ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.100.2022.1
KSLB 57 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 100/2022-B-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků P. N. , narozené XY, bytem XY, a F. N. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Insolvenční společnosti v. o. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 04506227, insolvenčního správce dlužníků, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2022, č. j. KSLB 57 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 13 . ledna 2022, č. j. KSLB 57 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal Insolvenční společnost v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost I“) z funkce insolvenčního správce dlužníků (bod I. výroku).
[2] Ustanovil novou insolvenční správkyní dlužníků Mgr. Zuzanu Orbesovou (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti I, aby bez zbytečného odkladu řádně informovala novou insolvenční správkyni o své dosavadní činnosti, předala jí veškeré doklady související s výkonem funkce insolvenčního správce dlužníků a případné zůstatky na účtu majetkové podstaty dlužníků (bod III. výroku), a aby jí do 30 dnů ode dne doručení usnesení podala zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (bod IV. výroku).
[4] Uložil nové insolvenční správkyni, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne ustanovení do funkce předložila insolvenčnímu soudu zprávu o převzetí funkce a stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 8. listopadu 2017, č. j. KSLB 57 INS XY, zjistil úpadek dlužníků, rozhodl o způsobu řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil veřejnou obchodní společnost I. Dne 7. ledna 2022 mu bylo doručeno podání, v němž veřejná obchodní společnost I uvádí, že s ohledem na trvale nepříznivý zdravotní stav společníka „přijal insolvenční správce s účinností od 1. ledna 2022 opatření spočívající ve vstupu do likvidace“. Dřívější ohlášení společníci založili novou společnost I. Insolvenční společnost v. o. s. (dále jen „I. Insolvenční“), která je oprávněna činit úkony insolvenčního správce. Podle výpisu ze seznamu insolvenčních správců zaniklo veřejné obchodní společnosti I právo vykonávat činnost insolvenčního správce ke dni 31. prosince 2021 (§12 odst. 1 písm. d/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích).
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení §31 odst. 3 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že v případě zániku původního insolvenčního správce je nutno „vybrat správce nového, a to postupem podle §25 odst. 2 insolvenčního zákona“. Dále insolvenční soud uvedl, že argumentace o personálním a materiálním vybavení I. Insolvenční, jež navazuje na dosavadní činnost veřejné obchodní společnosti I, nepostačuje k odůvodnění postupu podle §25 odst. 5 insolvenčního zákona, když ten by měl být toliko výjimečný.
4. K odvolání veřejné obchodní společnosti I Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a ze závěrů Nejvyššího soudu obsažených v usnesení ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019 – přitakal závěru insolvenčního soudu, že v podání ze dne 7. ledna 2022 sdělila veřejná obchodní společnost I, že není schopna vykonávat činnost insolvenčního správce. Insolvenční soud nepochybil, když toto podání „bez dalšího vyhodnotil co důvod pro odvolání dosavadního správce z funkce podle ust. §31 odst. 3 insolvenčního zákona“. Závěrem odvolací soud k odvolací argumentaci uvedl, že odvolacímu soudu nepřísluší přezkum opatření, jímž předseda insolvenčního soudu určil osobu insolvenčního správce. Současně zdůraznil, že „podle ust. §26 insolvenčního zákona je sice odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce přípustné, lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý“.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost I dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku, zda v případě odvolání insolvenčního správce z funkce z důvodu jeho zrušení či změny právní formy má insolvenční soud při rozhodování o ustanovení nového insolvenčního správce zohlednit, že prostřednictvím dosavadních ohlášených společníků (jako u odvolaného insolvenčního správce) vykonává činnost (jiná) společnost.
7. Dovolatelka tvrdí, že navrhla ustanovit do funkce insolvenčního správce I. Insolvenční proto, že tato společnost pokračuje ve funkci insolvenčního správce ve vztahu k dovolatelce kontinuálně, se stejným materiálním a personálním zabezpečením, stejnými zavedenými provozovnami a kontakty. V řízeních, v nichž bylo dovolatelce vyhověno (jde o více než 260 insolvenčních řízení), byl zachován i účet majetkové podstaty. Podle dovolatelky jsou dosavadní ohlášení společníci nejlépe obeznámeni s dosavadním průběhem řízení a je tak v zájmu všech účastníků, aby pokračovali ve funkci prostřednictvím nové veřejné obchodní společnosti.
8. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
9. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
10. Dovolatelka napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o ustanovení nového insolvenčního správce, je Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. jako podané někým, kdo k němu není oprávněn. Odvolávaný insolvenční správce totiž není osobou subjektivně oprávněnou k podání opravného prostředku (odvolání, dovolání) proti (výroku) usnesení, jímž je současně ustanoven do funkce nový insolvenční správce, a tudíž ani proti (výroku) usnesení, jímž odvolací soud takový výrok potvrdil (jako výrok závislý ve vztahu k rovněž potvrzenému bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněné pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
11. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce, je Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
12. Ve vztahu k tomuto výroku nerozvíjí dovolání žádnou právně významnou argumentaci. Dovolatelka nebrojí proti jejímu odvolání z funkce insolvenčního správce. Naopak, v dovolání opakuje, že jí zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce z důvodu zrušení veřejné obchodní společnosti vstupem do likvidace k 1. lednu 2022, což sdělila insolvenčnímu soudu v „Oznámení o změně ve výkonu činnosti ze dne 7. ledna 2022“, v němž navrhla své odvolání z funkce a ustanovení I. Insolvenční novým insolvenčním správcem. Na řešení otázky formulované dovolatelkou potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání insolvenčního správce z funkce ani nespočívá. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu