ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.3118.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 3118/2022-1032
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 24 C 40/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. dubna 2022, č. j. 27 Co 79/2021-1000, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 27 Co 79/2021-1000, rozsudek Okresního soudu v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 1. 2021, č. j. 24 C 40/2017-809, změnil tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I. bod A/ rozsudku odvolacího soudu) a žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I. bod B/ rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti výroku I. bodu B) rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY brání skutečnost, že v jiném souběžně probíhajícím soudním řízení je projednávána žaloba o převod totožného náhradního zemědělského pozemku. Měl za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Odkazoval přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020.
3. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
4. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi ustáleně konstatuje, že jako náhradní lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné (ve vlastnictví státu), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky; při posuzování „vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona o půdě a §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. , či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018 , a v něm citovaná rozhodnutí).
6. Opakovaně pak již Nejvyšší soud uvedl, že nevhodnost pozemku k vydání oprávněné osobě jako pozemku náhradního nepůsobí sama skutečnost, že je dotčený pozemek předmětem i jiného, prozatím však neskončeného, řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018 ), ani skutečnost, že byl zařazen do veřejné nabídky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 686/2019 ) a ani sama skutečnost, že byl daný pozemek dotčen předběžným opatřením, jímž je žalované zapovězeno s pozemkem nakládat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020 , nebo ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020 ). V případě konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku jest však vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního pozemku svědčí „lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, hospodářský význam požadovaného náhradního pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž jejich nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020 , ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020 , ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 553/2021 , ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, a ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021). Posledně citované závěry mohou nalézt své uplatnění i v případě, kdy o převod dotčeného pozemku ve veřejné nabídce postupem dle §11a zákona o půdě požádala jiná oprávněná osoba. Každý případ konkurence více oprávněných osob s nárokem na převod náhradních pozemků je totiž značně individuální a i s ohledem na smysl restitučního zákonodárství je nezbytné na základě konkrétních skutkových zjištění posoudit, které z oprávněných osob svědčí „lepší“ právo na převod požadovaného náhradního pozemku. Nelze pominout, že předpokladem oprávněnosti žaloby na nahrazení projevu vůle k převodu konkrétních náhradních pozemků je nemožnost (pro liknavý, svévolný či diskriminační postup žalované při uspokojování restitučních nároků) postupu zákonným způsobem, tedy okolnost, kterou oprávněná osoba nezapříčinila (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2121/2022, konečně vyplývá, že prodlení České republiky – Státního pozemkového úřadu s uspokojením restitučního nároku (dokreslované rozsahem, v němž restituční nárok zůstává neuspokojen, či marnou snahou – aktivitou – oprávněné osoby) je typickou okolností doprovázející soudní řízení o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu náhradního zemědělského pozemku; jejím prostřednictvím tudíž na existenci „lepšího“ práva oprávněné osoby bude lze usuzovat toliko ve výjimečných případech (v nichž převáží zájem na uspokojení té oprávněné osoby, jež vzdor své aktivitě zůstává oproti svým konkurentům neuspokojena v mimořádném rozsahu). Relevantním měřítkem umožňujícím rozlišit, které z oprávněných osob svědčí k vybranému náhradnímu zemědělskému pozemku „lepší“ právo, bude naopak – v zájmu právní jistoty oprávněných osob a zamezení sporů konkurentů usilujících o totožný náhradní zemědělský pozemek – zásadně okamžik zahájení soudního řízení, respektive okamžik uplatnění nároku na vydání sporného náhradního zemědělského pozemku u soudu; případně hospodářský či jiný hodnotový význam zvoleného pozemku pro oprávněnou osobu (kupř. z důvodu, že jej již obhospodařuje, případně hospodaří na sousedících pozemcích).
8. Jestliže tedy odvolací soud v situaci, kdy nevyšly najevo mimořádné okolnosti (enormní zůstatek restitučního nároku či neúspěšná intenzivní aktivita oprávněné osoby svědčící pro zvýhodnění dovolatele oproti konkurující oprávněné osobě) ani zvláštní hospodářský či jiný hodnotový význam zvoleného pozemku pro dovolatele, upřednostnil časové hledisko – okamžik, kdy byl nárok na převod sporného náhradního zemědělského pozemku uplatněn u soudu (zatímco dovolatel uplatnil nárok u soudu dne 31. 5. 2021, konkurující oprávněná osoba P. B., jej uplatnila již 10. 3. 2021), nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.
9. Podané dovolání tudíž předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nenaplňuje.
10. Napadá-li pak dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy u žalovaného státu lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy (případně za využití služeb Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových), aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2510/13, a ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. III. ÚS 1510/13, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013, ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, či ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015); náklady na zastoupení žalované advokátem v tomto dovolacím řízení nelze tudíž považovat za náklady účelně vynaložené (srov. obdobně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3250/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu 13. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 468/2020).
13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2022
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu