ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.188.2022.1
KSUL 45 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 188/2022-B-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. V. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS XY, o zrušení schváleného oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Matoušem Novosadem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 538/19, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2022, č. j. KSUL 45 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 14. dubna 2022, č. j. KSUL 45 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) zrušil schválené oddlužení dlužníka (J. V.) [bod I. výroku], zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku) a uložil insolvenčnímu správci dlužníka (Hart & Partners, v. o. s.), aby do 10 dnů od právní moci usnesení vyúčtoval svou odměnu a hotové výdaje za dobu od ustanovení do funkce (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – cituje ustanovení §5 písm. a/, §74 odst. 2, §395, §405 odst. 1, §412, §414, §417 odst. 1 a §418 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že dlužník sleduje oddlužením nepoctivý záměr; ten shledal především v tom, že dlužník požíval v době trvajícího oddlužení nadprůměrných naturálních výhod od svého zaměstnavatele, čímž podle insolvenčního soudu obcházel zákon. Naturální výhody spočívající v luxusních dovolených byly dlužníku poskytovány na úkor finančního ohodnocení, čímž byly kráceny nároky věřitelů. Navíc insolvenční soud zjistil, že dlužník neplnil řádně ani další povinnosti, které mu byly uloženy v rámci oddlužení (nedokládal dostatečně příjmy a nesděloval podstatné informace).
3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. července 2022, č. j. KSUL 45 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku; odvolání proti bodu III. výroku odmítl.
4. Odvolací soud – cituje ustanovení §5, §389 odst. 1, §395, §405 odst. 1, §412 odst. 1 písm. d/, §414 a násl. a §418 insolvenčního zákona, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník oddlužením sledoval nepoctivý záměr. Podle odvolacího soudu si oddlužení zaslouží výlučně poctivý dlužník, jenž zavčasu, úplně a pravdivě informuje o svých majetkových, výdělečných a sociálních poměrech, a který také vykonává přiměřenou výdělečnou činnost a veškeré získané hodnoty vydá insolvenčnímu správci ke zpeněžení, což v projednávané věci dlužník jednoznačně nečinil. Odvolací soud dále zdůraznil, že není rozhodující, zda za vykonanou práci dostává dlužník příjem peněžní či nepeněžní. Luxusní dovolené jsou podle názoru odvolacího soudu nepeněžním příjmem dlužníka, který měl dlužník vydat správkyni ke zpeněžení pro uspokojení nezajištěných věřitelů v co nejvyšší možné míře; dlužník vedle toho přistupoval nedbale a lehkomyslně k plnění svých povinností, zejména neplnil povinnost pravidelně předkládat insolvenčnímu soudu přehled svých příjmů.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník „v plném rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se dovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
6. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda lze v jednání dlužníka, který v průběhu trvajícího oddlužení požívá výhod v podobě nadprůměrných benefitů za vykonanou práci, sledovat nepoctivý záměr a úmysl krátit věřitele. K tomu dovolatel blíže argumentuje, že pod pojem nepoctivý záměr lze zahrnout pouze takové skutečnosti, které jsou projevem vůle dlužníka, tedy které mají původ v jeho „subjektivním zaviněném jednání“. V dané věci však dovolatel obdržel „různé benefity“ (dovolenou, firemní automobil, firemní byt) od svého zaměstnavatele, což je skutečnost na vůli dovolatele nezávislá. Odvolací soud podle dovolatele též nesprávně vyhodnotil právní povahu těchto benefitů, když je (coby nepeněžitá plnění) považoval za součást majetkové podstaty.
7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2. článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
8. Dovolatel dovolání výslovně směřuje proti napadenému usnesení „v plném rozsahu“, tedy i proti té části výroku, kterým odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení insolvenčního soudu v bodu III. výroku, jímž byla insolvenčnímu správci uložena povinnost vyúčtovat svou odměnu a hotové výdaje za dobu od ustanovení do funkce. Ve vztahu k tomuto výroku však přípustnost dovolání vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání v této části bez dalšího odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
9. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
10. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena ohledně posuzování nepoctivého záměru dlužníka v oddlužení v následujících závěrech:
11. Ustanovení §395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
12. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu ustanovení §395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení; po celou tuto dobu je insolvenční soud povinen zkoumat poctivost dlužníkova záměru při oddlužení a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, a na jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, jakmile tyto skutečnosti vyjdou v insolvenčním řízení najevo. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 86/2013“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem 63.
13. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda je oddlužením sledován nepoctivý záměr (ustanovení §395 odst. 1 písm. a/, §405 odst. 1, §414 odst. 1, §418 odst. 3 insolvenčního zákona), vychází z „okolností“ (terminologií ustanovení §405 odst. 1 insolvenčního zákona pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017.
14. Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“ (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017).
15. Zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí podle ustanovení §418 insolvenčního zákona, měl by oddlužení zrušit. Dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Tomu odpovídá povinnost insolvenčního soudu po dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (ustanovení §5 písm. a/ insolvenčního zákona). K tomu srov. R 86/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2018, sen. zn. 29 NSČR 2/2018.
16. V poměrech projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti, že úvaha odvolacího soudu o nepoctivém záměru dovolatele není zjevně nepřiměřená (odpovídá výše citované judikatuře). Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (jimiž je Nejvyšší soud vázán) je dovolatel zaměstnán u své dcery za nižší než průměrnou mzdu (odpovídající jeho zaměstnání provozního manažera), avšak čerpá výrazně nadstandardní nepeněžité požitky, o nichž tvrdí, že jsou „na jeho vůli nezávislé“. Za takové situace lze vskutku důvodně předpokládat, že dlužník veden nepoctivým záměrem nevykonává přiměřenou výdělečnou činnost a nevynakládá veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.
17. Dovolatel nadto přehlíží, že odvolací soud považoval za důvod pro zrušení schváleného oddlužení nejen jeho nepoctivý záměr (§418 odst. 3 insolvenčního zákona), ale též ve shodě s insolvenčním soudem dovodil, že dovolatel neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (§418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), konkrétně povinnost předkládat insolvenčnímu soudu pravidelně přehled svých příjmů (§412 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona). Proti tomuto (samostatnému) důvodu pro zrušení oddlužení dovolatel nijak nebrojí.
18. Judikatura Nejvyššího soudu je přitom ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2022
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu