ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2807.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 2807/2022-395
1. USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce R. J. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o převodu jiného zemědělského pozemku oprávněné osobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 149/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, č. j. 20 Co 148/2022-379, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
2. Shora označeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 11. 2021, č. j. 11 C 149/2018-349, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY [jako jiných zemědělských pozemků k uspokojení žalobcova restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů] a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná (dále jen jako „dovolatelka“) spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda jsou žalobcem nárokované pozemky jako náhradní k danému účelu vhodné [kdy své námitky v tomto směru dovolatelka připíná k pozemku parc. č. XY v katastrální území XY, k němuž tvrdí, že je součástí jezdeckého areálu a jako takový je předmětem pronájmu jeho provozovateli (jezdeckému klubu) a samostatně je obtížně využitelný]. K tomu dovolatelka vznáší i námitky vůči kvantifikaci restitučního nároku (jeho neuspokojeného zůstatku) zpochybňujíc ocenění nároku dle žalobcem opatřeného znaleckého posudku a kladouc přitom otázku (dle jejího mínění v rozhodování dovolacího soudu nevyřešenou či rozhodovanou rozdílně), zda v případě spornosti nároku při jeho přecenění (s ohledem na stavební charakter odňatých pozemků oceňovaných podle §14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.) lze považovat nárok za (částečně) uspokojený jen v rozsahu finanční náhrady skutečně poskytnuté žalobcově právní předchůdkyni (jež byla původně odvozována z ceny nestavebních zemědělských pozemků, oceňovaných podle §14 odst. 3 vyhlášky č. 182/1988 Sb.). S dovoláním dovolatelka spojila i návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
4. Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
5. Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (reflektující i rozhodování Ústavního soudu) lze vyhovět žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést oprávněné osobě jiný (náhradní) zemědělský pozemek z vlastnictví státu (v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované; srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod číslem 33/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu; nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod číslem 174/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu; či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.) za předpokladu, že oprávněnou osobou požadovaný pozemek je k danému účelu „vhodný“, tedy že jde o pozemek, jenž by byl do veřejné nabídky zařaditelný (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015).
7. Z měřítek zařaditelnosti pozemku do veřejné nabídky ve smyslu §11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. soudní praxe v prvé řadě zmiňuje absenci zákonných překážek převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu (ve smyslu §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.) a přednostních práv na převod pozemku do vlastnictví uplatněný jinými osobami (§7, §10 zákona č. 503/2012 Sb.) či reálnou možnost bezproblémového užívání (zemědělského obhospodařování) takového pozemku (k jednotlivým kritériím srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí). Vhodným (způsobilým pozemkem k náhradní naturální restituci v zásadě není ani pozemek, jenž by nebylo lze vydat ani v původní restituci pro zákonem stanovenou překážku tkvící v zastavěnosti pozemku (§11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb.); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, nebo rozsudek ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018).
8. V odkazované judikatuře Nejvyšší soud současně znovu připomněl, že překážkou převoditelnosti pozemku (jako zastavěného stavbou) do vlastnictví oprávněné osoby může být i funkční souvislost pozemku se stavbou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014), a tedy i u pozemku požadovaného k náhradní naturální restituci je nutné přihlížet k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, mohou-li tvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014).
8. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (závěr o příslušnosti konkrétních pozemků k areálu je ostatně primárně skutkové povahy a vyplývá z hodnocení v řízení provedených důkazů; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018, potažmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017). Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017).
9. Podle odvolacím soudem učiněných zjištění jsou oba žalobcem požadované pozemky zemědělsky využitelné a jejich vydání nebrání žádná zákonná překážka, pozemek parc. č. XY je pronajat jezdeckému klubu, avšak současné praktické využití (úložiště hnoje) není překážkou pro jeho vydání; jde přitom o pozemek bezprostředně sousedící se shodně využívaným a již vydaným pozemkem parc. č. XY a i na něj (stejně jako to ve vztahu k pozemku parc. č. XY učinily nalézací soudy ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 19 C 456/2014, jež byla řešena i soudem dovolacím – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2925/2019) lze vztáhnout závěr, že tento pozemek není bezprostředně funkčně propojen s nemovitostmi užívanými jezdeckým klubem a je s nimi pouze volně spojen na základě nájemního vztahu.
10. K argumentaci dovolatelky sluší se upozornit i na tu rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž pro hodnocení, zda je oprávněnou osobou požadovaný pozemek k uspokojení jejího restitučního nároku vhodný (do jejího vlastnictví převoditelný), není (nemusí být) bez dalšího rozhodující, že jde o pozemek dočasně obhospodařovaný jinou osobou (kupř. na základě nájmu), jež není okolností nikterak výjimečnou, kdy oprávněná osoba – v případě vydání takto dotčeného pozemku – vstoupí do práv a povinností namísto dosavadního pronajímatele; vzájemná práva a povinnosti oprávněných osob a dosavadních nájemců budou v zásadě i nadále upravena již sjednanými smlouvami, přičemž vydáním předmětných pozemků nebude nikterak dotčeno právo nájemců dané pozemky nadále užívat (k tomu blíže srovnej zejména např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 270/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020, jakož i §2221 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a §25 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.). Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů (existence veřejného vlastnictví pozemku usnadňující jeho další nerušené užívání) a zájmů oprávněné osoby na náhradní uspokojení restitučního nároku formou převodu právě jí zvolených pozemkových parcel, jest pak v souladu se závěry ustálené rozhodovací praxe třeba vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021). Výše rozvedených judikatorních východisek, se i v nyní projednávané věci nalézací soudy zjevně přidržely, jestliže ve vztahu k pozemku parc. č. XY (na němž se nachází úložiště hnoje užívané jezdeckým klubem), již soud prvního stupně uzavřel, že je jeho funkce nahraditelná, jestliže se větší část deponovaného materiálu nachází na jiném pozemku, k němuž má jezdecký klub bezproblémový přístup.
11. Námitka dovolatelky, že rozloha pozemku, umístění či charakter pozemku parc. č. XY vzbuzují pochybnosti o možnosti jeho samostatného zemědělského využití, také představuje polemiku se skutkovými závěry nalézacích soudů, jež nemohly být dovoláním účinně zpochybněny (vady skutkových zjištění nepředstavují naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 1 věty první o. s. ř.; k tomu přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
12. Vycházeje ze soudy zjištěného stavu (jenž nelze revidovat v dovolacím řízení, v němž je rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu omezen výlučně na otázky právní) přitom nelze dovolatelce přitakat ani v tom, že by se snad odvolací soud zpronevěřil závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2648/2021, v němž dovolací soud, v individuálních poměrech jím řešené věci (v níž bylo nalézacími soudy rozhodnuto o vydání náhradního pozemku mj. i v části, v níž tvořil zahradu připlocenou k rodinnému domu) dospěl k závěru o nesprávnosti, resp. neúplnosti právního posouzení věci nalézacími soudy a není rozporný ani s rozsudkem dovolacího soudu ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 484/2021, jímž bylo rozhodnuto o zrušení předchozích rozhodnutí nalézacích soudů, které vyhověly požadavku žalobce na vydání náhradního pozemku, tvořícího přirozené zázemí domu určeného k bydlení, k němuž nad to vedl jediný přístup přes pozemek ve vlastnictví jiné osoby. Napadené rozhodnutí není v kontradikci ani k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 337/2019, jež se vyslovuje k otázkám liknavosti a svévole při uspokojení nároku oprávněné osoby coby předpokladů pro uplatnění nároku oprávněné osoby žalobou u soudu (závěr o jejich naplnění v dané věci dovolatelka podaným dovolání nezpochybňuje, respektujíc závěry vyslovené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1946/2020, vydané v jiné již skončené věci týchž účastníků; obdobně srovnej i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2101/2021), nehledě na to, že poslední z odkazovaných rozhodnutí bylo k oprávněnými osobami podané ústavní stížnosti zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. I. ÚS 3039/20 (v němž Ústavní soud – aniž by zpochybnil relevantní judikaturu řešící otázku uplatnitelnosti nároku oprávněné osoby na převod jiného zemědělského pozemku mimo rámec veřejných nabídek náhradních pozemků – shledal postup soudů vůči oprávněným osobám právě přespříliš striktní).
13. Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelkou kladená otázka ohledně přesného určení výše zbylého (dosud neuspokojeného) restitučního nároku žalobce se zřetelem na jeho právní předchůdkyni již poskytnutou (částečnou) náhradu v penězích; na jejím řešení (ani na hodnocení znaleckého posudku Ing. Jiřího Raucha, vůči jehož závěrům dovolatelka současně brojí) napadené rozhodnutí zjevně nezávisí. Otázky aktuální výše nároku oprávněné osoby a hodnoty (ceny) požadovaného náhradního pozemku řeší soud v daném typu sporu jako otázky předběžné a samostatné rozhodnutí o nich nevydává (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4949/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). Pakliže cena oprávněnou osobou vybraného pozemku zdaleka nedosahuje výše aktuálního restitučního nároku – ani podle ocenění oprávněné osoby, ani podle ocenění žalované – nemá přesné ocenění (vyčíslení) restitučního nároku oprávněné osoby na výsledek řízení žádný vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018). V situaci, kdy mezi účastníky nebylo sporu v tom, že neuspokojený restitučního nárok žalobce dosahuje výše nejméně 402 657,22 Kč, zatímco hodnota (cena) požadovaných náhradních pozemků činí 41 053 Kč (viz soudem prvního stupně učiněné zjištění i na podkladě shodných tvrzení účastníků, takto aprobované i soudem odvolacím), je očividné, že převodem nárokovaných pozemků žalobci nemůže být jeho nárok přečerpán (a pro dané rozhodnutí není podstatné, zanikl-li nárok jeho předchůdkyně, jde-li o její čtvrtinový podíl ohledně nevydaného pozemku „PK 2443“ plynoucí z rozhodnutí pozemkového úřadu „PÚ 3557/05“, poskytnutím finanční náhrady či nikoliv). Ostatně, takový důsledek se nenamítá ani v dovolání (v němž dovolatelka uvádí, že – i s ohledem na rozhodnutím soudu již poskytnutá plnění – „aktuálně eviduje nároky žalobce ve výši 344 441,82 Kč“).
14. Z uvedeného plyne závěr o nepřípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (není-li naplněno ani žádné z tam vypočtených hledisek přípustnosti dovolání).
15. V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad právní moci a odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 písm. a/, písm. b/ o. s. ř.), jenž tak sdílí osud (pro nepřípustnost meritorně neprojednatelného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto, zatímco žalobci (jenž se k dovolání nevyjádřil) v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 11. 2022
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu