ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.86.2021.1
KSPL 65 INS XY
65 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 86/2021-95
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce V. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejsou, advokátem, se sídlem v Praze, Národní 60/28, PSČ 110 00, proti žalovanému TP Insolvence, v. o. s. , se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 03 29 66 36, jako insolvenčnímu správci dlužníka P., zastoupenému Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem, se sídlem v Praze, Vřesová 685/16, PSČ 181 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 65 ICm XY, jako incidenční spor v jako insolvenční věci dlužníka P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 65 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2021, č. j. 65 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2021, č. j. 65 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), se mění takto:
1. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. září 2020, č. j. 65 ICm XY, se mění tak, že se určuje, že pohledávka žalobce ve výši 3.500.000,- Kč z titulu stavebních oprav hradu Prostiboř je uplatněna po právu jako pohledávka za majetkovou podstatou dlužníka P.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 8. září 2020, č. j. 65 ICm XY, zamítl žalobu, kterou se žalobce (V. H.) domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 3.500.000,- Kč z titulu stavebních úprav hradu P. jen „sporná pohledávka“) je uplatněna po právu jako pohledávka za majetkovou podstatou dlužníka (P.) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. února 2021, č. j. 65 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPL 65 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud (ve shodě s insolvenčním soudem) vyšel z toho, že:
1) Dne 25. února 2011 uzavřeli Obecně prospěšná společnost na záchranu hradu Prostiboř (dále jen „společnost O“ jako nájemce) a dlužník (jako pronajímatel) nájemní smlouvu, na základě které pronajímatel přenechal nájemci do užívání svůj majetek (severozápadní křídlo hradu Prostiboř ‒ dále též jen „nemovitosti“), a to za účelem jeho opravy a následného zpřístupnění pro veřejnost a poskytování služeb návštěvníkům za sjednané měsíční nájemné ve výši 1.000,- Kč; smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. prosince 2016 (dále jen „nájemní smlouva“). Dohodou č. 1 ze dne 1. října 2012 se smluvní strany dohodly na změně doby trvání nájemní smlouvy tak, že se smlouva uzavírá na dobu neurčitou s možností výpovědi „v trvání 5 let“.
2) Dne 1. října 2012 smluvní strany uzavřely smlouvu o způsobu řešení stavebního zhodnocení pronajatého majetku (dále jen „smlouva“), podle které nájemce provedl na předmětu nájmu se souhlasem pronajímatele stavební úpravy, které spočívají v odstranění havárie západní stěny budovy včetně krovů a krytiny, s tím, že celková hodnota provedených oprav vynaložených nájemcem činí 4.800.000,- Kč; stavební zhodnocení již bylo dokončeno a uvedeno do užívání nájemcem ke dni 30. září 2012. Smluvní strany se dále dohodly na způsobu vypořádání hodnoty stavebního zhodnocení v případě ukončení nájemní smlouvy tak, že „nájemce je povinen při ukončení smlouvy zaplatit pronajímateli rozdíl mezi hodnotou obvyklé tržní ceny dotčených nemovitostí v době před provedením stavebního zhodnocení a hodnotou obvyklé tržní ceny dotčených nemovitostí po jeho dokončení“.
3) Usnesením ze dne 20. září 2016, č. j. KSPL 65 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil dlužníku reorganizaci a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného; usnesením ze dne 30. června 2020, č. j. KSPL 65 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zamítl návrh na schválení reorganizačního plánu a následným usnesením ze dne 3. února 2021, č. j. KSPL 65 INS XY, prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
4) Usnesením ze dne 4. ledna 2019, č. j. KSPL 58 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek společnosti O, prohlásil na její majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil společnost CURATORES v. o. s. (dále jen „insolvenční správce společnosti O“)
5) Dne 27. února 2019 vypověděl insolvenční správce společnosti O nájemní smlouvu ze dne 25. února 2011.
6) Dne 17. června 2019 uplatnil insolvenční správce společnosti O v insolvenčním řízení dlužníka spornou pohledávku jako pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení §203 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
7) Dne 31. ledna 2020 uzavřeli insolvenční správce společnosti O a J. A. (na základě předchozího souhlasu insolvenčního soudu se zpeněžením sporné pohledávky prodejem mimo dražbu nejvyšší nabídce) smlouvu o postoupení sporné pohledávky za dlužníkem, a to za úplatu ve výši 250.000,- Kč.
8) Usnesením ze dne 27. května 2020, č. j. KSPL 65 INS XY, vyzval insolvenční soud A., aby u insolvenčního soudu podal žalobu o určení pořadí sporné pohledávky.
9) Dne 9. června 2020 uzavřeli J. A. a žalobce smlouvu o postoupení sporné pohledávky za úplatu ve výši 250.000 Kč; tuto skutečnost A. oznámil žalovanému i dlužníku.
10) Dne 29. června 2020 žalobce podal u insolvenčního soudu žalobu o určení pořadí sporné pohledávky.
Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení §110, §168, §169, §173 odst. 3, §203a odst. 1 a §256 odst. 3 insolvenčního zákona, jakož i z ustanovení §667 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům:
a) V době uzavření smlouvy již byly provedeny stavební úpravy na předmětu nájmu a jejich hodnota byla vyčíslena částkou 4.800.000,- Kč; sporná pohledávka žalobce (ve smlouvě specifikovaná) k 30. září 2012 již existovala, přičemž k označenému datu byla bez obtíží zjistitelná i její výše (jako rozdíl mezi hodnotami obvyklých tržních cen nemovitostí v době před provedením stavebního zhodnocení a po něm). Na skončení nájmu tak byla vázána (jen) splatnost pohledávky.
b) Sporná pohledávka proto není pohledávkou „plynoucí bezprostředně“ z ustanovení §667 odst. 1 obč. zák., nýbrž jde o pohledávku ze smlouvy, která nemá povahu pohledávky za majetkovou podstatou již proto, že vznikla před zahájením insolvenčního řízení (a současně nejde o žádnou z pohledávek specifikovaných v ustanovení §169 insolvenčního zákona).
c) Žalobce (jeho právní předchůdce) měl spornou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka jako pohledávku vázanou na odkládací podmínku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky povahy a pořadí sporné pohledávky, kterou odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v dovolání specifikovanou.
Dovolatel především zdůrazňuje, že odvolací soud nesprávně zaměnil nárok na úhradu „přímo“ vynaložených nákladů (§667 odst. 1 věta druhá obč. zák.), jehož výše (4.800.000,- Kč) byla smluvním stranám známa již k 1. říjnu 2012, a nárok z titulu zhodnocení pronajaté věci (§667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák.) ve výši 3.500.000,- Kč, který vznikl až skončením nájmu (tj. po rozhodnutí o úpadku dlužníka).
Smlouva tak nestanovila jiný okamžik vzniku práva na náhradu za zhodnocení, než určuje úprava zákonná; jinými slovy neobsahuje odchylné ujednání od zákonné úpravy obsažené v ustanovení §667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné, uzavíraje, že ve smlouvě si strany upravily vzájemná práva a povinnosti související s vypořádáním zhodnocení předmětu nájmu odchylně od zákonného režimu určeného ustanovením §667 odst. 1 obč. zák.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovoláním otevřené, týkající se pořadí sporné pohledávky, kterou odvolací soud zodpověděl v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §667 odst. 1 obč. zák. změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele. Úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat jen v případě, že se k tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak, je oprávněn požadovat úhradu nákladů až po ukončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuž v mezidobí došlo v důsledku užívání věci. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci.
Podle ustanovení §2220 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), nájemce má právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Změnu věci provádí nájemce na svůj náklad; dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení.
Podle ustanovení §3074 odst. 1 o. z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.
Podle ustanovení §168 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou (…) náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena na těchto závěrech:
1) Došlo-li ke skončení nájmu po 1. lednu 2014, je třeba posoudit nárok nájemce na vypořádání jeho investic na změnu věci s ohledem na ustanovení §3074 o. z. podle zákona č. 89/2012 Sb. (§2220 o. z.)
Srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2019, sp. zn. 26 Cdo 3959/2018, a ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. 26 Cdo 1477/2019.
2) Ustanovení §2220 odst. 1 o. z. o právu nájemce, který na svůj náklad změnil věc, požadovat po ukončení nájmu vyrovnání podle míry zhodnocení, je ustanovením dispozitivním.
Srov. opět důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1477/2019.
3) Právo nájemce požadovat ve smyslu ustanovení §667 odst. 1 věty poslední obč. zák. po pronajímateli protihodnotu toho, o co se změnami na pronajaté věci zvýšila její hodnota, vzniká až skončením nájmu; to platí i tedy, byl-li na majetek pronajímatele prohlášen konkurs. Jestliže správce konkursní podstaty v průběhu konkursu vedeného na majetek pronajímatele vypověděl podle §14 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, nájemní smlouvu, je pohledávka nájemce z titulu jeho práva požadovat ve smyslu ustanovení §667 odst. 1 poslední věty obč. zák. po pronajímateli protihodnotu toho, o co se změnami na pronajaté věci zvýšila ke dni skončení nájmu její hodnota, pohledávkou za podstatou ve smyslu ustanovení §31 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona.
Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 107/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 107, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 2455/2009.
4) K pohledávkám, které jsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení, se vedle pohledávek vypočtených v ustanovení §170 insolvenčního zákona a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečnosti nepřihlíží (srov. §185 insolvenčního zákona), se řadí i pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň obsaženém v ustanovení §168 a §169 insolvenčního zákona.
Úprava obsažená v ustanovení §173 odst. 3 insolvenčního zákona, jež dovoluje přihlásit do insolvenčního řízení i pohledávku vázanou na podmínku, předjímá typové uplatnění těch pohledávek, jejichž vznik podmínili účastníci závazkového právního vztahu (zpravidla účastníci smlouvy) tím, že nastane skutečnost, která je jim v době, kdy činí právní úkon (od 1. ledna 2014 právní jednání), neznámá a je pro ně nejistá, tedy pohledávek zpravidla vázaných na splnění odkládací podmínky (srov. §36 zákona obč. zák. a pro dobu od 1. ledna 2014 §548 a §549 o. z.).
Pohledávku z titulu práva na vrácení nájemného nebo jiné úhrady zaplacené předem může věřitel (nájemce) přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (pronajímatele) již od zahájení insolvenčního řízení (§110 odst. 1 insolvenčního zákona), nejpozději však do skončení propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku, jako vázanou na splnění odkládací podmínky spočívající v tom, že insolvenční správce vypoví nájemní smlouvu po prohlášení konkursu na majetek dlužníka (§256 odst. 3 insolvenčního zákona). K pohledávce přihlášené z tohoto titulu později se v insolvenčním řízení nepřihlíží.
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 49/2013, uveřejněné pod číslem 11/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 11/2016“).
Výše citované závěry se v poměrech dané věci promítají následovně.
Smlouvu je nutné vykládat podle výkladových pravidel formulovaných Nejvyšším soudem např. v důvodech rozsudku ze dne 3. února 2016, sp. zn. 29 ICdo 42/2015, uveřejněném pod číslem 33/2017 Sbírky soudních rozhodnutí. Při respektování těchto pravidel je zjevné, že se strany smlouvy shodly jak na ocenění investic, které společnost O (jako nájemce) se souhlasem dlužníka vynaložila na opravy předmětu nájmu, tak na vypořádání hodnoty stavebního zhodnocení předmětu nájmu v případě ukončení nájemní smlouvy. Smlouvou tak nebyla dohodnuta splatnost sporné pohledávky, nýbrž okamžik jejího vzniku (shodně s ustanovením §667 odst. 1 větou čtvrtou obč. zák.).
Jelikož smlouva o nájmu zanikla (na základě výpovědi insolvenčního správce společnosti O ze dne 27. února 2019), vznikla dlužníku povinnost zaplatit společnosti O (jejímu insolvenčnímu správci) při skončení nájmu částku odpovídající zhodnocení předmětu nájmu (viz smlouva, jakož i ustanovení §2220 odst. 1 o. z.). Jinými slovy, pohledávka společnosti O za dlužníkem z titulu zhodnocení předmětu nájmu vznikla až okamžikem skončení nájmu na základě výpovědi insolvenčního správce společnosti O, tj. po rozhodnutí o úpadku dlužníka, pročež jde o pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení §168 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona; současně nejde o pohledávku vázanou na splnění (odkládací) podmínky, kterou by byla společnost O povinna přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka nejpozději do skončení propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku dlužníka.
Skutečnost, že výše investic společnosti O do předmětu nájmu byla odsouhlasena stranami smlouvy již 1. října 2012, je pro účely posouzení okamžiku vzniku pohledávky z titulu zhodnocení předmětu nájmu (a pořadí pohledávky) právně nevýznamná.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není správné, a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné ve věci rozhodnout, Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů změnil a určil, že sporná pohledávka je uplatněná po právu jako pohledávka za majetkovou podstatou dlužníka [§243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn ustanovením §202 odst. 1 insolvenčního zákona.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu