ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2117.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 2117/2022-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně M. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Řezníkem, advokátem se sídlem v Zápech 271, proti žalované innogy Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, identifikační číslo osoby: 49903209, zastoupené Mgr. Přemyslem Dubem, advokátem se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, o zaplacení částky 10.434,44 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 18. června 2020, č. j. 69 Co 43/2020-119, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci pod sp. zn. 69 Co 43/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2022, č. j. 4 Co 47/2021-214, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 2.226,40 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Přemysla Duba, advokáta se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 6. 2020, č. j. 69 Co 43/2020-119, byl k odvolání žalobkyně (v původním řízení v postavení žalované) potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 10. 10. 2019, č. j. 4 C 154/2017-90, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované částku 10.434,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 8. 2016 do zaplacení a nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 4.852,80 Kč. Soudy obou stupňů dospěly k závěru o důvodnosti žaloby obchodníka s plynem (innogy Energie, s. r. o.) založené na smlouvě o sdružených službách dodávky plynu uzavřené s žalovanou dne 12. 7. 2006, na jejímž základě byl žalobkyni do odběrního místa XY, dodáván plyn, za jehož vyúčtovaný odběr za období od 8. 7. 2015 do 9. 7. 2016 žalobkyně zaplatila z celkově fakturované částky 25.194,44 Kč pouze částku 14.760,- Kč. Vzniklý rozdíl v částce 10.434,44 Kč a nárok v této výši u soudu uplatněný soudy obou stupňů posoudily podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení §2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), a uloženou povinnost žalobkyni spojily s porušením závazku kupujícího uhradit cenu dodaného zboží (komodity). Soudy obou stupňů taktéž shodně učinily závěr o nedůvodnosti procesní obrany žalobkyně vtělené do kompenzační námitky o zápočtu částky 7.500,- Kč z titulu tvrzeného nedodržení standardu lhůty pro vyřízení reklamace provozovatelem distribuční soustavy [dle ustanovení §13 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 545/2006 Sb., o kvalitě dodávek plynu a souvisejících službách v plynárenství, ve znění pozdějších předpisů – dále „vyhláška č. 545/2006 Sb.“]. Okresní soud v Jeseníku konstatoval, že zápočet byl proveden vůči provozovateli distribuční soustavy, jímž byla společnost RWE GasNet s. r. o, a nikoliv dodavateli plynu, jenž vůči žalobkyni nárok za neuhrazenou dodávku plynu u soudu uplatnil. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci nedůvodnost kompenzační námitky bez ohledu na skutečnost, vůči kterému subjektu měla být (správně) směřována a zda byla vyřízena včas, dovodil z textu ustanovení §13 odst. 1 vyhlášky č. 545/2006 Sb., pod nějž žalobkyní uplatněnou reklamaci nelze podřadit, a tudíž ani od tohoto ustanovení odvozovat právo na jakoukoliv náhradu.
2. Žalobou pro zmatečnost, podanou ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), dne 21. 10. 2020 u Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, se žalobkyně domáhala zrušení pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 18. 6. 2020, č. j. 69 Co 43/2020-119. Žalobu odůvodnila tak, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci coby odvolací soud podrobil přezkumu nepřezkoumatelný rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 10. 10. 2019, č. j. 4 C 154/2017-90, a učiněnými závěry se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci nezjednal nápravu vadného řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku, v němž nebylo žalobkyni umožněno realizovat její procesní práva. Ve zmatečnostní žalobou dotčeném rozsudku nepřihlédl k uplatněnému kompenzačnímu projevu žalobkyně (v původním řízení žalované) proti žalované (v původním řízení žalobkyně), který Okresní soud v Jeseníku považoval za nedůvodný, čímž žalobkyně byla zbavena možnosti činit další přednesy a doplňovat důkazy. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudek Okresního soudu v Jeseníku bez provedení dokazování a zjištění právního názoru žalobkyně potvrdil, čímž se dopustil vydání překvapivého rozhodnutí.
3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. 7. 2021, č. j. 69 Co 43/2020-184, žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 8.776,57 Kč (výrok II.).
4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování obsahem spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 4 C 154/2017 dospěl k závěru, že žalobkyni nebyla v řízení o zaplacení částky 10.434,44 Kč s příslušenstvím žádným ze soudů znemožněna realizace jejích procesních práv. Zástupce (obecný zmocněnec) žalobkyně se všech jednání účastnil osobně, činil přednesy, navrhoval důkazy a vyjadřoval se k důkazům již provedeným. Soud prvního stupně připomněl, že žalobkyně ostatně porušení práva účastnit se u jednání soudu netvrdila, nýbrž Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci vytýkala, že byla překvapena jeho právním posouzení věci. Tento soud se však, dle závěru soudu prvního stupně, od závěrů Okresního soudu v Jeseníku neodchýlil, ani jinak nehodnotil skutkový stav či provedené důkazy. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyní uváděné skutečnosti nelze podřadit pod zákonnou podmínku pro vyhovění zmatečnostní žalobě v režimu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., tj. že by postupem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci byla žalobkyni v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
5. Vrchní soud v Olomouci (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 17. 2. 2022, č. j. 4 Co 47/2021-214, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 6.462,21 Kč (výrok II.).
6. Odvolací soud se - po detailním výkladu zákonných předpokladů, při jejichž splnění může být žaloba pro zmatečnost v režimu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. úspěšná, a judikatorní reflexi aplikačních podmínek citovaného ustanovení podávajících se z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 26 Cdo 2662/2006 (toto usnesení je, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ) – ztotožnil s bazálním závěrem soudu prvního stupně, že žalobou pro zmatečnost se nelze domáhat nápravy případných pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nebo při jejím právním posouzení. Konstatoval, že soud prvního stupně se správným a vyčerpávajícím způsobem vypořádal s námitkou žalobkyně o zatížení řízení vadou Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, spočívající ve vydání překvapivého rozhodnutí na základě jiného právního názoru (oproti závěru Okresního soudu v Jeseníku), s nímž soud žalobkyni neseznámil. Připomněl, že v původní řízení se soudy obou stupňů zabývaly stejnou otázkou (uplatněným kompenzačním projevem žalobkyně na náhradu ve výši 7.500,- Kč), přičemž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci nevycházel z jiných skutkových zjištění než Okresní soud v Jeseníku a ani provedené důkazy nehodnotil odlišně. Odvolací soud dále kvitoval postup soudu prvního stupně, který k prověření uplatněného zmatečnostního důvodu neprovedl žalobkyní navržené důkazy s odůvodněním, že v režimu ustanovení §120 o. s. ř. je výlučně na soudu, které důkazy provede a které nikoliv, přičemž soud prvního stupně dostál své povinnosti sdělit důvody takového postupu (listiny žalobkyní navržené k důkazu by nemohly v dané fázi řízení přispět k prokázání vytýkaného zmatečnostního pochybení).
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně majíc je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. za přípustné pro řešení (dle jejího mínění) dosud neřešené právní otázky, zda soud zatíží řízení zmatečnostní vadou dle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., pokud poruší povinnost projednat obranu účastníka řízení proti žalobě učiněnou v řízení dle §98 o. s. ř. Dále má za to, že odvolací soud v rozporu se závěrem vyplývajícím z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2035/2020, nesprávně posoudil „otázku prokázání zmatečnosti“, když shodně jako soud prvního stupně odmítl provést navržený důkaz (odpor proti platebnímu rozkazu EPR 87471/2017 s datem 29. 8. 2017), který měl soudům v řízení o žalobě pro zmatečnost přiblížit, v jakém konkrétním postupu, resp. protiprávním stavu, je důvod zmatečnosti dovolatelkou spatřován, tj. že obrana žalobkyně uvedená v odporu nebyla soudy v původním řízení projednána.
8. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýkala nesprávný závěr, že obsah spisu (Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 4 C 154/2017) nenasvědčuje tomu, že by dovolatelce v původním řízení byla odňata možnost jednat před soudem. Dovozovala opak z obsahu odporu podaného proti platebnímu rozkazu EPR 87471/2017 ze dne 29. 8. 2017, v němž uplatnila procesní obranu, včetně kompenzační námitky, proti žalobou uplatněnému nároku na zaplacení částky 10.434,44 Kč s příslušenstvím, jíž se však soudy v původním řízení odmítly zabývat, čímž jí znemožnily účinně bránit její práva. Kritizovala náhled soudu prvního stupně i soudu odvolacího, podle něhož se žalobě v původním řízení nemohla bránit námitkou započtení. Připomněla, že samotná nemožnost účastníka řízení bránit svá práva (vyjádřit se k věci a navrhovat důkazy) je judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i Ústavního soudu [dovolatelka výslovně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3024/2007, a na nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3330/13 (tento nález, stejně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupný na webových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz) ], řazena mezi případy odnětí možnosti jednat před soudem. Dále dovolatelka uvedla, že soudy se v původním řízení měly zabývat tím, zda je její pohledávka uplatněná ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 545/2006 Sb. určitá a jistá (§1987 o. z.) a měly posoudit za účelem likvidity pasivní pohledávky i širší souvislosti vztahu dovolatelky a žalované. Namítala rovněž, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v rozsudku ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 69 Co 43/2020-119, vyšel bez jakéhokoliv zdůvodnění z jiného právního názoru (žalobkyni nijak neavizovaného) než Okresní soud v Jeseníku na splnění podmínek reklamace k odstranění vad měřidla dle ustanovení §13 odst. 1 vyhlášky č. 545/2006 Sb.
9. V dovolání žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
10. Žalovaná ve vyjádření k dovolání označila usnesení odvolacího soudu za věcně i právně správné a dovolání za nepřípustné. Uvedla, že na dovolatelkou formulované otázce „zda soud zatíží řízení zmatečnostní vadou dle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., pokud poruší povinnost projednat obranu účastníka řízení proti žalobě učiněnou v řízení dle §98 o. s. ř.“ dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu není založeno. Připomněla závěr odvolacího soudu, že k označenému pochybení v původním řízení nedošlo, a proto nebylo třeba posuzovat otázku, zda by bylo takové pochybení důvodem zmatečnosti. Přípustnosti dovolání pak nelze, dle mínění žalované, přisvědčit ani ve vztahu k námitce, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěru vyjádřeného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2035/2020, neboť v souvislosti s výtkou o odklonu od rozhodovací praxe dovolacího soudu žalobkyně nevymezila žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, jejíž řešení odvolacím soudem by bylo s judikaturou rozporné. Ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§237 o. s. ř.); objektivní přípustnost dovolání je v poměrech projednávané věci dána bez ohledu na hodnotový census upravený v ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť zmatečnostní žalobou napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci bylo pravomocně rozhodnuto o nároku vyplývajícího ze vztahu založeného spotřebitelskou smlouvou (k povaze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu jako smlouvy spotřebitelské srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3126/2020).
12. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Dovolání není přípustné.
14. Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
15. Podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle §202 odst. 2.
16. Odnětím možnosti jednat před soudem (zmatečností) ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. se podle ustálené judikatury rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 1992 sp. zn. 2 Cdo 19/92, které bylo uveřejněno pod číslem 25/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné pod číslem 1/1997 v časopise Soudní judikatura). O zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu. Postupem soudu „v průběhu řízení“ je činnost, která vydání konečného soudního rozhodování předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná pod čísly 4/1998 a 6/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 26 Cdo 2252/2006). Výklad podávaný soudní praxí je jednotný i v tom, že není rozhodné, zda účastníku řízení byla odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení, nebo v řízení před soudem prvního stupně; uvedená zmatečnost je dána i tehdy, jestliže odvolací soud pochybení soudu prvního stupně, které ji zakládá, přehlédl a - ač tak mohl učinit - nevyvodil z něj důsledky (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1635/97, uveřejněné pod číslem 16/1998 v časopise Soudní judikatura). Zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. ovšem není dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku řízení nesprávným postupem odňal soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení (srovnej též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 1998 sp. zn. 3 Cdon 610/96, které bylo uveřejněno pod číslem 123/1998 v časopise Soudní judikatura, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001 sp. zn. 32 Cdo 56/99, uveřejněném pod číslem 53/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
17. Přípustnosti dovolání žalobkyně nelze přisvědčit již jen z toho důvodu, že na dovolatelkou vymezené právní otázce, „zda soud zatíží řízení zmatečnostní vadou dle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., pokud poruší povinnost projednat obranu účastníka řízení proti žalobě učiněnou v řízení dle §98 o. s. ř.“, jíž žalobkyně označuje za dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu za neřešenou, dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu není založeno, a tudíž posouzení dovolání jako přípustného ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. brání absence obecného předpokladu přípustnosti, tj. že řešení dovoláním předestřené otázky hmotného nebo procesního práva bylo pro přijetí výsledného rozhodnutí odvolacího soudu stěžejní (k vazbě přípustnosti dovolání na otázky, na nichž je dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
18. Jak se podává z usnesení soudu prvního stupně (viz bod 10. odůvodnění) a z dovoláním dotčeného usnesení odvolacího soudu (viz body 1. a 11. odůvodnění) soudy obou stupňů v řízení o zmatečnostní žalobě neposuzovaly situaci, jíž žalobkyně v dovolání předestřela, tj. že by zmatečnostní vada měla spočívat v pochybení soudů obou stupňů v původním řízení, které se – dle nesprávného úsudku dovolatelky – její procesní obranou proti podané žalobě spočívající ve vznesení kompenzační námitky nezabývaly (že by nesplnily soudy svou povinnost projednat procesní obranu dle ustanovení §98 o. s. ř. proti žalobě), ale založily závěr o nedůvodnosti zmatečnostní žaloby na konkluzi, že důvodem zmatečnosti v režimu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. („v průběhu řízení byla nesprávným postupem soudu účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem“) nemůže být náprava případných pochybení při zjišťování skutkového stavu nebo při jeho právním posouzení. Ostatně při reprodukování skutkového stavu a právního posouzení věci (soudy obou stupňů v původním řízení) v řízení o zmatečnostní žalobě soudy naznaly (viz body odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů výše), že se soudy v řízení o zaplacení částky 10.434,44 Kč s příslušenstvím procesní obranou žalobkyně (v původním řízení žalované) spočívající ve vznesené kompenzační námitce (námitce k započtení částky 7.500,- Kč) obsažené v písemném vyhotovení odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. 6. 2017, č. j. EPR 87471/2017-10 (podání na č. l. 13 až 17 procesního spisu) zabývaly, přičemž dospěly k závěru o její nedůvodnosti (Krajský soud v Ostravě – pobočky v Olomouci, proti jehož pravomocnému rozsudku ze dne 18. 6. 2020, č. j. 69 Co 43/2020-119, zmatečnostní žaloba směřuje, v bodech 14. a 16. odůvodnění citovaného rozsudku).
19. Dovolání žalobkyně by nemohlo být posouzeno jako přípustné ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. rovněž proto, že dovolatelkou vymezená právní otázka je svou povahou ve vztahu k obecnější otázce rozhodovací praxí Nejvyššího soudu již konstantně řešené (od judikaturou přijatých konkluzí se odvolací soud přitom nijak neodchýlil) otázkou dílčí. Jestliže judikatura nabízí řešení otázky obecnějšího charakteru, nemá smysl, aby dovolací soud meritorně přezkoumával dovolatelem formulované otázky dílčí, jejichž řešení nemůže nijak zvrátit závěr učiněný o otázce obecné (k této problematice srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15, popřípadě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1131/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1323/2020).
20. Vychází-li ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu z konkluzí, že „o zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu“ a že „postupem soudu v průběhu řízení je činnost, která vydání konečného soudního rozhodování předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu připomenutá v bodě 16. odůvodnění tohoto usnesení), pak „výsledek“ projednání procesní obrany žalovaného spočívající ve vznesené námitce započtení se projeví jen ve výrokové části a odůvodnění rozhodnutí, v nichž soud vysvětlí, na jakém skutkovém základě a podle kterých konkrétních ustanovení právního předpisu posoudil důvodnost nároku účastníka řízení, jenž byl coby hmotně-právní jednání (započtení aktivní pohledávky) postaven proti právu uplatněného žalobou. Pochybení soudu vážící se k nesprávnému, případně i chybějícímu, posouzení procesní obrany spočívající vznesené námitce započtení, tak nemůže být zmatečnostní vadou ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., ale může být spojeno pouze s vadně zjištěným skutkovým stavem a nesprávným právním posouzením věci, tedy pochybeními, jejichž náprava žalobou pro zmatečnost reparovatelná není.
21. Odkazuje-li žalobkyně v dovolání na podporu argumentace o porušení jejích procesních práv vyjádřit se k věci a navrhovat důkazy na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3024/2007, a na nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3330/13, sluší se uvést, že v odkazovaných věcech byl důvod zmatečnostní žaloby dle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšším soudem okrajově posuzován za zcela jiných – s poměry v projednávané věci – nesouměřitelných procesních okolností (v konkursním řízení tvrzené porušení povinnosti správce konkursní podstaty vydat dlužníkovi účetnictví) a Ústavní soud v citovaném nálezu reagoval na případ tzv. překvapivého rozhodnutí odvolacího soudu, jenž je však posuzován, jak bude dále vyloženo, nikoliv jako vada zmatečnostní, ale jako tzv. jiná vada řízení.
22. Dovolání žalobkyně neshledává dovolací soud ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustným, ani pro „nesprávné posouzení prokázání otázky zmatečnosti“, kteroužto otázku měl odvolací soud – podle obsahovaného vymezení v dovolání – vyřešit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou dovolatelkou připomenutým usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, č. j. 26 Cdo 2035/2020. Dovolatelka namítala, že soudy obou stupňů v řízení o žalobě pro zmatečnost neprovedly k jejímu návrhu důkazy listinami - písemným vyhotovením odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. 6. 2017, č. j. EPR 87471/2017-10, dále časově označenou korespondencí žalobkyně a obsahem jejího odvolání v původním řízení.
23. Sluší se předně uvést, že odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, č. j. 26 Cdo 2035/2020, je zjevně nepřípadný, neboť citované rozhodnutí, jímž bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto (a z obecného hlediska je tedy jeho judikatorní přesah zanedbatelný), se mělo vyjádřit k souladu rozhodnutí odvolacího soudu s rozhodovací praxí dovolacího soudu ve zcela jiných právních otázkách (časové meze pro uplatnění zmatečnostního důvodu - §232 odst. 2 a §234 odst. 1, případně §235 odst. 2 o. s. ř. a vydání rozhodnutí místně nepříslušným soudem jako důvod zmatečnosti).
24. K povinnosti soudu provést účastníkem řízení navržené důkazy považuje dovolací soud za vhodné poukázat na vlastní rozhodovací praxi, v níž vyložil, že podle ustanovení §120 odst. 1 o. s. ř. není povinností soudu provést všechny navržené důkazy, vysvětlí-li současně v souladu s ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění rozhodnutí, proč se rozhodl některé z navrhovaných důkazů neprovést (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3674/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 26 Cdo 4258/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 785/2015, uveřejněný pod číslem 116/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03). Ve své konstantní judikatuře Ústavní soud k posuzování tzv. opomenutých důkazů, tj. důkazů, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazů, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, uvádí, že typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost. Procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017).
25. Jak dále poukázal Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit v zásadě třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 666/10).
26. V projednávané věci se odvolací soud k námitce žalobkyně ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který neprovedl dovolatelkou navržené důkazy, přičemž uvedl, že důkazy listinami nemohly v dané fázi řízení přispět k prokázání vytýkaného zmatečnostního pochybení (viz bod 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). I dovolací soud má za to, že soud prvního stupně (shodně i soud odvolací, u nějž byl při jednání konaném dne 17. 2. 2022 důkazní návrh žalobkyní opakován) dostál své povinnosti vyplývající z výše připomenuté rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (a Ústavního soudu) a zcela srozumitelně a jasně odůvodnil, proč žalobkyní navržené důkazy neprovedl. V situaci, kdy k důkazu navrženými listinami by nemohly být prokázány skutečnosti, jež by prokazovaly existenci zmatečnostního důvodu ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., nýbrž „pouze“ to, že žalobkyně v procesním postavení žalované v původním řízení uplatnila procesní obranu proti žalobě obchodníka s plynem v podobě kompenzační námitky obsažené v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu (touto obranu se ostatně zabýval Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v původním řízení v rozhodnutí dotčeném žalobou pro zmatečnost a vyhodnotil ji jako nedůvodnou), plně obstojí názor soudu prvního stupně, že navržené důkazy nemají v řízení o žalobě pro zmatečnost své místo, neboť žalobou se nelze domáhat nápravy případných pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nebo při jejím právním posouzení (viz bod 5. odůvodnění usnesení soudu prvního stupně). Judikaturou Nejvyššího soudu dovozovaný argument pro neprovedení navrhovaných důkazů, tj. že důkazy nemají relevantní souvislost s předmětem řízení, byl tudíž v poměrech projednávané věci naplněn.
27. Namítala-li žalobkyně, že odvolací soud v původním řízení zmatečnostní žalobou napadeným rozsudkem rozsudek Okresního soudu v Jeseníku sice jako věcně správný potvrdil, nicméně na základě jiného právního názoru, s nímž žalobkyni dopředu neseznámil (a nedal jí tak možnost na něj procesně reagovat), pak touto argumentací vystihuje případ tzv. jiné vady řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci (nejedná se tak o některou z vad zmatečnostních), k níž by dovolací soud mohl přihlížet jen v řízení o dovolání (ve věci o zaplacení částky 10.434,44 Kč s příslušenstvím), bylo-li by dovolání v této věci žalobkyní podáno a bylo-li by z jiného důvodu přípustné (srovnej ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně však v původním řízení dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 6. 2020, č. j. 69 Co 43/2020-119, posléze napadeného žalobou pro zmatečnost v zákonem stanovené lhůtě nepodala. Nadto (bez ohledu na závěr, že nejde o vadu zmatečnostní) dovolatelka pomíjí, že rozhodnutí odvolacího soudu může být pro účastníka překvapivé a nepředvídatelné jen tehdy, kdyby odvolací soud při svém rozhodování přihlížel k něčemu jinému, než co bylo tvrzeno nebo jinak vyšlo najevo za řízení před soudem prvního stupně nebo co za odvolacího řízení uplatnili účastníci, tedy, jinak řečeno, jen kdyby vzal v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení. Zákon (žádné ustanovení zákona) soudu přitom neukládá, aby sdělil účastníkům svůj názor, jak věc hodlá rozhodnout, aby s nimi svůj zamýšlený názor (předem) konzultoval nebo aby jim umožnil uplatnit něco jiného pro případ, že by se ukázalo, že jejich dosavadní tvrzení nemohou vést k pro ně úspěšnému výsledku sporu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1037/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 476/2015, či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/07). Jak se podává z rozsudků soudů obou stupňů vydaných v původním řízení, oba soudy vyhodnotily kompenzační námitku vznesenou žalobkyní jako nedůvodnou s ohledem na absenci nároku žalobkyně na náhradu dle ustanovení §13 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 545/2006 Sb., přičemž žalovaná již v řízení před Okresním soudem v Jeseníku v rámci uplatněných tvrzení spojila absenci žalobkyní započítávaného nároku na náhradu s chybějícími předpoklady pro její akceptaci podávajícími se z ustanovení §13 odst. 1 citované vyhlášky. Zmatečnostní žalobou dotčený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pak nebyl oproti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku založen na odlišném skutkovém stavu a jiném hodnocení provedených důkazech.
28. Dovolací soud se rovněž zabýval přípustností dovolání žalobkyně i ve vztahu k té části výroku I., v níž byl usnesením odvolacího soudu potvrzen i výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a ve vztahu k výroku II. o nákladech odvolacího řízení, neboť dovolatelka brojí proti usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Proti označeným výrokům však není dovolání objektivně – ze zákona – přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
29. Ze shora uvedeného plyne, že dovolání žalobkyně není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
30. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta první o. s. ř. za současného použití ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vznikly v dovolacím řízení náklady související se zastupováním advokátem, je žalobkyně povinna žalované tyto náklady nahradit. Výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí celkovou částku 2.226,40 Kč. Náhrada v uvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 1.540,- Kč - §1 odst. 2, §2 odst. 1, §6 odst. 1, §7 bod 5. a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále „advokátní tarif“), a náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč – §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a §14a odst. 1 advokátního tarifu a §23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů] navyšují se výše uvedené položky náhrady nákladů právního zastoupení o náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 386,40 Kč.
31. Místem splnění náhradové povinnosti je zástupce žalované, který je advokátem (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení §160 odst. 1, část věty před středníkem a §167 odst. 2 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se další žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 10. 8. 2022
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu