ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1001.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1001/2022-629
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. K., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro účely doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 10. 3. 2022, č. j. 14 To 18/2022-592, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 54/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 10. 9. 2021, č. j. 2 T 54/2019-541 , byla obviněná A. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, uznána vinnou pod bodem ad 1 přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Citovaným rozsudkem byl dále obviněný M. K. uznán vinným pod body 1, 2 přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a pod bodem ad 3 přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obvinění dopustili tím, že
obžalovaní A. K. a M. K.
1. nejméně od 12. 9. 2017 do 22. 4. 2018 v P., okres Písek, na adrese XY, XY, jež odpovídá odběrnému místu č. XY dle „Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny“ č. 9550604921 ze dne 18. 9. 2014, úmyslu odebírat elektrickou energii a za dodanou elektřinu nezaplatit ve fakticky odebraném objemu, společně neoprávněně odebrali elektrickou energii mimo fakturační elektroměr číslo XY v rozsahu 22.964 kWh, a tímto jednáním způsobili společnosti E.ON Distribuce, a. s., F. A. Gerstnera 215/6, 370 01 České Budějovice, IČ:28085400, škodu ve výši nejméně 271 146 Kč,
obžalovaný M. K.
2. nejméně od 13. 7. 2017 do 7. 12. 2017 a od 12. 12. 2017 do 22. 4. 2018 v P., okres Písek, na adrese XY, jež odpovídá odběrnému místu č. XY dle „Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny“ č. 9550705658 ze dne 19.02.2015, úmyslu odebírat elektrickou energii a za dodanou elektřinu nezaplatit ve fakticky odebraném objemu, neoprávněně odebral elektrickou energii mimo fakturační elektroměr číslo 7108012 v rozsahu 28.042 kWh, a tímto jednáním způsobil společnosti E.ON Distribuce, a. s., F. A. Gerstnera 215/6, 370 01 České Budějovice, IČ:28085400, škodu ve výši nejméně 172 604 Kč,
3. dne 22. 4. 2018 okolo 11:30 hodin v P., okres Písek, neoprávněně vnikl na pozemek domu v XY, když podlezl plot, následně za pomoci nalezeného žebříku, který si přistavěl ke zdi, přelezl na pozemek domu v XY, kde byl následně zadržen hlídkou Policie ČR, OO Protivín a takto činil s cílem dostat se do nemovitosti nacházející se na adrese XY, XY, kam měl v inkriminovanou dobu zakázán vstup z titulu realizace domovní prohlídky prováděné Policií ČR, ÚO Písek, OHK, SKPV ve věci sp. zn. KRPC-43029/TČ-2018-020581.
2. Nalézací soud citovaným rozsudkem uložil trest oběma obviněným. Obviněnému M. K. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále nalézací soud rozhodl o povinnosti obviněných nahradit škodu poškozené společnosti E.ON Distribuce, a. s.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podali odvolání oba obvinění a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Písku v neprospěch obviněného M. K. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 10. 3. 2022, č. j. 14 To 18/2022-592, tak, že podle §258 odst. 1 písm. c), d) a f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“). nově rozhodl tak, že obviněného M. K. znovu uznal vinným pod body ad 1, 2 přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem ad 3 přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Odvolací soud uložil obviněnému M. K. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Odvolací soud také znovu rozhodl o povinnosti obviněného M. K. nahradit škodu poškozené společnosti E.ON Distribuce, a. s.
4. Naproti tomu obviněnou A. K. odvolací soud podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Písku ze dne 30. 4. 2019, č.j. ZT 294/2018-62, pro shora popsaný skutek pod bodem ad 1, v němž bylo spatřováno spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obžalovaná.
5. Konečně odvolací soud rozhodl tak, že podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Písku jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. K. (dále také jen „obviněný“) prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněný výslovně neuvedl, v jakém rozsahu rozsudek odvolacího soudu napadá, z obsahu dovolání je však zřejmé, že jeho námitky směřují proti výroku o vině (ve všech třech bodech) a proti výroku o uložení povinnosti nahradit škodu.
7. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný argumentuje zjevným rozporem závěrů soudu s provedenými důkazy. Obviněný zpochybňuje věrohodnost svého bratra – svědka J. K. Jeho svědecká výpověď obviněného neusvědčuje. Provedené důkazy nepředstavují ucelený řetězec. Obviněný poukazuje na to, že nebyly nenalezeny žádné spotřebiče, které by mohly tak vysoké množství elektřiny odebrat. Obviněný je dále přesvědčen, že v odvolacím řízení nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. V otázce stanovení výše škody měly soudy podle obviněného postupovat v duchu nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp zn. I. ÚS 3363/2014, a výši škody (neoprávněně odebrané elektřiny) stanovit znaleckým posudkem z oboru energetika, ekonomika, odvětví ceny a odhady nákladů a cen v oblasti energetiky a vytápění.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uplatňuje ve vztahu ke skutku pod bodem ad 3, kvalifikovanému jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Soudy se podle obviněného nezabývaly společenskou škodlivostí vytýkaného jednání. Ta podle obviněného nedosahuje intenzity trestného činu a odvolací soud měl ve smyslu §222 odst. 2 tr. ř. postoupit věc správnímu orgánu k projednání jakožto přestupek. Zdůrazňuje, že nedošlo ke způsobení žádné hmotné škody.
9. Konečně dovolací důvod podle §165b odst. 1 písm. m) tr. ř. je podle obviněného naplněn tím, že odvolací soud neodstranil vytýkané vady.
10. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Státní zástupkyně shrnula dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. K namítanému zjevnému rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními státní zástupkyně konstatuje, že argumentace obviněného je založena jen na odlišném způsobu hodnocení provedených důkazů a uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Státní zástupkyně poukazuje na to, že ani po novele trestného řádu účinné od 1. 1. 2022 se Nejvyšší soud nestává jakousi třetí instancí.
13. Obviněný podle státní zástupkyně nevysvětlil, proč či v čem konkrétně by provedené důkazy neměly tvořit ucelený řetězec. Z obsahu spisu je naopak zřejmé, že soudy obou stupňů ustálily skutkové okolnosti na náležitém rozboru výsledků provedeného dokazování. Státní zástupkyně poukazuje na nepravdivé tvrzení obviněného, že ve věci vysokého neoprávněného odběru kontaktoval ERÚ, na průběh domovních prohlídek, na zjištěné výpadky fází svědčící o snaze obviněného zastřít stopy neoprávněného odběru, a konečně na značné znalosti obviněného v oboru elektro.
14. K otázce nutnosti zpracovat znalecký posudek, který stanoví výši škody, státní zástupkyně uvádí, že v projednávané věci soudy (na rozdíl od situace v obviněným citovaném nálezu Ústavního soudu) vycházely z výsledků konkrétního měření, nikoliv z fiktivního zjištění spotřeby na podkladě odborného vyjádření (body 21-22. nálezu vs. bod 23. nálezu). Vadou opomenutých důkazů tak napadené rozhodnutí netrpí.
15. Konečně k námitce porušení zásady subsidiarity trestní represe státní zástupkyně poukazuje na výkladové stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, podle něhož je v první řadě třeba zdůvodnit sníženou společenskou škodlivost pachatelova jednání. Délka zásahu do domovní svobody ani skutečnost, že nedošlo ke způsobení škody, nevylučují vyvození trestní odpovědnosti obviněného. Existence jiné právní normy, jež by byla způsobilá napravit závadný stav způsobený pachatelem, sama o sobě nevylučuje trestní postih, vykazuje-li posuzované jednání všechny znaky trestného činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 3 Tdo 82/2012). Naopak nelze přehlédnout, že obviněný se zásahu do domovní svobody svého souseda dopustil s cílem dostat do nemovitosti, kam měl v důsledku prováděné domovní prohlídky zakázán vstup, se záměrem maskovat stopy neoprávněného odběru elektřiny. Takto motivované jednání se tedy žádnou sníženou mírou společenské škodlivosti nemůže vyznačovat, ale je tomu právě naopak. Podmínky aplikace zásady subsidiarity trestní represe se proto na posuzovaný případ nemohou vztahovat.
16. Státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
23. Konečně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř.
24. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
25. Skutkový stav je při dovolacím přezkumu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
26. Do skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došel nalézací a případně odvolací soud, může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout právě a pouze v případech, které jsou vyjmenovány v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
28. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný jím brojí proti výrokům z rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo zrušeno rozhodnutí nalézacího soudu a bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl pod body ad 1, 2 uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem ad 3 přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za to byl obviněnému uložen trest a bylo rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit škodu. V rámci své dovolací argumentace obviněný zpochybňuje některé dílčí skutkové závěry soudů vyjádřené ve skutkové větě rozsudku. Skutkové závěry soudů jsou podle obviněného ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, výše škody měla být stanovena znaleckým posudkem a soudy se ve vztahu ke skutku pod bodem ad 3 nedostatečně zabývaly společenskou škodlivostí činu, který je podle obviněného maximálně přestupkem.
30. K samotné podstatě dovolacích námitek obviněného v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vztahujících se k výroku o vině je nutno uvést, že tyto jsou z valné většiny procesní a skutkové povahy, neboť obviněný jimi zpochybňuje jednak rozsah provedeného dokazování , jednak hodnocení provedených důvodů , jednak skutkové závěry soudů vyjádřené ve skutkové větě . Takovýto typ námitek lze za podmínek tam stanovených opřít o v trestním řádu nově zakotvený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
31. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů by mohl předně přicházet v úvahu toliko v případě zjištění zjevného (extrémního) rozporu mezi těmito skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů [srov. první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022]. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu totiž ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
32. O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
33. Shora blíže rozvedenou argumentaci obviněného týkající se zejména nevěrohodnosti jeho bratra či absence výkonných spotřebičů je tak nutno vyhodnotit jako čistě skutkovou polemiku se závěry soudů nižších stupňů, a nikoliv jako argumentaci projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž v zásadě neargumentuje ve smyslu výše rozvedeného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se soudy nižších stupňů vypořádaly. Nejvyšší soud pouze nad rámec tohoto závěru konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s těmito důkazy. Jedná se naopak o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně. Je proto nutno upozornit, že obviněný v podaném dovolání v zásadě toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002.
34. Náhled obviněného, že ve věci provedené důkazy nepředstavují ucelený řetězec, Nejvyšší soud nesdílí. Po prostudování rozhodnutí obou nižších soudů a předloženého spisového materiálu lze konstatovat, že skutková verze prezentovaná obviněným byla přesvědčivě vyvrácena celou řadou ve věci shromážděných důkazů, jejichž hodnocení nalézací soud podrobně rozebral v bodě 43. odůvodnění rozsudku (mj. „padání fází“ během domovní prohlídky, zajištění obviněného poblíž objektu v XY, nepravdivá informace o odpovědi Energetického úřadu, projevené odborné znalosti obviněného). Pokud se obviněný v argumentaci zaměřil na nevěrohodnost svého bratra J. K., který má být motivován se obviněnému mstít, pak Nejvyšší soud podotýká, že soudy z výpovědi tohoto svědka vycházely toliko okrajově a podpůrně. Tato výpověď však zároveň plně koresponduje s ostatními ve věci shromážděnými důkazy. V bodě 43. odůvodnění rozsudku se nalézací soud vypořádal i s námitkou obviněného týkající se absence spotřebičů schopných odebrat předmětné množství elektřiny, když konstatoval, že z písemného vyjádření Energetického regulačního úřadu vyplynulo, že k takto vysokému neoprávněnému odběru docházet může. Nejvyšší soud k tomu dodává, že podle vyjádření poškozené společnosti E.ON Distribuce, a.s. (bod 24. rozsudku nalézacího soudu) byl na XY až do odhalení neoprávněného odběru zcela minimální odběr plynu, z čehož lze usuzovat, že elektřina byla do této doby využívána i k topení a ohřevu vody.
35. Tyto podrobné úvahy nalézacího soudu vyjádřené v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku, které bezpochyby odpovídají požadavkům uvedeným v §125 odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal odvolací soud, který se s nimi ve vztahu k obviněnému M. K. ztotožnil a ještě je dále rozvedl (blíže viz body 30. – 31. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud coby soud dovolací tak i s ohledem na omezený rozsah přezkumu skutkových zjištění do těchto pečlivě odůvodněných a důkazně podložených úvah a závěrů zejména nalézacího soudu nemůže, a ani nemá důvod jakkoliv zasahovat. Rozhodně pak nelze hovořit o žádném, natož zjevném (extrémním) rozporu jeho závěrů s provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který by jako jediný opodstatňoval zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění.
36. Pokud jde o námitky týkající se rozsahu provedeného dokazování , lze připustit, že tyto námitky by za určitých okolností mohly odpovídat třetí alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť je namítáno, že některé z navržených důkazů nebyly nedůvodně provedeny. To však neplatí o navrhovaném důkazu znaleckým posudkem z oboru energetika, ekonomika, odvětví ceny a odhady nákladů a cen v oblasti energetiky a vytápění. Jak nalézací soud (bod 43. odůvodnění rozsudku), tak soud odvolací (bod 30. odůvodnění rozsudku) se tímto důkazním návrhem zabývaly a došly k závěru, že se jedná o důkaz nadbytečný, přičemž tento svůj závěr přesvědčivě odůvodnily.
37. Toto odůvodnění přitom obstojí i v kontextu obviněným citovaného nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 3363/2014. V projednávané věci totiž nebylo množství neoprávněně odebrané elektřiny stanoveno dopočtem, nýbrž kontrolním měřením odběru na konkrétních přípojkách, které probíhalo po dobu několika měsíců. V projednávané věci se tedy jedná o situaci, na niž pamatuje bod 23. odůvodnění citovaného nálezu, kdy zpracování znaleckého posudku není vyžadováno, jak na to správně poukázala státní zástupkyně.
38. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že vzhledem k nízké společenské škodlivosti jeho jednání pod bodem ad 3 (kvalifikovaného jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku) měly soudy aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a toto jednání podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupit správnímu orgánu k řízení o přestupku.
39. Tuto námitku je možno formálně podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K této námitce je však nutno nejprve v obecné rovině uvést, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Závěr o využití zásady subsidiarity trestní represe na základě konstatování nedostatečné společenské škodlivostí činu lze učinit jen v případech, v nichž se posuzovaný případ s ohledem na konkrétní zjištěné skutečnosti vymyká běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
40. Nejvyšší soud připouští, že nižší soudy se případným uplatněním zásady subsidiarity trestní represe v odůvodnění svých rozhodnutí výslovně nezabývaly. Zároveň je však třeba konstatovat, že obviněný ve svém dovolání neuvádí žádné okolnosti, kterými by se projednávaný skutek vymykal běžně se vyskytujícím trestným činům příslušné skutkové podstaty, a takové okolnosti v projednávané věci neshledává ani Nejvyšší soud (délka trvání zásahu do domovní svobody ani okolnost, že nebyla způsobena škoda, takovými okolnostmi samy o sobě nejsou). Naopak jsou v projednávané věci dány okolnosti, které společenskou škodlivost vytýkaného jednání zvyšují. Obviněný porušil domovní svobodu dvou svých sousedů, využil přitom žebřík jednoho z nich, a motiv tohoto dvojnásobného porušení domovní svobody spočíval ve snaze obviněného dostat se do nemovitosti, kam měl v důsledku prováděné domovní prohlídky zakázán vstup, a kde se pokoušel účel této domovní prohlídky (odhalení neoprávněného odběru elektřiny) zmařit. Takto motivované jednání se tedy žádnou sníženou mírou společenské škodlivosti nemůže vyznačovat, ale je tomu právě naopak. Konečně je třeba podotknout, že obviněný se domáhá aplikace zásady subsidiarity trestní represe poněkud překvapivě v situaci, kdy se k trestné činnosti nedoznává a tvrdí, že se mu na pozemek souseda zaběhla kočka. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že aplikace zásady subsidiarity trestní represe nebyla v projednávané věci na místě.
41. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě , tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud ostatním námitkám obviněného nepřisvědčil, jak je patrno shora, nemohlo dojít ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu.
42. Vzhledem k tomu, že žádnou z námitek obviněného nebylo možno shledat opodstatněnou (resp. že část z nich nebylo možné pod označené ani žádné jiné dovolací důvody vůbec podřadit), nezbývá Nejvyššímu soudu než uzavřít, že dovolání nemohlo být vyhověno.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
43. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
44. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 11. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu