela), je absolutně neplatná a akcie jsou sepsány v majetkové podstatě dlužníka neoprávněně, nezbývá jí než postupovat podle §225 insolvenčního zákona. V řízení o vylučovací žalobě pak případně bude insolvenční soud posuzovat i důsledky možného rozporu smlouvy o převodu závodu se zákonem.
[7] Dovolání nečiní přípustným ani tvrzené porušení zákazu překvapivých rozhodnutí. V projednávané věci se k aktivní věcné legitimaci dovolatelky a k důsledkům smlouvy o prodeji závodu, již uzavřela v průběhu řízení, vyjadřovali prakticky všichni účastníci včetně dovolatelky (srov. č. l. 192, 194, 258, 344, 350, jakož i protokol o jednání před odvolacím soudem na č. l. 415 a násl. spisu). Okolnost, že se odvolací soud těmito důsledky zabýval, tak nemohla být pro dovolatelku překvapivá. To, že dovolatelka očekávala, že odvolací soud posoudí její aktivní věcnou legitimaci (důsledky uzavřené smlouvy) odlišně, nečiní napadené rozhodnutí překvapivým (k tzv. zákazu překvapivosti rozhodnutí srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2023/2013, ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, či ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3753/2018 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2821/2014, či ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 460/2019, nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 777/07, či ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 4809/12, a ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14).
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu