ECLI:CZ:NS:2022:28.ND.584.2022.1
sp. zn. 28 Nd 584/2022-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: Heineken Česká republika, a. s. , identifikační číslo osoby 451 48 066, se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, zastoupené Mgr. Petrem Kupským, advokátem se sídlem v Praze, Betlémské náměstí 251/2, proti žalovaným: 1) reason & pelf. s.r.o. , identifikační číslo osoby 027 47 260, se sídlem v Praze 10, V dolině 1515/1b, 2) M. S. , narozený XY, bytem v XY, 3) D. M. , narozená XY, bytem v XY, a 4) H. S. , narozená XY, bytem v XY, zastoupená JUDr. Jiřím Běleckým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 59, vedené u Krajského soudu v Brně pro sp. zn. (21) 5 Cm 34/2019, o návrhu žalované 4) na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (21) 5 Cm 34/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně podala dne 12. 4. 2019 u Krajského soudu v Brně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, jímž se domáhala, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 840 376 Kč s 6% úrokem od 9. 10. 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 801 Kč a náklady řízení.
2. Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 28. 5. 2019, č. j. 5 Cm 34/2019-22, uložil žalovaným, aby ve lhůtě do 15 dnů zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 840 376 Kč s 6% úrokem od 9. 10. 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 801 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 78 640,50 Kč.
3. V podání ze dne 9. 7. 2019 (doručeným Krajskému soudu v Brně téhož dne) označeném jako „Námitky žalované č. 4 proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 28. 5. 2019“, žalovaná 4) – mimo jiné – navrhla přikázání věci Krajskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“). Akcentovala tu okolnost, že sídlo žalobkyně i její bydliště se nachází v obvodu Krajského soudu v Praze, jakož i to, že zástupce žalobkyně má sídlo v Praze, kde mají sídlo, resp. bydliště i ostatní žalovaní (1/, 2/ a 3/). Dle jejího mínění projednání věci u Krajského soudu v Praze umožní hospodárnější projednání věci než před Krajským soudem v Brně.
4. Žalobkyně s podaným návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Praze vyjádřila nesouhlas.
5. V mezidobí bylo řízení ve vztahu k žalovaným 1), 2) a 3) pravomocně skončeno [rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2022, č. j. (21) 5 Cm 34/2019-102, ve vztahu k žalovaným 1) a 3), usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2022, č. j. (21) 5 Cm 34/2019-118, ve vztahu k žalovanému 2)].
6. Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
7. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
8. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně (jenž je soudem příslušným podle §87 písm. e/ o. s. ř.) a Krajskému soudu v Praze (jemuž má být věc přikázána) projednal žalovanou 4) podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné předpoklady k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
9. Důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. (k delegaci vhodné) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Předpokladem přikázání věci jinému soudu dle citovaného ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci, přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, jenž má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve svazku č. 24, ročník 2001, str. 281; z judikatury Nejvyššího soudu pak např. usnesení ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. V projednávané věci je nutno vyjít z toho, že místní příslušnost Krajského soudu v Brně byla založena ustanovením §87 písm. e) o. s. ř., podle kterého je místně příslušným také soud, v jehož obvodu je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky. Jde o příslušnost danou na výběr, přičemž výběr přísluší žalobci. Uvedená zákonná úprava tedy posiluje postavení žalobce tím, že zajišťuje co nejúčelnější a nejhospodárnější projednání jeho nároku, a preferuje možnost jeho kvalifikovaného posouzení tím soudem, v jehož obvodu je platební místo. Tento zájem je natolik intenzivní, že má případně přednost i před příslušností určenou podle místa bydliště či sídla žalovaného (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 26 Nd 187/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 28 Nd 142/2002).
11. Samotný fakt, že žalobkyně má sídlo v Krušovicích a žalovaná 4) má bydliště v Rakovníku (tj. v obou případech v obvodu Krajského soudu v Praze), a žalobkyní zvolený soud se tak nenachází v blízkosti bydliště žalované 4), tak nelze pokládat za dostatečné důvody pro odchýlení se od místní příslušnosti soudu stanovené v souladu se zákonem, neboť jde o důsledek, jejž zákonná úprava předvídá, když umožňuje projednání věci soudem určeným podle platebního místa směnky (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Nd 270/2001). Finanční či jiné obtíže, jež se pro žalovanou 4) mohou eventuálně pojit s přítomností u jednání soudu, rovněž ve světle výše akcentovaných ústavněprávních záruk vedení řízení u soudu určeného podle předem daných zákonných pravidel nemohou být v zásadě považovány za důvody pro delegaci, s níž žalobkyně nesouhlasí (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 32 Nd 192/2013). Nejvyšší soud nemíní jakkoli zlehčovat zajisté komplikovanou situaci žalované 4), dospívá však k závěru, že efektivní ochranu jejích procesních práv při projednávání této věci bude možné zajistit kupříkladu prostřednictvím institutu dožádaného soudu ve smyslu §39 a §122 odst. 2 o. s. ř. (viz obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2004, sp. zn. 29 Od 58/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 30 Nd 78/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 28 Nd 144/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 28 Nd 200/2014). Konečně ani to, že zástupce žalobkyně nemá sídlo v obvodu soudu, u nějž byla coby u soudu místně příslušného podána žaloba, nepředstavuje okolnost natolik mimořádnou, aby s ohledem na ni bylo možno přes nesouhlas žalobkyně přistoupit k přikázání věci soudu jinému (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 20 Nd 46/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Nd 191/2014). Argumentovala-li žalovaná 4) rovněž tím, že žalovaní ad 1), 2) a 3) mají bydliště, resp. sídlo v Praze, je třeba připomenout, že ve vztahu k těmto žalovaným bylo již řízení pravomocně skončeno (viz shora). Dostatečným důvodem pro odchýlení se od místní příslušnosti soudu stanovené v souladu se zákonem pak nemůže být ani žalovanou 4) akcentovaná skutečnost, že směnka byla vystavena v Praze.
12. V projednávané věci přitom není bez významu ani to, že Krajský soud v Brně již ve věci vydal dne 28. 5. 2019 směnečný platební rozkaz č. j. 5 Cm 34/2019-22, proti němuž žalovaná 4) podala námitky. Ve vztahu k žalovaným 1) a 3) pak již Krajský soud v Brně pravomocně rozhodl rozsudkem ze dne 19. 8. 2022, č. j. (21) 5 Cm 34/2019-102, a ve vztahu k žalovanému 2) pak pravomocně rozhodl usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. (21) 5 Cm 34/2019-118; s projednávanou věcí je tak detailně obeznámen, což prosazení zásady hospodárnosti v případě přikázání věci soudu jinému také zjevně nesvědčí.
13. V daném případě tudíž žalovanou 4) uvedené okolnosti nejsou způsobilé odůvodnit přikázání věci Krajskému soudu v Praze, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Krajského soudu v Brně.
14. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 11. 2022
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu