ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.49.2021.1
MSPH 94 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 49/2021
29 NSČR 5/2022-A-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka J. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1) M. N. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, 2) M. C. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 3) V. G. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Mundlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, o návrhu druhého insolvenčního navrhovatele a dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 49/2021 a sen. zn. 29 NSČR 5/2022, se spojují ke společnému řízení.
II. Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
1. Insolvenční řízení vedené vůči dlužníku (J. B.) u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. MSPH 94 INS XY, bylo zahájeno dne 30. dubna 2019 podáním insolvenčního návrhu prvním insolvenčním navrhovatelem (M. N.), k němuž následně podáním ze dne 26. listopadu 2019 přistoupila ACEMA Credit Czech a. s. (A-23) coby právní předchůdkyně druhého insolvenčního navrhovatele (M. C.) [srov. usnesení o procesním nástupnictví ze dne 15. června 2021, P5-5, ve znění opravného usnesení ze dne 12. července 2021, P5-6] a podáním ze dne 21. června 2021 třetí insolvenční navrhovatelka (V. G.) [A-115].
2. Podáním doručeným dne 18. června 2021 (A-110), zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 21. června 2021, navrhl druhý insolvenční navrhovatel, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil tak, že dlužník „fakticky bydlí“ v Brně, kde zároveň vykonává funkci člena statutárního orgánu společnosti F. S. Dále uvedl, že pro dlužníka je „problematické za účelem ústních jednání dojíždět k Městskému soudu v Praze“. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 49/2021.
3. Podáním doručeným dne 6. ledna 2022 (A-148), zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 7. ledna 2022, dlužník „potvrdil“ shora uvedené skutečnosti uváděné druhým insolvenčním navrhovatelem, a proto se k návrhu na delegaci „připojuje“. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 5/2022.
4. Nejvyšší soud spojil věci vedené pod sen. zn. 29 NSČR 49/2021 a 29 NSČR 5/2022 ke společnému řízení.
5. Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
6. S přikázáním věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasili ve svých vyjádřeních třetí insolvenční navrhovatelka (A-128) a věřitel M. N. (A-123).
7. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) insolvenčnímu soudu a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
8. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
9. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který je dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 3/2012 (dále jen „R 3/2012“) [které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
10. V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné dlužníkem nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů. Z obsahu insolvenčního rejstříku se podává, že insolvenční řízení se (po zrušovacím usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2021, č. j. MSPH 94 INS XY, 2 VSPH XY) sice nachází (opět) v první fázi před vydáním rozhodnutí o insolvenčním návrhu, avšak insolvenční soud již provedl v insolvenčním řízení řadu úkonů, mimo jiné (opakovaně) vydal rozhodnutí o úpadku a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (A-36, A-87, A-139). Nelze tak usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným insolvenčním soudem (než tím, který vede insolvenční řízení). Srov. obdobně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 69/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 161/2018.
11. Uvádí-li navrhovatelé jako důvod pro delegaci vhodnou faktické bydliště dlužníka, obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013.
12. K tomu lze dále poukázat na závěry R 3/2012, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti, k níž dochází po zahájení příslušného soudního řízení, typicky změna sídla účastníka řízení – právnické osoby, je skutečností, která sama o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Uvedené závěry přitom platí i v případě, že je dlužník fyzickou osobou. Srov. opětovně usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 161/2018. Budiž dodáno, že v situaci, kdy svou místní příslušnost již soud nemůže zkoumat ani sám, ani k námitce účastníků, nemůže být předmětná věc postupem podle §12 odst. 2 o. s. ř. postoupena soudu, který je ve skutečnosti soudem místně příslušným. Skutečnost, že soud případně vyhodnotil podmínky místní příslušnosti nesprávně, totiž sama o sobě důvodem pro delegaci vhodnou být nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2022, sp. zn. 29 Nd 532/2021).
13. Nejvyšší soud rovněž přihlédl k tomu, že dlužník kromě společnosti F. S. (která navíc k 13. červenci 2022 změnila své sídlo z Brna do Prahy) jedná jako statutární orgán za další společnosti se sídlem v Praze [srov. např. zprávu o činnosti insolvenčního správce a o hospodářské situaci dlužníka ze dne 5. listopadu 2021 (B-19)].
14. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soudu návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
15. Nejvyšší soud dodává, že při rozhodování nepřehlédl podání dlužníka ze dne 18. ledna 2022 (A-151), jímž vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu, a to H. Z. (dále jen „H. Z.“), JUDr. Z. K. (dále jen „Z. K.“) a M. P. (dále jen „M. P.“), jakož i dalších členů soudního oddělení 29, kteří se ovšem na rozhodování v této věci nepodílejí. Námitka podjatosti je zčásti obsahově totožná s námitkou podjatosti druhého insolvenčního navrhovatele ze dne 23. června 2021 (A-122), o níž již Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 12. května 2022, č. j. MSPH 94 INS XY, 30 NSČR 56/2021-A-165, tak, že soudci Nejvyššího soudu H. Z., Z. K. a M. P. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sen. zn. 29 NSČR 49/2021.
16. Dlužník kromě toho svou námitku podjatosti odůvodňuje tím, že Nejvyšší soud jeho „přistoupení k delegaci“ vede pod samostatnou sen. zn. 29 NSČR 5/2022 (aniž by bylo „přiřazeno“ k sen. zn. 29 NSČR 49/2021), čímž se „evidentně snaží“ o ní rozhodnout „přes podanou námitku podjatosti“.
17. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že tvrzené okolnosti (jež jsou typickým případem okolností spočívajících v postupu soudců v řízení o projednávané věci) označuje jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce přímo zákon (v ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř.). Nejde tak v této části o řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k ustanovení §2 o. s. ř. (přiměřeně aplikovatelnému též v insolvenčním řízení) nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč.). Důvod předložit věc k rozhodnutí o takové obsahově nové „námitce podjatosti“ označených soudců Nejvyššího soudu jinému senátu Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tedy tříčlenný senát Nejvyššího soudu rozhodující v této věci nemá.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2022
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu