ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.149.2022.1
MSPH 79 INS XY
179 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 149/2022-148
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně L. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Veverkova 1101/1, PSČ 170 00, proti žalovaným 1) JUDr. Ing. Pavlu Fabianovi , se sídlem v Brně, Marešova 304/12, 602 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice S. R., a 2) S. R. , narozené XY, bytem XY, o určení pravosti pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 179 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci druhé žalované vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 XY, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2022, č. j. 179 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 79 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Druhá žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Městského soudu v Praze.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 12. října 2021, č. j. 179 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že pohledávky žalobkyně (L. K.) přihlášené do insolvenčního řízení druhé žalované (S. R.) jsou po právu co do částky 446.416,42 Kč (bod I. výroku).
[2] Zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti dalších pohledávek v celkové výši 33.998 Kč (bod II. výroku).
[3] Uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11.376,08 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (bod III. výroku).
2. K odvolání druhé žalované (jež směřovalo pouze proti nákladovému výroku rozsudku insolvenčního soudu) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením:
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku ve znění, podle kterého druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11.376 Kč, jež se uspokojí v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávky, o které je veden spor (první výrok).
[2] Rozhodl, že žalobkyně a druhá žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala (nezastoupená) druhá žalovaná dovolání.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a tomu, aby mohly být zkoumány podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., brání ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné též proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Dovoláním napadeným usnesením přitom odvolací soud rozhodl právě a jen o nákladech řízení ( prvním výrokem o náhradě nákladů za řízení před insolvenčním soudem, druhým výrokem o náhradě nákladů za odvolací řízení).
5. Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat nedostatkem povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
7. Výrok o povinnosti druhé žalované zaplatit soudní poplatek z dovolání se opírá o §4 odst. 1 písm. i), §11 odst. 2 písm. n) a odst. 9 a §11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění. Dovolatelka (jejíž osobní osvobození od soudního poplatku z dovolání vyplývá z §11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích) totiž podala dovolání proti rozhodnutí, u něhož takovou možnost vylučuje ustanovení §238 o. s. ř.; učinila tak přesto, že se jí v napadeném rozhodnutí dostalo přiléhavého poučení o nepřípustnosti dovolání. Jelikož dobrodiní zákona spočívající v tom, že určitým osobám je ze zákona přiznáno osvobození od soudních poplatků, nesmí být zneužíváno k podávání opravných prostředků tam, kde to zákon vylučuje, vznikla dovolatelce odmítnutím dovolání poplatková povinnost [§4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích]. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 119/2018.
8. Soudní poplatek za dovolání činí (v souladu s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích) 4 000 Kč. Ke splatnosti soudního poplatku srov. §7 odst. 1 větu druhou zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu