ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.2049.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 2049/2022-2800
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci úpadce Penzijní fond VIVA a. s. v likvidaci , se sídlem v Olomouci, Ztracená 269/36, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 60792981, o osvobození věřitele od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 K 28/2002, o dovolání věřitele P. F. , narozeného XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. října 2021, č. j. 4 Ko 3/2021-2725, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 13. září 2021, č. j. 33 K 28/2002-2714, Krajský soud v Ostravě (dále jen „konkursní soud“) nepřiznal věřiteli P. F. (dále též jen „P. F.“) osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.)
2. K odvolání P. F. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. října 2021, č. j. 4 Ko 3/2021-2725, potvrdil usnesení konkursního soudu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal P. F. dovolání.
4. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy. V intencích závěrů obsažených již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněném pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se oněmi „dosavadními právními předpisy“ rozumí i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007. To znamená, že v konkursní věci zahájené před 1. lednem 2008 se pro dovolací řízení zahájené (jako v tomto případě) po 1. lednu 2008 použijí ustanovení občanského soudního řádu o dovolání (ustanovení §236 až §243d o. s. ř.) ve znění účinném do 31. prosince 2007.
5. Dovolání P. F. proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
6. Učinil tak proto, že nejde o žádný z případů, pro které občanský soudní řád dovolání připouští. K tomu srov. ve vztahu k výroku o žádosti P. F. o přiznání osvobození od placení soudních poplatků např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2006, sp. zn. 29 Odo 139/2006, a ve vztahu k výroku o žádosti P. F. o ustanovení zástupce např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
7. Důvod odstraňovat nedostatek povinného zastoupení dovolatele Nejvyšší soud s ohledem na ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. neměl.
8. Okolnost, že napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu