ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.143.2022.1
KSOS 14 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 143/2022-B-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků L. H. , narozené XY, bytem XY, a D. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužníků, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2022, č. j. KSOS 14 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. února 2022, č. j. KSOS 14 INS XY, 2 VSOL XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6 . prosince 2021, č. j. KSOS 14 INS XY , se mění tak, že Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníků L. H. a D. H.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 6 . prosince 2021, č. j. KSOS 14 INS XY, Krajský soud v Ostravě ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníků (bod I. výroku).
[2] Ustanovil nového insolvenční správce dlužníků (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby do 20 dnů ode dne doručení usnesení podala zprávu o své činnosti a stavu majetku, který spravovala a aby vyúčtovala svou odměnu a hotové výdaje (bod III. výroku).
[4] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby do 10 dnů ode dne doručení usnesení předala novému insolvenčnímu správci funkci insolvenčního správce (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že veřejné obchodní společnosti A zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) právo vykonávat činnost insolvenčního správce k 1. říjnu 2021. Rozhodnutí o ukončení činnosti veřejné obchodní společnosti A bylo učiněno na jednání nejvyššího orgánu veřejné obchodní společnosti A (schůzi společníků) dne 26. května 2021 z důvodu nejednotného pohledu společníků na další fungování společnosti.
3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení §31 odst. 3 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že je dán důvod pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce dlužníků, neboť veřejná obchodní společnost A ukončila činnost a je „předpoklad“, že bude následovat její likvidace; je tak „nemožné“, aby dlouhodobě (v řádu let) vykonávala činnost insolvenčního správce, jestliže sama uvádí, že se mezi jejími společníky „vytratila důvěra“.
4. K odvolání veřejné obchodní společnosti A Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok) a odmítl odvolání veřejné obchodní společnosti A proti bodům II. až IV. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
5. Odvolací soud – vycházeje z §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích a z §31 odst. 3 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům.
6. Jelikož má veřejná obchodní společnost A (podle seznamu insolvenčních správců) sedm ohlášených společníků a každý z těchto společníků je oprávněn vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba, je u nich – pro nepřípustný „střet zájmů“ ve smyslu §9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 zákona o insolvenčních správcích – vyloučeno, aby stejnou činnost mohla vykonávat jejich prostřednictvím veřejná obchodní společnost A. Je tak zřejmé, že po zániku oprávnění vykonávat funkci insolvenčního správce nemá veřejná obchodní společnost A již žádného ohlášeného společníka, jehož prostřednictvím by mohla řádně vykonávat funkci insolvenčního správce.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, a ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se dovolatelka neodvolává z funkce insolvenčního správce.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že v intencích závěrů usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 a sen. zn. 29 NSČR 33/2022 , nezkoumal, zda dovolatelce zůstala zachována odborná způsobilost k dalšímu výkonu funkce prostřednictvím jeho společníků.
9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
10. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řeší na základě dovolání téže dovolatelky ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků. Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním přitom Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022, na něž v podrobnostech odkazuje a jehož závěry lze shrnout následovně:
[1] V intencích závěrů plynoucích z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněného pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) , i z usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 67/2019 platí, že podle ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud insolvenčního správce z funkce jen tehdy, dospěje-li v návaznosti na důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, se zřetelem ke konkrétním poměrům insolvenčního správce k závěru, že zde jsou (nebo při pravidelném chodu věcí mohou být) překážky, které insolvenčnímu správci se zaniklou činností brání (nebo mohou bránit) v řádném dokončení výkonu funkce v daném insolvenčním řízení. Skutečnost, že právo vykonávat činnost insolvenčnímu správci ze zákona zaniklo, není důvodem pro jeho odvolání z funkce podle §31 odst. 3 insolvenčního zákona bez dalšího; proto také nelze takové odvolání odůvodnit negativně (tedy tím, že odvolání z funkce „nic nebrání“, nebo že odvolání z funkce „není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení“).
[2] Delší doba dokončení insolvenčního řízení předpokládaná v době od zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce sama o sobě důvodem toho, aby insolvenční správce se zaniklým oprávněním byl odvolán z funkce, není.
14. Ve věci řešené Nejvyšším soudem v usnesení sen. zn. 29 NSČR 49/2014 (a též v R 135/2018), jichž se odvolací soud argumentačně dovolává, šlo o odlišný skutkový případ. V tamní věci Nejvyšší soud shledal nepřípustný střet zájmů práva fyzické osoby vykonávat funkci insolvenčního správce s jejím postavením ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti v situaci, kdy se jedinému ohlášenému společníku veřejné obchodní společnosti obnovilo právo vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzické osobě a současně tato osoba činila vše pro to, aby mohla působit ve funkci insolvenčního správce již jen jako fyzická osoba a aby naopak nemusela v insolvenčních řízeních, v nichž byla ustanovena insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, nadále působit jako ohlášený společník.
15. V poměrech této věci je zjevné, že insolvenční správce se zaniklým oprávněním (veřejná obchodní společnost A) nepozbyl odbornou způsobilost k dokončení výkonu funkce v tomto insolvenčním řízení. Ze spisu se nepodává ani žádná opodstatněná obava, že zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jenž své úvahy založil právě jen na tom, že se všem ohlášeným společníkům veřejné obchodní společnosti A obnovilo právo vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzickým osobám , tedy správné není.
16. K řečenému lze dodat, že úvahy insolvenčního soudu o narušení stability insolvenčního řízení v souvislosti s tím, že „se mezi společníky vytratila důvěra a není možné vyloučit, že by nepředvídatelné kroky některých společníků mohly mít významný negativní dopad do jejího fungování“, jsou spekulativní a ničím nepodložené. Proto ani na jejich základě nelze dospět k závěru, že jsou dány důvody pro odvolání veřejné obchodní společnosti A z funkce insolvenčního správce. Srov. ostatně též společné prohlášení společníků veřejné obchodní společnosti A ze dne 20. prosince 2021.
17. Jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že veřejná obchodní společnost A se neodvolává z funkce insolvenčního správce dlužníků.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu