ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.826.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 826/2022-1599
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatelů a) L. V. , narozeného XY, bytem XY, b) V. R. , narozeného XY, bytem XY, c) DAY s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Na hutích 756/12, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 25741098, d) Z. D. , narozeného XY, bytem XY, a e) J. S. , narozené XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti JABLONEC PROPERTY HOLDINGS a. s. , se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 04443683, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Synkovská 1327/6, PSČ 160 00, o přezkoumání výše vypořádání a zaplacení dorovnání, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 19/2005, o dovolání JABLONEC PROPERTY HOLDINGS a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2021, č. j. 7 Cmo 181/2021-1539, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 5. 2021, č. j. 38 Cm 19/2005-1518, zastavil řízení o návrhu navrhovatele a) na dorovnání částečně co do částky 47.965 Kč s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl, že předmětem řízení je dále nárok navrhovatele a) na zaplacení dorovnání ve výši 18.682,50 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.), zastavil řízení o návrhu navrhovatele b) na dorovnání částečně co do částky 10.860.000 Kč s příslušenstvím (výrok III.), rozhodl, že předmětem řízení je dále nárok navrhovatele b) na zaplacení dorovnání ve výši 4.230.000 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok IV.), zastavil řízení o návrhu navrhovatelky c) na dorovnání částečně co do částky 5.031.800 Kč s příslušenstvím (výrok V.), rozhodl, že předmětem řízení je dále nárok navrhovatelky c) na zaplacení dorovnání ve výši 1.959.900 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok VI.), zastavil řízení o návrhu navrhovatele d) na dorovnání částečně co do částky 419.015 Kč s příslušenstvím (výrok VII.), rozhodl, že předmětem řízení je dále nárok navrhovatele d) na zaplacení dorovnání ve výši 163.207,50 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok VIII.), zastavil řízení o návrhu navrhovatelky e) na dorovnání částečně co do částky 634.405 Kč s příslušenstvím (výrok IX.) a rozhodl, že předmětem řízení je dále nárok navrhovatelky e) na zaplacení dorovnání ve výši 247.102,50 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok X.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů a JABLONEC PROPERTY HOLDINGS a. s. (dále též jen „společnost“) v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o návrzích navrhovatelů se částečně nezastavuje.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož „v tomto případě není soud návrhem navrhovatelů v té části, ve které specifikují výši samotného dorovnání, vázán dle ust. §153 odst. 2 o. s. ř., neboť předmětem řízení je přiznání práva na dorovnání dle ust. §220k zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen ‚obch. zák.‘)“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že:
1) Na postup při rozhodování o přiznání práva na dorovnání podle §220k obch. zák. lze aplikovat závěr formulovaný Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4712/2007, uveřejněném pod číslem 104/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého soud při rozhodování o návrhu na zahájení řízení o přiznání práva na jinou výši vypořádání (resp. o přiznání práva na dorovnání) nebude vázán tím, jak navrhovatel v tzv. petitu návrhu zformuloval svou představu o výši vypořádání (dorovnání) na jednu akcii. Může tedy svým rozhodnutím určit výši dorovnání na jednu akcii částkou vyšší nebo naopak (aniž by ve zbývající „části“ návrh zamítal) částkou nižší.
2) Návrh na dorovnání bude projednatelný (soud o něm může zákonem předvídaným způsobem věcně rozhodnout) dokonce i tehdy, omezí-li navrhovatel svůj návrh na požadavek na dorovnání, aniž v petitu návrhu zformuluje svou představu o jeho výši na jednu akcii. Je tomu tak proto, že obchodní zákoník (konkrétně ustanovení §220k) předpokládá, že soud přizná právo na dorovnání, čímž v intencích ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. vypořádá vztah mezi účastníky řízení způsobem předjímaným tímto právním předpisem (v návaznosti na ustanovení §220k odst. 5 věty první obch. zák. tak dokonce učiní způsobem závazným i pro další – tam zmíněné – osoby).
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4712/2007, uveřejněné pod číslem 104/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4252/2010, ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4492/2010, ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012, či ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4778/2014.
[6] Vyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, nelze podání navrhovatelů ze dne 24. 5. 2010 považovat za částečná zpětvzetí návrhů, o nichž by bylo nutné rozhodnout postupem podle §96 o. s. ř., ale jedná se toliko o vyjádření jejich procesního stanoviska – názoru na cenu akcií (srov. obdobně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3389/2014, a ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4600/2015).
[7] Za této situace nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ani další dovolatelkou formulované otázky, „zda v případě, že došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, může soud o tomto rozhodnout i bez vyjádření žalované strany“ a „zda v případě, že došlo k částečnému zpětvzetí žaloby ze strany žalobce a o tomto zpětvzetí již bylo soudem prvního stupně rozhodnuto, může vzít žalobce tento návrh zpět resp. se odvoláním domáhat zrušení tohoto rozhodnutí, kterým soud vyhověl podanému návrhu žalobce“. Je tomu tak proto, že jejich řešení se nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím.
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2022
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu