ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.91.2020.1
KSBR 40 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 91/2020-A-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele AnMar GROUP s. r. o., se sídlem v Brně, Černopolní 219/26, PSČ 613 00, identifikační číslo osoby 29270545, zastoupeného JUDr. Alešem Mendelem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. října 2019, č. j. KSBR 40 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 11. dubna 2017, č. j. KSBR 40 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) k insolvenčnímu návrhu věřitele AnMar GROUP s. r. o. mimo jiné zjistil úpadek dlužníka M. K. (bod I. výroku) a na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1/ Insolvenční navrhovatel doložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 4 059 757 Kč z titulu „Ručitelského prohlášení a Dohody o převzetí ručení“ uzavřené dne 30. srpna 2011. Splatnost nastala dne 21. listopadu 2011.
2/ Dalším věřitelem dlužníka je K. J. (dále jen „K. J.“) s vykonatelnou pohledávkou nejméně ve výši 3 000 000 Kč. Pohledávka je osvědčena notářským zápisem ze dne 8. července 2015, N 194/2015, NZ 181/2015, sepsaným Mgr. Kateřinou Zlámalovou, notářkou v Kroměříži, v němž dlužník uznal svůj závazek, svolil k vykonatelnosti notářského zápisu a prohlásil, že s K. J. uzavřeli dne 1. července 2010 smlouvu o půjčce, na základě které měla K. J. zapůjčit dlužníku částku 4 000 000 Kč se splatností do 1. července 2013. Dne 8. července 2015 uzavřeli dodatek č. 1 k této smlouvě, v němž si potvrdili, že dlužník doposud splatil jen částku 1 000 000 Kč a zbývající část půjčky ve výši 3 000 000 Kč se dlužník zavázal uhradit nejpozději do 13. července 2015.
3/ Závazky dlužníka dle jím předloženého seznamu závazků dosahují výše 10 909 757 Kč.
4/ Dlužník vlastní nemovitost v katastrálním území XY zapsanou na LV č. XY v hodnotě 2 800 000 Kč, nemovitost v katastrálním území XY zapsanou na LV č. XY, nemovitosti v katastrálním území XY zapsané na LV č. XY a XY a nemovitosti v katastrálním území XY zapsané na LV č. XY. Příjmy ze závislé činnosti dosahují výše cca 11 000 Kč měsíčně. Vlastnictví akcií společnosti S. G. F. (dále jen „společnost S“) dlužník neprokázal.
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z §3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že v řízení byla osvědčena existence minimálně dvou věřitelů, vůči kterým má dlužník závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a ty to závazky není schopen plnit, neboť je nehradí po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.
4. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu.
5. Šlo přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci. V pořadí první usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2017, č. j. KSBR 40 INS XY, 2 VSOL XY, kterým odvolací soud potvrdil bod I. výroku insolvenčního soudu o zjištění úpadku dlužníka (první výrok) a zrušil bod II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (druhý výrok), k dovolání dlužníka Nejvyšší soud zrušil v prvním výroku usnesením ze dne 30. května 2019, č. j. KSBR 40 INS XY, 29 NSČR XY, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Odvolací soud po doplnění dokazování nejprve přisvědčil závěru insolvenčního soudu o doložení pohledávek insolvenčního navrhovatele (ve výši 4 059 757 Kč) a K. J. Podle odvolacího soudu má K. J. za dlužníkem vykonatelnou pohledávku nejméně ve výši 4 000 000 Kč a nevykonatelnou pohledávku nejméně ve výši 2 000 000 Kč, splatnou dne 10. října 2014. Dále odvolací soud posuzoval, zda dlužník vyvrátil domněnku své platební neschopnosti.
7. Přitom uvedl, že z dlužníkem předloženého znaleckého posudku č. 6141/2019 vyplývá, že dlužník je vlastníkem nemovitého majetku v celkové hodnotě 5 404 200 Kč, přičemž nemovitost zapsaná na LV č. XY (rodinný dům v obvyklé ceně 2 750 000 Kč) je zatížena zástavním právem ve prospěch tří věřitelů (nikoliv insolvenčního navrhovatele). K tomuto majetku tak pro účely vyvrácení domněnky platební neschopnosti nelze přihlížet. Zbývající nemovitosti mají hodnotu 1 654 200 Kč (správně 2 654 200 Kč) a jsou obtížně zpeněžitelné, neboť jde o spoluvlastnické podíly na nemovitostech. Splatné pohledávky věřitelů, jež má odvolací soud za osvědčené, tak značně převyšují obvyklou cenu dlužníkova nemovitého majetku.
8. Odvolací soud dále uzavřel, že nelze přihlížet ani k hodnotě akcií, která byla stanovena dlužníkem předloženým znaleckým posudkem č. 6142/2019 na částku 19 225 000 Kč. Ačkoliv znalec uvádí, že tržní hodnota akcií je v uvedené výši, zmiňuje rovněž, že v podstatě jediný majetek společnosti S tvoří know-how. Ostatní majetek je nepatrné hodnoty, případě (jde-li o pohledávky) nevymahatelný. Znalec rovněž v posudku uvedl, že nemohl provést přecenění know-how, neboť neměl potřebné podklady, vycházel tedy z dříve vypracovaného posudku. Znalec v neposlední řadě uvedl, že pro ocenění použil substanční metodu v likvidační podobě a uzavřel, že jde o logický výsledek vyjadřující, že hodnota společnosti spočívá v její schopnosti tvořit výnos pro vlastníky, což v tomto případě netvoří. Rovněž hodnota know-how je vzhledem ke vstupním datům nejasné hodnoty. Dle odvolacího soudu tak není možné (s ohledem na znalcem uvedené skutečnosti) vycházet z hodnoty akcií uvedené ve znaleckém posudku.
9. K tomu odvolací soud doplnil, že poukazoval-li dlužník na jím uskutečněné prodeje akcií společnosti S, šlo o obchody, které proběhly v roce 2015 a počátkem roku 2016, k rozhodnému dni však dlužník žádné prodeje netvrdil, ani nedokládal. Přitom vzal v úvahu, že šlo o prodeje pouze několika akcií a že nejde o akcie veřejně obchodovatelné. Pro stanovení obvyklé ceny akcií k rozhodnému dni tak nelze vycházet ani z těchto prodejů.
10. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
11. Dlužník nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není možno přihlédnout k majetku, jehož hodnota byla stanovena znaleckými posudky. Ve vztahu k nemovitým věcem namítá, že nelze vyhodnotit nemovitosti jako obtížně zpeněžitelné pouze proto, že představují spoluvlastnický podíl. Stejně tak má za nepřijatelné, aby soud odmítl přihlédnout k obvyklým hodnotám nemovitostí jen z toho důvodu, že jsou zatíženy zástavním právem, když zdůrazňuje, že „předmětné zástavní právo“ vázne na nemovitostech ve prospěch „jednoho ze zajištěných věřitelů“ (K. J.). Domnívá se, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu tím, že neprovedl výslech zpracovatele znaleckých posudků, ačkoliv nepovažoval závěry znaleckého posudku za správné, čímž nahradil předložené znalecké posudky vlastním názorem. Dlužník má tedy za to, že odvolací soud pochybil, když nepostupoval v souladu s §127 odst. 2 o. s. ř., aniž účastníkům sdělil svůj předběžný názor na věc.
12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené usnesení je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Již v usnesení ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněném pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2011“), Nejvyšší soud vysvětlil, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, která má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu §3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. Takto formulovaný závěr má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů [srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněného pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 43/2012“)].
14. Neschopnost dlužníka uhradit splatné závazky se posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužníka aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti. K tomu srov. R 80/2011, R 43/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněné pod číslem 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 107/2016.
15. V posuzované věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že obvyklá cena nemovitostí dlužníka činí 5 404 200 Kč, přičemž část nemovitostí v hodnotě 2 750 000 Kč je zatížena zástavními právy zajišťujícími celkem tři pohledávky za dlužníkem (věřitelky K. J. ve výši 4 000 000 Kč, věřitele A. S. ve výši 2 000 000 Kč a věřitele B. S. ve výši 850 000 Kč), a že zbylý nemovitý majetek tvoří spoluvlastnické podíly na nemovitostech, které jsou obtížně zpeněžitelné. Jeho závěr, že existence nemovitého majetku tak nemůže vyvrátit domněnku úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti, jež vychází z toho, že v řízení byly doloženy splatné pohledávky za dlužníkem ve výši přes 10 000 000 Kč, se za daného skutkového stavu nijak neprotiví výše shrnuté ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
16. Uvedené obdobně platí i ve vztahu k dalšímu majetku dlužníka - akciím společnosti S. Nejde o veřejně obchodovatelné akcie společnosti, která podle dlužníkem předloženého znaleckého posudku utlumila (ukončila) svou činnost a nemá žádné zaměstnance. Závěr odvolacího soudu, že ani doložením existence tohoto majetku dlužník nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, neboť nejde o majetek, který by dlužník mohl bez potíží použít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených pohledávek. Zjevně jde naopak o majetek obtížně zpeněžitelný a odvolací soud v této souvislosti výstižně zdůraznil, že dlužník netvrdil ani nedokládal žádné obchody s akciemi společnosti S v době bezprostředně předcházející rozhodnutí o úpadku (z nichž by bylo možné dovodit, že jde o majetek likvidní).
17. Za této situace nemohou založit přípustnost dovolání ani dlužníkem formulované otázky procesního práva ohledně způsobu dokazování znaleckými posudky a s tím spojenou poučovací povinností soudů. Není-li dlužník schopen využít svůj majetek pro úhradu v insolvenčním řízení zjištěných pohledávek věřitelů (neboť jde o majetek zatížený právy třetích osob a majetek obtížně zpeněžitelný), pak vyřešením dalších otázek dlužník nemůže dosáhnout pro sebe lepšího výsledku. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
18. Podstata dovolací argumentace dlužníka je totiž soustředěna ke zpochybnění závěru odvolacího soudu, že v řízení nelze vycházet z dlužníkem předloženého znaleckého posudku, který stanovil hodnotu akcií dlužníka ve společnosti S částkou 19 225 000 Kč. I kdyby však dlužník byl s touto námitkou úspěšný (a uvedený závěr odvolacího soudu by neobstál), nic by to nezměnilo na tom, že tento majetek je obtížně zpeněžitelný a dlužník ho není schopen využít k úhradě doložených splatných pohledávek svých věřitelů.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2022
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu