ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.1931.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 1931/2022-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou , IČ 00408026, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, zastoupený JUDr. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, za účasti: Česká republika - Státní pozemkový úřad , IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územního pracoviště Střední Čechy, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 123/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2022, č. j. 4 Co 101/2020-194, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Státní pozemkovému úřadu na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 3. 2. 2022, č. j. 4 Co 101/2020-194, byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 11. 2019, č. j. 38 C 123/2016-166, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 11. 2. 2016, č. j. SPU 065939/2016/37/Ši, sp. zn. SP2255/2016-537203, výrokem, na jehož základě mu měly být vydány pozemky parc. č. 758/2, parc. č. 758/4, parc. č. 758/7 a parc. č. 758/9 v k. ú. Tursko, které vznikly oddělením geometrickým plánem vyhotoveným Českou geodetickou a. s., č. plánu 551-20/2019, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem II. odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda jsou ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), naplněny podmínky naturální restituce pozemků, na nichž se nachází vodní koryto sloužící k odvodnění sousedících pozemkových parcel; potažmo, zda takové pozemky tvoří součást zemědělského půdního fondu. Měl za to, že odvolací soud tuto otázku vyřešil odchylně od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, a usnesení téhož soudu ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3102/2018, ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 1350/2019, ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2204/2019, ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2992/2019, ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2938/2019, ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2204/2019 či ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1039/2019.
3. Česká republika - Státní pozemkový úřad navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
4. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Judikatura dovolacího soudu interpretující zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen – „zákon o půdě“), jež je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě a ustanovení §2 písm. b) bodu 1 zákona č. 428/2012 Sb. použitelná i při řešení dovolatelem předestřené otázky (obě právní normy vychází z definice zemědělského pozemku jako pozemku, který k 24. 6. 1991 tvořil zemědělský půdní fond), se ustálila na závěru, že za součást zemědělského půdního fondu ve smyslu ustanovení §1 odst. 3 zákona č. 53/1966 Sb. jest považovat též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelné, mimo jiné jako vodní nádrže a rybníky, potřebné pro zemědělskou výrobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1645/97). Současně rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že odvětvím spadajícím pod pojem zemědělské výroby je i chov ryb; rybářství jest odvětvím zemědělské výroby, zajišťujícím řádný chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb, případně i rozmnožování a chov ryb v sádkách (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2309/2004, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1081/2009).
6. Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že samotná okolnost, že se na pozemcích, jejichž vydání se dovolatel domáhá, nachází volně proudící (přirozený) vodní tok – Turský potok, neodůvodňuje závěr o tom, že dané pozemky jako potřebné pro zemědělskou výrobu náležely ve smyslu ustanovení §1 odst. 3 zákona č. 53/1966 Sb. do zemědělského půdního fondu (když se zde nenacházel rybník, vodní nádrž či jiné zařízení sloužící chovu ryb coby předmětu zemědělské výroby či zemědělské výrobě jako takové), a měly tak charakter zemědělské nemovitosti dle ustanovení §2 písm. b) bodu 1 zákona č. 428/2012 Sb. (pročež nebylo namístě vyhovět návrhu na vydání dotčených pozemků v řízení před pozemkovým úřadem – viz ustanovení §9 odst. 6, věty třetí, zákona č. 428/2012 Sb.), nikterak se tím od výše citované judikatury, od níž není důvodu se odchylovat ani v projednávané věci, neodklonil.
7. Na uvedených konkluzích přitom ničeho nemění okolnost, že za využití uvedeného vodního toku (vody tekoucí vlastním spádem v korytě přirozeně se vyskytujícím na zemském povrchu) jsou mimo jiné odvodňovány okolní zemědělské pozemky. Ke shodnému závěru dospěl ostatně Nejvyšší soud i v jiných skutkově i právně obdobných případech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1681/2019, a usnesení téhož soudu ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2920/2019).
8. Na vyřešení otázky, zda jsou v posuzovaném případě dány zákonné podmínky naturální restituce předmětných pozemků ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., pak rozsudek odvolacího soudu nezávisí, když důvodem nevyhovění restitučního nároku nebyl závěr o nevydatelnosti pozemků, nýbrž konkluze, dle níž jest restituční návrh v řízení dle §9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb. zamítnout, nejde-li o zemědělskou nemovitost.
9. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nenaplňuje.
10. Napadá-li pak dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům České republiky - Úřadu pro zastupování státu, která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč (§1 a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu).
13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 8. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu