ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1105.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1105/2022-733
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. R., nar. XY, státní příslušník Slovenské republiky, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 7 To 53/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 8/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, č. j. 47 T 8/2022-636, byl obviněný M. R. uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil tím, že
dne 28. 11. 2021 kolem 03.00 hodin v XY v zahrádkářské kolonii na parcele č. XY v katastrálním území XY před zahradním domkem, který obýval společně s poškozenou B. D., nar. XY, vyšel po předešlé slovní rozepři s hořící cigaretou z domku, vzal venku stojící kanystr s benzínem, který otevřel, a poškozenou, která vyšla za ním, z bezprostřední blízkosti benzínem polil, přičemž politím zasáhl horní polovinu těla a hlavu poškozené, když proti poškozené, stojící v jeho bezprostřední blízkosti, hodil hořící nedopalek cigarety, čímž hořlavou kapalinu zapálil, došlo k iniciaci benzínu, který okamžitě přešel do plamenného hoření po celém povrchu, čímž došlo k termickému poranění poškozené - rozsáhlým popáleninám II. až IV. stupně na více jak 60 % tělesného povrchu, lokalizovaným nejvíce na hlavě v celém jejím rozsahu, na horních končetinách, trupu vepředu i vzadu a dále na předních plochách krku a stehen, dále k těžkému popálení dýchacích cest, dutiny ústní, hrtanu a průdušnice, tj. popáleninovému inhalačnímu traumatu s popálením jazyka a ústní částí hltanu, přičemž smrti poškozené nešlo zabránit žádnou pomocí, když po zasažení očí a dýchacích cest pozbyla poškozená orientaci, pociťovala palčivou bolest na povrchu těla a po vdechnutí plamene a popálení dýchacích cest pociťovala extrémní bolest a dušení, trpěla velkou bolestí nad hranicí snesitelnosti od chvíle zasažení těla plamenem v trvání nejvýše několika desítek sekund až jednotek minut, na následky těchto popálenin na místě zemřela .
2. Za to byl jmenovaný obviněný odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Nalézací soud dále obviněnému uložil, aby podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zaplatil na náhradě škody České republice – Ministerstvu spravedlnosti částku ve výši 400 000 Kč.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný a v jeho neprospěch proti výroku o trestu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 7 To 53/2022 , tak, že podle §256 tr. ř. obě odvolání zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V posuzovaném případě se podle něj po subjektivní stránce nejednalo o úmyslné zavinění. Obviněný popřel, že by poškozené chtěl ublížit či ji dokonce usmrtit. Závěr o vražedném úmyslu považuje obviněný za pochybný a mající spíše povahu presumpcí. Pokud zjištěné okolnosti připouštěly různé závěry z hlediska zavinění pachatele, bylo třeba postupovat podle zásady in dubio pro reo , což by vedlo k uznání viny ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti. Jak vyplývá z výpovědi obviněného ze dne 15. 3. 2022, k potřísnění poškozené benzínem došlo v důsledku přetahování o kanystr, který chtěl obviněný vylít okolo obydlí, aby poškozenou vystrašil. Soud prvního stupně neuvedl, jaká byla konkrétní forma úmyslu.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
6. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
7. Státní zástupce upozornil na to, že obviněný nereflektoval novelu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., která modifikovala pořadí, resp. věcné znění dovolacích důvodů zakotvených v taxativním výčtu §265b odst. 1 tr. ř. Přesto se k dovolání věcně vyjádřil.
8. Připustil, že podstatou námitek obviněného sice byla kritika právní kvalifikace skutku jako zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, je však toho názoru, že tyto primárně směřovaly vůči skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a teprve prostřednictvím alternativního náhledu na ně hodlal obviněný zpochybňovat zavinění ve formě úmyslu. Argumentaci obviněného tak podle státního zástupce nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [dříve označený písmenem g)] podřadit. Státní zástupce neidentifikoval ani tzv. extrémní rozpor dosahující úrovně odůvodňující zásah Nejvyššího soudu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v aktuálním znění).
9. Státní zástupce následně zrekapituloval teoretická východiska týkající se institutu zavinění a poukázal na argumentaci z rozhodnutí soudů obou stupňů, které se podle něj s otázkou zavinění dostatečně vypořádaly. V odstavci 13. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se uvádí, že obviněný jednal nejméně ve formě úmyslu nepřímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Státní zástupce nad rámec odůvodnění soudů dodává, že poškozená B. D. nemohla s ohledem na požitý alkohol útok obviněného zřetelně očekávat a měla omezenější možnost se vůči němu účinně bránit. Vlivem požitého alkoholu nebyly její reakce rychlé. Pokud ji při polévání benzínem obviněný navíc držel za rameno, zabránil jí tak, aby se měla možnost chránit ustoupením či útěkem, po polití obličejem benzínem již byla dezorientována. Úmysl obviněného dosvědčuje, že benzínem polil poškozenou právě v horní polovině těla, resp. na hlavě a manipuloval při tom s iniciátorem hoření v podobě zapálené cigarety.
10. K obviněným okrajově uplatněné námitce zásadou in dubio pro reo státní zástupce uvedl, že tato má procesní charakter a týká se otázek skutkových. Skutečnost, že soud v situaci, kdy nemá žádné pochybnosti, přijme řešení, které obviněný nesdílí, porušení zásady in dubio pro reo nezakládá. V rozebírané věci soud popsal důkazy, které vyvracejí verzi obviněného o nešťastné náhodě vedoucí ke smrti poškozené.
11. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
13. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, který je podle něj dán tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
18. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný jím brojí proti výroku z usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje (způsobem podrobně rozvedeným výše v tomto usnesení) námitky proti subjektivní stránce posuzovaného zvlášť závažného zločinu, a to s argumentací, že se v jeho případě nejednalo o úmyslné zavinění, ale o zavinění nedbalostní (obviněný popírá, že by poškozené chtěl ublížit či ji dokonce usmrtit).
19. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv v něm obviněný uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., (zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021 – k tomu viz výše a rovněž i dále v dalším odstavci tohoto usnesení), je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest a povinnost k náhradě škody. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
20. Pokud obviněný své dovolací námitky (vztahující se k subjektivní stránce trestného činu) uplatnil s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s odůvodněním, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pak obviněný resp. jeho obhájce, zjevně nevzal v potaz novelu trestního řádu, kterou došlo k novému zákonnému označení některých dovolacích důvodů v souvislosti se zakotvením nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod s účinností od 1. 1. 2022 spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Obviněným uplatňovaný důvod dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení skutku je proto od uvedeného data označen pod písm. h) citovaného ustanovení trestního řádu.
21. Uvedené formální vady podaného dovolání popsané pod body 19. a 20. tohoto usnesení nicméně nebránily jeho projednání a napadená rozhodnutí bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Přestože Nejvyšší soud podrobil na základě dovolání obviněného shora uvedená rozhodnutí tomuto dovolacímu přezkumu, musel současně konstatovat, že bylo třeba také náležitě posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují zákonem stanovené dovolací důvody (neboť jejich existence je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.). Dospěl pak (z dále rozvedených důvodů) k závěru, že dovoláním uplatněné námitky se s uplatněným dovolacím důvodem míjí a nejsou současně podřaditelné ani pod jiné dovolací důvody.
22. Pokud jde o nově zakotvený důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod který námitky obviněného spadají, pak tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán.
23. V této trestní věci sice dovolací argumentace obviněného směřuje proti právní kvalifikaci skutku kvalifikovaného soudy jako zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, a to s odůvodněním, že nebyla prokázána subjektivní stránka tohoto trestného činu (obecně je subjektivní stránka trestného činu nepochybně otázkou právního posouzení ), ve své podstatě však obviněný uplatňuje výlučně námitky proti skutkovým závěrům, ke kterým nižší soudy dospěly po provedeném dokazování a hodnocení důkazů.
24. Je tomu tak proto, že obviněný závěry soudů o jeho zavinění ve formě (nepřímého) úmyslu zpochybňuje na podkladě jiné verze skutkového děje, která má svědčit o jeho nedbalostním zavinění. Ta je založena na tvrzení obviněného, že k potřísnění poškozené benzínem došlo v důsledku přetahování o kanystr, který chtěl vylít okolo obydlí, aby poškozenou vystrašil, že k jejímu zapálení došlo nedopatřením a ani nikoliv jeho aktivním jednáním, že benzín zahořel od cigarety ležící na zemi, nikoliv od jím hozené cigarety… Jak je ale zřejmé ze skutkové věty rozsudku a v návaznosti na ni také z odůvodnění napadených rozhodnutí, soudy dospěly k jiným skutkovým závěrům, a to že …(obviněný) vyšel po předešlé slovní rozepři s hořící cigaretou z domku, vzal venku stojící kanystr s benzínem, který otevřel, a poškozenou, která vyšla za ním, z bezprostřední blízkosti benzínem polil, přičemž politím zasáhl horní polovinu těla a hlavu poškozené, když proti poškozené, stojící v jeho bezprostřední blízkosti, hodil hořící nedopalek cigarety, čímž hořlavou kapalinu zapálil…
25. Je proto na tomto místě nutné připomenout, že ačkoliv je závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu bezpochyby závěrem právním, musí tento závěr, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu, vyplývat ze skutkových zjištěních soudů vyplývajících z provedeného dokazování. Z hlediska subjektivní stránky trestného činu je zásadní, že skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. ŠÁMAL, P. §15. Úmysl. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219–220).
26. Současně platí, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Zásah Nejvyššího soudu do oblasti rozsahu dokazování a hodnocení důkazů by mohl přicházet v úvahu toliko v případě nejtěžších vad důkazního řízení. V rozsahu od 1. 1. 2022 nově zakotveného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., by se mohlo jednat o situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
27. Žádnými takovými vadami však důkazní řízení v nyní projednávané věci zatíženo není, neboť soudy provedené dokazování je zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., respektive §2 odst. 6 tr. ř. To platí i pro skutkové závěry soudů, které se staly podkladem pro posouzení otázky subjektivní stránky trestného činu, se kterou se také soudy následně v rámci odůvodnění svých rozhodnutí náležitě vypořádaly. V tomto ohledu nelze přisvědčit námitce obviněného, že by rozsudek Městského soudu v Praze neobsahoval konkrétní formu zavinění, která mu byla jako pachateli zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku přičítána. Z bodu 13. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že nalézací soud u obviněného dovodil zavinění ve formě (nejméně) nepřímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. V této části svého rozhodnutí, jakkoliv poměrně stručně, nalézací soud současně reagoval na obhajobu obviněného, že nebylo jeho úmyslem potřísnit (polít) poškozenou benzínem, ale chtěl ji jen vystrašit. Pokud obviněný stejnou obhajobu uplatnil rovněž v odvolání podaném proti rozsudku nalézacího soudu, pak se touto jeho obhajobou zabýval i Vrchní soud v Praze, a to zejména v bodech 12. až 24. odůvodnění svého rozhodnutí. Je pak třeba zdůraznit, že v těchto částech odůvodnění usnesení odvolacího soudu je otázka příslušné formy zavinění obviněného již zcela vypořádána. Nejvyšší soud se pak s tímto odůvodněním zcela ztotožňuje. Současně se lze se závěry vrchního soudu ztotožnit i v tom směru, že zjišťovaná podoba jednání obviněného dokonce svědčí pro přímý úmysl ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a že jen absence odvolání státního zástupce bránila v tomto směru závěry nalézacího soudu zvrátit.
28. Ze všech těchto důvodů je proto nutno konstatovat, že obviněným zvolenou dovolací argumentaci nelze především podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [jakkoli obviněný tento dovolací důvod nesprávně označil podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – k tomu viz výše v tomto usnesení].
29. Dovolací argumentaci obviněného by však nebylo možno podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Je tomu tak zejména proto, že obviněný nepřichází s žádnou konkrétní argumentací, která by svědčila pro naplnění tohoto dovolacího důvodu, tedy zejména nenamítá konkrétní skutečnosti svědčící pro závěr, že skutková zjištění učiněná soudy jsou ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním. Pokud pak neuplatňuje námitku opomenutých důkazů a nezpochybňuje procesní použitelnost jednotlivých důkazů , pak jeho argumentaci založenou výlučně na jiné verzi skutkového děje pod tento dovolací důvod podřadit skutečně nelze. Lze jen znovu připomenout, že Nejvyšší soud je vázán nejen uplatněnými dovolacími důvody, ale i jejich náležitým odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.), a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy, a že příslušnou argumentaci má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Takováto kvalifikovaná argumentace v dovolání obviněného chybí.
30. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, pak nelze podřadit ani námitku obviněného, že soudy měly v případě zvažování příslušné formy zavinění do této otázky promítnout i aplikaci zásady in dubio pro reo . Především je nutno konstatovat, že zásada in dubio pro reo má procesní charakter a týká se otázek skutkových. Ve stručnosti lze k této (procesní) zásadě uvést, že k jejímu porušení by mohlo dojít tehdy, pokud by důkazní situace skutečně vyzněla tak, že by nebylo možno se důvodně přiklonit ani k jedné z více v úvahu připadajících skutkových variant a soudy by zvolily variantu pro obviněného méně příznivou. Výlučně za této situace, tj. skutečně existujícího patového důkazního stavu, neodstranitelného dalším možným dokazováním, který je s ohledem na princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, §2 odst. 2 tr. ř.) třeba řešit přijetím pro obviněného nejpříznivější skutkové varianty, by přijetí jiné varianty znamenalo porušení uvedené zásady. Sama skutečnost, že soud žádné pochybnosti o úplnosti a správnosti skutkového stavu věci nemá a přijme řešení, které obviněný nesdílí, ještě neznamená porušení uvedené zásady. Tak tomu je zjevně i v této trestní věci, neboť vina obviněného žalovaným skutkem byla prokázána a odůvodněna bez jakýchkoliv důvodných pochybností.
31. Jestliže tedy Nejvyšší soud neshledal, že by dovolací námitky obviněného byly podřaditelné pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pak nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě (jakkoli obviněný ani tento výslovně neuplatnil – viz opět výše v tomto usnesení).
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
32. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného M. R. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Aleš Kolář v. r.
předseda senátu