ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.60.2021.1
MSPH 88 INS 2135/2021
sp. zn. 29 NSČR 60/2021-P53-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka pietro filipi stores, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Bílkova 855/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 64939341, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 2135/2021, o přihlášce pohledávky věřitele č. 52, o dovolání věřitele č. 52 CENTRUM ČERNÝ MOST, a. s., se sídlem v Praze 1, Na příkopě 388/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26149737, zastoupeného Mgr. Markem Odrobinou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2021, č. j. MSPH 88 INS 2135/2021, 4 VSPH 578/2021-P53-9, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 29. dubna 2021, č. j. MSPH 88 INS 2135/2021-P53-2, odmítl Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) přihlášku č. 53 věřitele č. 52 CENTRUM ČERNÝ MOST, a. s. (bod I. výroku), a určil, že právní mocí rozhodnutí končí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud přihlášku odmítl jako opožděnou, neboť dospěl k závěru, že přihlašovací lhůta 2 měsíců počítaná ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (17. února 2021) uplynula 19. dubna 2021 a věřitel č. 52 přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení až po jejím uplynutí 22. dubna 2021, byť samotné přílohy k přihlášce byly doručeny soudu poslední den lhůty pro podávání přihlášek.
3. K odvolání věřitele č. 52 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud – vycházeje z §83, §89 odst. 1, §136 odst. 2 písm. d/, §173 odst. 1 a §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z §57 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) – přisvědčil závěru insolvenčního soudu o opožděnosti přihlášky, neboť přihláška pohledávky byla insolvenčnímu soudu prokazatelně doručena prostřednictvím datové schránky věřitelova advokáta až 3 dny po uplynutí lhůty stanovené pro přihlášení pohledávek.
5. K argumentaci věřitele odvolací soud dodal, že postup, jaký zvolil při údajném prvním podání přihlášky pohledávky dne 19. dubna 2021, jde plně k jeho tíži. Z předloženého „screenu obrazovky“ odeslané datové zprávy ID 897059969 dne 19. dubna 2021 v 10:26 hod (P53-4) nelze jakkoli prokázat samotný obsah odesílané zásilky, dokládá jen to, kdy byla zásilka podána, kým a komu je adresována. Naproti tomu se ze záznamu o ověření elektronického podání na elektronickou podatelnu insolvenčního soudu (P53-2) jednoznačně podává, že obsahem zprávy ID 897059969, doručené insolvenčnímu soudu dne 19. dubna 2021, byla jen plná moc a faktury č. 20 a č. 22, přičemž tato zpráva obsahovala toliko 3 přílohy; žádná přihláška pohledávky k ní nebyla připojena. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že věřitel pohledávku přihlásil až „dodatečně“, podáním ze dne 22. dubna 2021 (P53-1), jelikož samotné přílohy přihlášky nelze považovat za podání, které by bylo způsobilé zahájit řízení o pohledávce věřitele.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 52 dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud v praxi dovolacího soudu nebyla řešena, namítaje nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Konkrétně dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku opožděnosti přihlášky pohledávky. Má totiž za to, že přihlášku podal včas, byť z důvodu absence určitých příloh datové zprávy mělo být jeho podání ze dne 19. dubna 2021 posouzeno jako neurčité či nesrozumitelné, a insolvenční soud ho tak měl vyzvat k nápravě dle §43 o. s. ř., případně postupovat v souladu s §188 insolvenčního zákona. K tomu současně podotýká, že i přes absenci výzvy své neúplné podání záhy doplnil tak, aby byla přihláška v souladu s §174 insolvenčního zákona.
8. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
9. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k náležitostem přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení a k odstraňování případných vad přihlášky. Jde především o usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněné pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 21. května 2014, sen. zn. 29 NSČR 109/2013, uveřejněné pod číslem 104/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 155/2018“), a usnesení ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 191/2016.
10. Nejvyšší soud v obecné rovině přisvědčuje dovolateli v tom, že podání přihlášky do insolvenčního řízení učiněné jinak než na předepsaném formuláři (tj. formuláři, jehož náležitosti vymezuje §8 vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, a jehož podoba je bezplatně zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti) nezpůsobuje procesní bezúčinnost podání, ale zakládá vadu přihlášky, která je (pro dobu po rozhodnutí o úpadku) důvodem pro postup podle §188 odst. 2 insolvenčního zákona.
11. Vada přihlášky spočívající v nedodržení předepsané formy je odstranitelná předložením řádně vyplněné přihlášky na předepsaném formuláři, a to nejpozději do uplynutí lhůty určené věřiteli insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky (k tomu srov. shodně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2008, sen. zn. 1 VSPH 103/2008, uveřejněné pod číslem 37/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či R 155/2018).
12. V posuzované věci však podání dovolatele z 19. dubna 2021 není možno vyhodnotit jako přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, byť vadnou či nesrozumitelnou. K jinému závěru nelze dospět ani s přihlédnutím k obsahu dovolatelova podání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a kontextu, v jakém bylo učiněno.
13. Výhrady, které dovolatel uplatňuje proti závěru o opožděnosti jeho přihlášky pohledávky, založené na argumentaci o chybném postupu insolvenčního soudu, který dovolatele nevyzval k doplnění přihlášky dle §188 insolvenčního zákona, proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání (nezakládají rozpor napadeného rozhodnutí se závěry plynoucími z výše označené judikatury).
14. Rozhodnutí odvolacího soudu založené na závěru, že podání dovolatele ze dne 19. dubna 2021 nelze považovat za přihlášku pohledávky, je v souladu se zásadou, podle které je každý procesní úkon nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv (srov. odstavec 53. stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
15. Jelikož z úkonu dovolatele nevyplývala vůle uplatnit uspokojení svých práv v insolvenčním řízení, odvolací soud v souladu s citovanou judikaturou nepovažoval tento úkon za podání, kterým by mohlo dojít k zahájení řízení o pohledávce věřitele (tj. přihlášku pohledávky). Ostatně i insolvenční zákon výslovně rozlišuje mezi přihláškou a jejími přílohami (viz §174 odst. 1 insolvenčního zákona). Vzhledem k tomu pak nebyl dán ani důvod pro postup podle §188 odst. 2 insolvenčního zákona, který se uplatní právě jen tehdy, kdy o přihlášku pohledávky, byť vadnou či neúplnou, skutečně jde.
16. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále také plyne, že věřitele stíhá povinnost přihlásit (včas) do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž zároveň dle §83 insolvenčního zákona, části věty před středníkem, platí, že prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné. Přitom toto pravidlo, které všem věřitelům ve stejném postavení dává stejnou možnost k přihlášení pohledávky v zákonem určené propadné lhůtě, je v souladu s ústavním pořádkem České republiky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08). Napadené rozhodnutí je pak v souladu i s obecným právním principem „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva), kterého dovolatel nedbal, jestliže svou pohledávku nepřihlásil do insolvenčního řízení včas, přičemž následky, jež z takového nekonání plynou, jdou k jeho tíži.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu