ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1009.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1009/2022-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. K., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 6 To 28/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 2/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 49 T 2/2022 , byl podle §45 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), zrušen z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 41 T 3/2020, a z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 5 To 5/2021, celý výrok o vině, trestu i náhradě škody, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a zároveň byl obviněný D. K. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020, kterého se dopustil třemi dílčími útoky popsanými ve skutkové větě citovaného rozsudku nalézacího soudu.
2. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný soudem prvního stupně odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev v trvání 10 let. Podle §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 byl obviněnému uložen i peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 6 000 Kč. Podle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), pak byla poškozená K. M., insolvenční správce Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci, odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného proti výroku o trestu odvolání , o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 6 To 28/2022 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §211 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, proč jehož výkon obviněného zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku pak odvolací soud dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev v trvání 6 let.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť má za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný je přesvědčen, že rozsudek nalézacího soudu byl, pokud jde o výrok o trestu, vydán v souladu se zákonem a pro jeho změnu nebyly splněny podmínky. Odvolací soud svůj závěr, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro užití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody, odůvodnil závažností trestné činnosti, kterou však definoval v podstatě pouze výší způsobené škody. Odvolací soud se však již nezabýval tím, zda povaha trestné činnosti v tomto konkrétním případě umožňuje dosažení nápravy trestem kratšího trvání. Obviněný poukazuje na rozdílnou dikci §58 tr. zákoníku oproti jiným ustanovením tohoto zákona (povaha trestné činnosti versus povaha trestného činu).
6. Důvodem změny právního posouzení je podle obviněného odlišný názor odvolacího soudu na výši trestu, nikoliv nesprávné právní posouzení. Odvolací soud tak podle obviněného překročil rozsah, v němž je oprávněn přezkoumávat rozhodnutí nalézacího soudu. Nalézací soud podle obviněného na rozdíl od soudu odvolacího postupoval v souladu s předpoklady vymezenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 258/2021.
7. K vadnému posouzení (ne)aplikovatelnosti §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku podle obviněného vedla i aplikace skryté přitěžující okolnosti v podobě zohlednění krachu MSD, ke kterému mělo dojít v důsledku trestné činnosti obviněného. Toto tvrzení však obviněný považuje za ničím nepodloženou spekulací. Konečně obviněný odvolacímu soudu vyčítá vadné právní posouzení dalších přitěžujících a polehčujících okolností, které měl navíc odvolací soud zčásti učinit bez provedení příslušného dokazování.
8. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil se závazným právním názorem k novému projednání a rozhodnutí.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
10. Podle státního zástupce dovolací argumentace do značné míry kopíruje procesní postup obviněného v předcházející věci, kdy Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 3 Tdo 989/2021, dovolání obviněného v uvedené věci odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Následně byla v této věci také odmítnuta ústavní stížnost obviněného (usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 324/22). Státní zástupce neshledal důvod pro změnu stanoviska oproti této související trestní věci.
11. Podle §265b odst. 1 tr. ř. se výroku o trestu týkají výslovně dva dovolací důvody, a to jednak důvod podle písm. i) tohoto ustanovení trestního řádu, jednak důvod podle písm. j).
12. Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu obviněný neoznačil a ani jím namítané skutečnosti nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Obviněnému byly uloženy druhy trestu (nepodmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti), které jsou trestním zákoníkem pro majetkovou trestnou činnost, pro niž byl obviněný uznán vinným, předpokládány, a k jejich uložení došlo ve výměrách v mezích trestních sazeb stanovených v trestním zákoníku (§211 odst. 6, §73 odst. 1). Taktéž dovolací důvod podle písm. j) obviněný neuplatňuje a ani není pro projednávanou věc relevantní.
13. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání neuplatnil.
14. Prostřednictvím žádného dovolacího důvodu nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 trestního zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
15. Použití či nepoužití ustanovení §58 odst. 2 tr. ř., stejně jako skutečnou výši trestu určenou soudem při aplikaci tohoto ustanovení, nelze v dovolacím řízení zpochybnit námitkami založenými na nepřiměřené přísnosti trestu s odůvodněním, že mělo být mnohem více přihlédnuto k některým polehčujícím okolnostem, a naopak odhlédnuto od jiných skutečností soudem posouzených jako okolnosti přitěžující. Námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 trestního zákoníku, nemůže naplnit žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b trestního řádu.
16. V projednávané věci není na místě zásah Nejvyššího soudu ani z titulu trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, neboť při uložení trestu na samé spodní hranici zákonné trestní sazby rozhodně nedošlo k ústavně nepřípustnému zásahu do práv obviněného.
17. Námitky obviněného tudíž nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Nadto jim ani nelze plně přisvědčit. Přezkumná činnost odvolacího soudu byla v posuzovaném případě vytyčena obsahem odvolání státního zástupce. Posuzoval-li odvolací soud veškeré aspekty rozhodné z pohledu přiměřenosti trestu, jeho druhu a výše, přičemž za tím účelem přistoupil i k doplnění dokazování, rozhodně svou přezkumnou pravomoc nepřekročil.
18. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasil, aby tak Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, konkrétně pak v jeho druhé alternativě, která spočívá v tom, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný D. K. jím brojí proti výroku o trestu, tedy pokud mu byl za pokračující zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku uložen společný trest odnětí svobody v trvání 5 let a trest zákazu činnosti. Vzhledem k tomu, že konkrétní námitky obviněného mají buďto procesní charakter, nebo směřují jen proti uloženému trestu odnětí svobody , nepřezkoumával Nejvyšší soud trest zákazu činnosti, který obviněný formálně ani obsahově v dovolání nezpochybnil.
26. Stěžejní namátkou obviněného je, že odvolací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku nalézacího soudu (a uložil mu nový trest), aniž by rozhodnutí nalézacího soudu trpělo zákonem předpokládanými vadami. Dále odvolací soud podle obviněného nesprávně hodnotil polehčující a přitěžující okolnosti. Obviněný usiluje o to, aby „obživl“ rozsudek nalézacího soudu, neboť nalézací soud na rozdíl od soudu odvolacího ukládal trest (podle obviněného správně) snížený pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu §58 odst. 2 tr. zákoníku.
27. Nejvyšší soud předesílá, že již projednával dovolání obviněného, které se týkalo trestné činnosti zahrnuté pod bodem 2. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu v nyní projednávané věci. Nejvyšší soud dovolání obviněného usnesením ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 3 Tdo 989/2021, odmítl. Nyní se Nejvyšší soud zabýval novým dovoláním obviněného poté, co soudy rozhodly o dalších útocích pokračujícího trestného činu a uložily za ně obviněnému společný trest.
28. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že ani v nyní projednávané věci obviněný sám odvolání nepodal (a to ani proti výroku o trestu, ani proti žádnému jinému výroku). Výrok o trestu se však stal předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu, a to k odvolání státního zástupce, což činí (z hlediska výroku o trestu) dovolání obviněného (v této části) přípustným.
29. Konečně Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že ačkoliv se nynější situace obviněného oproti situaci ve věci sp. zn. 3 Tdo 989/2021 liší (trest již není uložen pod dolní hranicí zákonné sazby, nýbrž již na dolní hranici sazby), argumentace obviněného se i nyní míjí s dovolacími důvody.
30. Jak již Nejvyšší soud uváděl ve svém předchozím rozhodnutí, výrok o trestu je Nejvyšší soud podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. oprávněn přezkoumávat pouze tehdy, je-li zatížen vadou spočívající ve druhé alternativě tohoto dovolacího důvodu, tedy v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a to např. v otázce, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166–3167, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., nebo zprávu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003, publikovanou pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.].
31. Obviněný však z tohoto hlediska v dovolání ani nyní nevznesl žádnou z uvedených v úvahu přicházejících námitek, které by mohly zakládat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jím uplatněné námitky nelze podřadit pod tento, a z dále uvedených důvodů ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Prostřednictvím žádného dovolacího důvodu totiž nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, a to zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku (vůči kterým převážně obviněný svými námitkami směřuje) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
32. Jestliže tedy námitky obviněného směřují výlučně proti výroku o trestu, pak lze k takto vymezené dovolací argumentaci obviněného dále doplnit, že podle §265b odst. 1 tr. ř. se výroku o trestu týkají výslovně dva dovolací důvody, a to jednak důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jednak důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Ani pod tyto dovolací důvody však námitky obviněného podřadit nelze.
33. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovýto postup. Tento dovolací důvod se přitom týká pouze pozitivních rozhodnutí o upuštění od potrestání podle §46 až §48 tr. zákoníku, což není případ této trestní věci a ani není obsahem dovolání obviněného.
34. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
35. Z uvedeného vyplývá, že námitky směřující proti druhu a výměře uloženého trestu lze v řízení o dovolání zásadně uplatnit jen v rámci tohoto zákonného důvodu, tedy nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Prostřednictvím žádného dovolacího důvodu pak nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. Vzhledem k tomu, že obviněnému byl uložen zákonem předpokládaný trest (odnětí svobody) a tento trest byl uložen v sazbě stanovené pro daný trestný čin (5 let při sazbě 5 až 10 let podle §211 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku), tak se argumentace obviněného s uvedeným dovolacím důvodem míjí.
36. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Uložení takového trestu by naplňovalo právě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K takovéto situaci však v posuzovaném případě nedošlo.
37. Je třeba zdůraznit, že obviněný byl odsouzen za zločin s trestní sazbou odnětí svobody od pěti do deseti let. Obviněný podává dovolání v situaci, kdy odvolací soud sice již nepřistoupil k mimořádnému snížení trestu pod zákonnou trestní sazbu ve smyslu §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, i tak ale obviněnému uložil společný trest za více dílčích útoků pokračujícího trestného činu na samé dolní hranici trestní sazby. Za takové situace zjevně nelze hovořit o tom, že by byl obviněnému uložen extrémně přísný a zjevně nespravedlivý trest. Nejvyšší soud je i nadále toho názoru, že v tomto ohledu je dovolací argumentace obviněného do značné míry nepochopitelná, neboť i on si je vědom toho, že byl odsouzen pro závažnou majetkovou trestnou činnost, a to dokonce v podobě nejpřísnější kvalifikované skutkové podstaty posuzovaného trestného činu úvěrového podvodu.
38. Pokud obviněný tvrdí, že odvolací soud zrušil rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu, aniž by tento rozsudek vykazoval zákonem předpokládané vady, jedná se o námitku procesní povahy , kterou ze své podstaty nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Navíc uvedené námitce nelze přisvědčit ani věcně. Odvolací soud jasně uvedl, že rozsudek nalézacího soudu ve výroku trestu ruší z důvodů podle §258 odst. 1 písm. d) a e) tr. ř., tedy z důvodu, že bylo porušeno ustanovení trestního zákona a že uložený trest byl nepřiměřený).
39. Nepřiměřeným trestem ve smyslu citovaného ustanovení je přitom trest, který svým druhem a výměrou sice formálně neporušuje ustanovení trestního zákona, ale v konkrétním případě neodpovídá hlediskům rozhodným pro ukládání trestu, tedy zejména povaze a závažnosti trestného činu (provinění), osobním a jiným poměrům obžalovaného, možnostem jeho nápravy, včetně okolností polehčujících a přitěžujících, takže je příliš mírný nebo příliš přísný. (PÚRY, František. §258 [Další důvody zrušení rozsudku]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3065.)
40. Argumentaci obviněného, že odvolací soud nebyl oprávněn rušit výrok o trestu, který byl za využití §58 odst. 2 tr. ř. uložen pod dolní hranicí trestní sazby, je tedy třeba odmítnout i po věcné stránce.
41. Pokud se snad odvolací soud v odůvodnění nového rozhodnutí o trestu dopustil drobných nepřesností, na něž obviněný poukazuje, je třeba nejprve připomenout, že ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné. Námitkám obviněného však nelze přisvědčit ani věcně. Nejvyšší soud může po studiu spisu uzavřít, že odvolací soud se při novém rozhodnutí o trestu v bodech 32. – 40. odůvodnění rozsudku zevrubně zabýval jak osobními a majetkovými poměry obviněného, tak okolnostmi spáchání trestné činnosti a polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi. Nejvyšší soud tak neshledal v postupu vrchního soudu žádné porušení práva obviněného na spravedlivý proces, natož aby se jednalo o porušení tak významné, že by odůvodňovalo případný zásah Nejvyššího soudu do pravomocného soudního rozhodnutí.
42. Lze tedy uzavřít, že námitky obviněného nelze podřadit jak pod obviněným uplatněný, tak ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, tak jak jsou vymezeny v §265b odst. 1 tr. ř. Námitkám obviněného navíc nebylo možno přisvědčit ani věcně.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
43. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného D. K. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
44. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 11. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu