ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.441.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 441/2022-468
USNESENÍ
3 Tdo 441/2022-
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 11 To 358/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 49/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 3 T 49/2021, byl podle §45 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), zrušen výrok o vině v bodech 1 a 2 [které odpovídají bodům 3) a 5) z nyní přezkoumávaného rozsudku] trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 51 T 138/2020, jakož i celý výrok o trestu a další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a bylo znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v uvedeném trestním příkazu rozhodnuto tak, že obviněný J. K. byl uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku [skutek pod bodem 1)], přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku [skutek pod bodem 2)] a pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku [skutek pod body 3-5)], jichž se dopustil tím, že
v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch a vědom si své nepříznivé finanční situace, která mu neumožňuje dostát svým závazkům
1) dne 14. 5. 2018 v obci XY, okr. Praha – západ, ul. XY, uzavřel s I. D., nar. XY a A. V. W., nar. XY, ústní dohodu o provedení práce na zhotovení dřevěné venkovní zastřešené pergoly s vetknutým bazénem s termínem dokončení do 2 měsíců, na toto dílo vystavil poškozeným zálohovou fakturu ze dne 14. 5. 2018 na částku 61 985 Kč, jejíž úhradu požadoval na bankovní účet č. XY, vedený u banky UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., na jméno své matky J. K., nar. XY, což poškození zaplatili dne 15. 5. 2018, kdy do současné doby dohodnuté práce ani zčásti neprovedl, s poškozenými přestal komunikovat a zaplacenou finanční částku jim nevrátil a užil ji pro vlastní potřebu, čímž poškozeným způsobil škodu ve výši 61 985 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl pro přečin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 4T 100/2015, který nabyl právní moci téhož dne, k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem, přičemž mu byl trest následně přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, který doposud nevykonal,
2) v přesně nezjištěné době na přelomu měsíce září 2018 a října 2018 v obci XY, okr. Praha – západ, ul. XY čp. XY, převzal od I. D., nar. XY a A. V. W., nar. XY, hliníkový parkovací oblouk o rozměrech 6 m x 3 m, tvořící součást zastřešení venkovního bazénu zn. Albixon, a to za účelem výroby pergoly, která měla svými rozměry navazovat v místě oblouku na zastřešení bazénu, avšak následně jej poškozeným nevrátil, ačkoli k tomu byl opakovaně vyzýván, čímž jim způsobil škodu ve výši 15 000 Kč,
3) dne 13. 3. 2019 v Praze 4 jako soukromý podnikatel v oboru truhlářství, tesařství podepsal s poškozeným M. K. smlouvu o dílo na zhotovení a dodání pergoly na pozemek domu č. p. XY v obci XY, ve kterém se zavázal dílo dodat do 14 dnů od zaplacení zálohové faktury, kterou vystavil, a M. K. předal téhož dne částku 47 448 Kč splatnou na účet č. XY, kterou M. K. dne 14. 3. 2019 uhradil bezhotovostním převodem, avšak pergolu ani po urgencích nedodal, po obdržení platby se začal vymlouvat, termín dodání stále posouval, a když dílo nedodal ani v žádném náhradním termínu, M. K. telefonicky a emailem dne 28. 4. 2019 odstoupil od smlouvy a požadoval vrácení zaplacené zálohy, ale peníze nevrátil a na urgence nereagoval, peníze použil nezjištěným způsobem, přičemž vzhledem ke své problematické finanční situaci a exekucím vedeným na jeho osobu si již při uzavření smlouvy a vystavení zálohové faktury musel být vědom, že svým závazkům nebude schopen dostát a M. K., nar. XY, způsobil škodu ve výši 47 448 Kč,
4) v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch a vědom si své nepříznivé finanční situace, která mu neumožňuje dostát svým závazkům dne 26. 3. 2019 v XY, okr. Nymburk, ul. XY, uzavřel s A. S., nar. XY, písemnou smlouvu o dílo, v níž se zavázal ve lhůtě do 21 pracovních dnů od připsání zálohy na svůj účet vyrobit a namontovat zastřešenou pergolu o rozměrech 5,5 m x 2,5 m včetně povrchového nátěru a plechové střešní krytiny, na toto dílo vystavil poškozenému zálohovou fakturu ve výši 23 220 Kč, jejíž úhradu požadoval na bankovní účet č. XY, vedený u banky UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., na jméno své bývalé manželky V. K., nar. XY, což poškozený zaplatil dne 26. 3. 2019, obžalovaný však do současné doby dohodnuté práce ani zčásti neprovedl a s poškozeným přestal komunikovat, zaplacenou finanční částku poškozenému nevrátil a užil ji pro vlastní potřebu, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 23 220 Kč,
5) dne 23. 5. 2019 na přesně nezjištěném místě jako osoba samostatně výdělečně činná T. – t. K., IČ: XY, na základě e-mailem a ústně uzavřené smlouvy o dílo na zhotovení a dodání pergoly na pozemek domu v XY, zaslal poškozené K. T., nar. XY, bytem XY, e-mailem zálohovou fakturu na částku 33 410 Kč splatnou na účet č. XY vedený u UniCredit Bank, a.s., kterou poškozená uhradila, a ačkoli obsahem dohody bylo dodání pergoly do 10 dnů od zaplacení zálohy, tak pergolu ani po opakovaných urgencích nedodal, s poškozenou přestal komunikovat a po odstoupení od smlouvy ze strany K. T. zaslané dne 11. 7. 2019 e-mailem a opakovaném požadavku na vrácení zálohy peníze do současné doby nevrátil, a použil je nezjištěným způsobem, přičemž vzhledem ke své problematické finanční situaci a exekucím vedeném na jeho osobu si již při uzavření smlouvy a vystavení zálohové faktury musel být vědom, že svým závazkům nebude schopen dostát a K. T., nar. XY, bytem XY, způsobil škodu ve výši 33 410 Kč,
kdy jednáním pod body 3 – 5 způsobil celkovou škodu ve výši 104 078 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil, přesto, že byl pro přečin podvodu dle §209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 4T 100/2015, který nabyl právní moci téhož dne, k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem, přičemž mu byl trest následně přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, který doposud nevykonal .
2. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 1 T 101/2020, byl jmenovaný obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 a §45 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody ve výměře 22 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným I. D. a A. V. W. způsobenou škodu ve výši 15 000 Kč s tím, že poškození jsou ve vztahu k obviněnému oprávněni společně a nerozdílně.
3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal obviněný J. K. odvolání , o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 11 To 358/2021 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 11 To 358/2021, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022.
5. Obviněný namítá nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a dále nedůvodně neprovedené důkazy vztahující se k rozhodným skutkovým zjištěním. Je přesvědčen, že soudy obou stupňů neprávně posoudily provedené důkazy a veškeré okolnosti, neboť tyto nesměřují k závěru, že obviněný naplnil skutkovou podstatu přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Soud prvního stupně i odvolací soud se podle obviněného zcela nedostatečně zabývaly zaviněním. Na rozdíl od názoru obou soudů se obviněný domnívá, že v řízení nebyl prokázán úmysl obviněného zakázky nesplnit (nebylo prokázáno, že by obviněný někoho uvedl v omyl), rovněž nebyl prokázán úmysl přisvojit si cizí věc, která byla obviněnému svěřena. Soudy vůbec nevzaly v úvahu skutečnost, že obviněný většinu dohodnutých zakázek řádně dokončil. Obviněný v řízení předložil faktury k provedeným zakázkám. Platby obdržené na základě těchto faktur je pak možné dohledat ve výpisech z účtu obviněného, které si vyžádaly orgány činné v trestním řízení již v přípravném řízení a jsou ve spise založeny. Soudy však tyto výpisy použily pouze jako důkaz svědčící v neprospěch obviněného. Obviněný si proto vyžádal u zákazníků provedených zakázek reference, které přiložil k dovolání. Jedná se o reference zákazníků V. P., O. M., L. F., J. Š., Š. S., P. Z. a obchodní společnosti Jiromont s.r.o. Tito zákazníci potvrdili, že objednané práce obviněný řádně provedl a s provedením práce byli spokojeni. U obchodní společnosti Jiromont s.r.o. se navíc jednalo o provedené práce v hodnotě cca 260 000 Kč.
7. Soudy dále vůbec nezohlednily to, že pro poškozeného I. D. obviněný provedl i jiné práce (šalování na vinný sklípek), které byly řádně dokončeny, jak potvrdil i sám poškozený. I tato skutečnost vyvrací úmysl obviněného poškozené podvést. Vzhledem k tomu, že nebyl prokázán úmysl obviněného poškozené podvést ani úmysl přisvojit si cizí věc, která mu byla svěřena, nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu a není tak možné dovodit trestněprávní odpovědnost obviněného. Je zde možná pouze odpovědnost z obchodního vztahu.
8. Obviněný opakovaně zdůrazňuje, že zakázky poškozených nebyl schopen zahájit v domluveném termínu z důvodu na straně zákazníků (u poškozeného I. D. firma dodávající bazén vyrobila určitý díl zrcadlově obráceně a na nový díl se čekalo dva měsíce). Poté se již obviněný dostal do časového skluzu, protože musel realizovat další nasmlouvané zakázky. Soudy dále nesprávně dovodily, že byl obviněný ve špatné finanční situaci. Provedenými důkazy, zejména již před soudem předloženými fakturami a výpisem z účtu obviněného bylo prokázáno, že obviněný měl z provedených zakázek dostatečné příjmy.
9. Obviněný dále poukazuje na to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Soudy dovodily, že za situace, kdy byl obviněný přetížen jinou prací, jak obviněný uváděl, s poškozenými uzavřel smlouvy o dílo a jestliže tak měl učinit s vědomím, že měl vykonat jinou práci pro jiné zákazníky ve větším rozsahu než je schopen, obviněný jednal minimálně v úmyslu nepřímém. Zde obviněný shledává zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů. Jak bylo v řízení prokázáno, došlo ke zpoždění z důvodů na straně zákazníků (u pana D. firma na bazény nedodala správný díl a čekalo se na nový) a z důvodu této prodlevy pak již obviněný neměl čas, neboť v té době již prováděl zakázky u jiných zákazníků. Jednalo se však o skutečnost, o které se při uzavírání smlouvy o dílo nevědělo. Kdyby obviněný toto věděl na začátku, smlouvu by s poškozeným neuzavíral. Dále soudy z provedených důkazů neprávně dovodily, že dluhy obviněného splácela jeho matka ze své vlastní iniciativy. Obviněný však ve své výpovědi uvedl, že požádal matku, aby dluhy splácela z peněz, které obviněný našetřil před nástupem do výkonu trestu. Dluh u pana S. začal obviněný navíc splácet ještě před nástupem do výkonu trestu. To obviněný dokládá čestným prohlášením matky o tom, že od obviněného obdržela částku 50 000 Kč na umořování dluhu obviněného u pana S., pana D. a paní T.
10. Řízení je podle obviněného zatíženo i vadou opomenutých důkazů. V řízení navrhoval výslech svědkyně I. R., která podle něj ví o zakázkách obviněného, vozila obviněného na zakázky, byla u sjednávání předmětných dohod i při realizaci druhé zakázky u pana D. a též řídila auto, když se stala dopravní nehoda, při které byl obviněný zraněn, což pak obviněného omezovalo při plnění zakázek. Obviněný v této době neměl řidičský průkaz. Návrh na provedení tohoto důkazu však byl soudem bez adekvátního odůvodnění zamítnut. K tomuto obviněný dokládá potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 16. 8. 2018, kdy auto řídila I. R. a obviněný byl jako spolujezdec. Dále obviněný dokládá technický průkaz vozidla a fotodokumentaci dopravní nehody, které si sám vyžádal, když byl soudem zamítnut návrh na výslech svědkyně R.
11. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení, popř. aby tak učinil pouze ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
13. Státní zástupkyně má za to, že předmětem vytýkaného a následně i přisouzeného jednání se nestaly poukazované výsledky výkonu živnostenského oprávnění obviněným v rozhodném období, ve kterém se odehrály skutky popsané pod body 1) a 3) – 5) ve výroku o jeho vině, ale okolnosti, za kterých v každém jednotlivém případě ve vztahu k tam jmenovaným poškozeným přistupoval k naplnění obsahu buď ústně sjednané dohody o provedení prací, resp. převážně písemně uzavřených smluv o dílo, na které vystavil zálohové faktury, inkasoval tam vyfakturované finanční částky a zavazoval se ke zhotovení zakázek v dohodnutých termínech. Při posuzování otázky jeho zavinění tak soudy nemohly zohlednit ani okolnosti obviněným poukazovaného bezproblémového způsobu provádění jiných prací pro poškozeného I. D. (šalování na vinný sklípek) a přehlížet ty, za kterých zůstal inkasovaný finanční obnos ve výši 61 985 Kč od jmenovaného poškozeného pod bodem 1) výroku o vině bez odpovídajícího protiplnění, tak jak jsou v popisu tzv. skutkové věty také uvedeny (úhrada na bankovní účet matky, neprovedené práce, vyhýbání se komunikaci, nevrácení peněz i přes tvrzené překážky v realizaci zakázky).
14. Jestliže ve vztahu k uvedenému bodu výroku o vině obviněný uvedl, že provedení zakázky nebyl schopen zahájit v dohodnutém termínu z důvodů na straně zákazníka I. D., neboť mu byl dodavatelskou firmou dodán nepoužitelný díl na zastřešení bazénu, pak v průběhu předmětného trestního řízení na svoji obhajobu naproti tomu namítal, že „neměl připravený podklad kolem bazénu pro umístění pergoly“. Nicméně jej žádná z uvedených typů překážek realizace předmětné zakázky nemohla zbavit odpovědnosti za jednání vedené v podvodném záměru právě z hlediska soudy akcentované nepříznivé finanční situace, za které postupoval nejen v tomto případě vůči jmenovanému poškozenému. Po odstranění jakékoliv překážky splnění závazku obviněného na zhotovení venkovního zastřešení pergoly podle zadání zákazníka se totiž nic nezměnilo na skutečnosti inkasované zálohové platby z peněz doposud neuspokojeného zákazníka. Pokud byl obviněný v tomto období již tzv. tlačen termíny dalších nasmlouvaných zakázek, pak bylo na místě vrácení peněz, nikoliv soudy zjištěná taktika příslibů, odsouvání termínů a v konečné fázi pak přerušení veškeré komunikace, ačkoliv se tento poškozený (při jím tvrzených překážkách nasmlouvaného výsledku jeho podnikatelské činnosti) domáhal alespoň shlédnutí materiálu za jeho peníze nakoupeného a údajně připraveného k použití.
15. Takto zjištěná míra korektnosti přístupu obviněného k tomuto zákazníkovi by podle státní zástupkyně jen stěží mohla být ovlivněna vypovídací hodnotou navrženého svědectví I. R. s tím odůvodněním, že o zakázkách věděla (když jejich dohodnutí sporným nikdy nebylo) a že byla spolu s obviněným účastnicí dopravní nehody ze dne 16. 8. 2018 (jestliže se pravdivost tvrzení o utrpěném úrazu jako překážce zhotovení objednaných prací v průběhu řízení neprokázala). Soudy obou stupňů se podle státní zástupkyně na pozadí rozhodných skutkových zjištění s potenciálním důkazním přínosem tohoto důkazního návrhu přesvědčivě vypořádaly.
16. V souvislosti s touto zakázkou byl za okolností pod bodem 2) výroku o vině převzat bazénový oblouk za účelem zhotovení pergoly, a ačkoli se nestal předmětem takto dohodnutého stavebně technického využití, nebyl poškozenému vrácen i přes jeho opakované výzvy. Pokud pak měl obviněný tvrzenou snahu v uvedeném směru vyvíjet až po třech letech od převzetí této svěřené věci, pak se tak stalo pouze v reakci na zahájené trestní stíhání, aby poté, co s takovou věcí nakládal jako s vlastní (podle jeho obhajoby odvoz k bývalé přítelkyni) argumentoval tak, že došlo k jejímu odcizení. O úmyslném přisvojení si cizí svěřené věci z jeho strany tak podle státní zástupkyně není důvodu pochybovat.
17. Jestliže soudy z hlediska již výše poukazované neuspokojivé finanční situace obviněného v době uzavírání předmětných smluv o dílo, v případě ad 1) výroku o vině dohody o provedení práce, měly takou skutečnost vadně dovodit, pak i přes namítaný dostatek příjmů z jiných jím provedených zakázek, nemohly odhlédnout od těch skutkových zjištění, která je vedla ke spolehlivému závěru o jeho úmyslném zavinění. A to nejen v úmyslu nepřímém, ale dokonce za podmínek §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v přímém stupni jeho úmyslného zavinění, neboť se nacházel v dlouhodobé dluhové zátěži ve výši nezanedbatelné, která již dospěla do stadia devíti probíhajících exekučních řízení. Ta se také stala důvodem toho, že inkasované finanční částky od poškozených byly zasílány na účet osob od obviněného odlišných, když v tomto směru lze podle státní zástupkyně zcela postrádat logiku uplatněné obhajoby, že o exekucích nevěděl. Ostatně soud nalézací na takové okolnosti jednání obviněného v podrobnostech odůvodnění svého rozsudku poukazuje, a to včetně toho poznatku, který se vztahuje k uvedenému typu vymáhání škody, způsobené v tam konkretizovaných případech obdobnou trestnou činností jako byla nyní přisouzená.
18. Z hlediska adhezního způsobu rozhodování pak podle státní zástupkyně nelze soudům vytýkat, že nesprávně dovodily, že dluhy obviněného splácela jeho matka ze své vlastní iniciativy, ačkoliv právě od něho obdržela částku 50 000 Kč, ze které umořovala dluh vůči poškozeným S., D. a T. Podstatným totiž zůstává přisouzený škodlivý následek jednání obviněného pod všemi pěti body výroku o jeho vině přisouzenými trestnými činy proti majetku a rozsah, ve kterém byly řádně a včas uplatněné nároky poškozených k době rozhodnutí o nich uspokojeny; stalo-li by se tak ze strany osoby od obviněného odlišné, nicméně v jeho prospěch, pak by právní otázky s tím spojené zcela překračovaly procesní rámec předmětného trestního řízení.
19. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a souhlasila, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
21. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
22. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022.
23. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
24. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, je pak naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
25. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
26. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
27. Z předloženého dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. K. jím brojí proti výroku o vině přečinem podvodu podle §209 tr. zákoníku, pokud jde o jednání pod body 1) a 4) skutkové věty, a přečinem zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, pokud jde o jednání pod bodem 2) skutkové věty rozsudku nalézacího soudu. Zpochybňuje přitom závěr o naplnění subjektivní stránky těchto trestných činů, přičemž tvrdí, že nejednal úmyslně.
28. K takto vymezené dovolací argumentaci je nutno nejprve upozornit, že ačkoliv obviněný ve svém dovolání uplatnil toliko dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovanými skutky. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Nejvyšší soud však k této vadě nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ačkoliv to obviněný výslovně nenamítl.
29. Pokud jde o samotnou podstatu dovolacích námitek obviněného, je nutno připustit, že tyto odpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť obviněný brojí jednak proti skutkovým závěrům týkajícím se zavinění, jednak namítá vadu opomenutého důkazu, a dále rozporuje i právní posouzení zjištěných skutečností, pokud jde o závěr o jeho úmyslném zavinění.
30. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je přitom závěrem právním. Musí se však zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. ŠÁMAL, P. §15. Úmysl. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219–220).
31. Obviněný v zásadě nerozporuje, že zakázky od jmenovaných poškozených přijal a nesplnil, nesouhlasí však s tím, že měl v úmyslu je podvést a peníze si bez náležitého protiplnění ponechat. Realizaci zakázek podle něj zabránilo zpoždění se zahájením prací a množství jiných nasmlouvaných zakázek. Na svoji obhajobu poukazuje na některé další okolnosti, vyzdvihuje zejména množství ostatních řádně dokončených zakázek, skutečnost, že pro poškozeného D. odvedl i další práce, splácení dluhů prostřednictvím matky apod. Zpochybňuje rovněž závěr o úmyslu zpronevěřit svěřený oblouk, který měl být součástí pergoly.
32. Uvedenou obhajobu obviněného soudy nižších stupňů odmítly. Ačkoliv soud prvního stupně připustil závěr o zavinění ve formě přímého úmyslu, odvolací soud uzavřel, že obviněný se vytýkaných jednání dopustil v úmyslu nepřímém, neboť musel být srozuměn s tím, že sjednané zakázky nesplní.
33. K takto stručně nastíněné a výše podrobněji rozvedené dovolací argumentaci obviněného Nejvyšší soud uvádí, že závěr o zavinění a o jeho konkrétní formě je zpravidla nutno dovozovat ze všech zjištěných okolností projednávané věci, a to, jak shora uvedeno, pouze nepřímo. Okolnosti, za kterých v nyní projednávané věci obviněný K. předmětné zakázky přijal, a zejména pak jeho následné chování, přitom dovolují učinit závěr o jeho zavinění ve formě nepřímého úmyslu. Je však nutné přisvědčit obviněnému, že závěr o jeho podvodném úmyslu není možné založit toliko na zjištění o exekučních řízeních proti němu vedených ani na tom, že si obviněný nechal zaplatit zálohu na účty jiných osob. Ze skutkových zjištění totiž vyplývá, že se jednalo pouze o způsob, jakým chtěl tento obviněný nadále provozovat svoji podnikatelskou činnost i v době, kdy se dostal do finančních potíží, a to tak, aby finanční prostředky na jeho účtech nebyly postiženy. Jakkoliv se nejedná o zákonný způsob nakládání s finančními prostředky v době zahájené exekuce, nelze z něj dovozovat závěr o podvodném úmyslu obviněného ve vztahu k jeho zákazníkům.
34. Závěr o podvodnému úmyslu však obstojí na základě ostatních zjištěných okolností, za kterých byly mezi poškozenými a obviněným uzavřeny příslušné smlouvy a zaplaceny zálohové faktury, a zejména při zohlednění následného chování obviněného. Jakkoliv ovšem není možné na základě zjištěných skutečností učinit závěr o tom, že obviněný chtěl poškozené podvést (nelze tedy dovodit úmysl přímý), závěr o tom, že obviněný byl ve vztahu k hrozícímu škodlivému následku, tedy k možnému vlastnímu obohacení a způsobení škody na cizím majetku, lhostejným, již učinit lze. Nasvědčuje mu zejména zjištění, že obviněný se nejprve zavázal zhotovit objednané dřevěné pergoly v relativně krátké lhůtě, načež poškozené i přes počáteční zpoždění ujišťoval, že se zakázkou počítá a hodlá ji zrealizovat, následně se začal z různých důvodů vymlouvat a konečně s poškozenými přestal komunikovat a zaplacené zálohy jim nevrátil ani nebyl k opakovaným žádostem poškozených schopen doložit, že za jimi zaplacené zálohy nakoupil alespoň materiál.
35. Jestliže tedy obviněný převzal od poškozených desetitisícové zálohy na zhotovení dřevěných pergol a následně se choval popsaným způsobem, je možné dospět k závěru, že mu již v době uzavření předmětných smluv muselo být lhostejné, zda ke skutečné realizaci těchto zakázek (a tedy ke vzniku škody na cizím majetku a k vlastnímu neoprávněnému obohacení) dojde či nikoliv. Jde tedy o takový typ lhostejnosti pachatele, který je výrazem jeho kladného vztahu k tomu, že na cizím majetku způsobí škodu což odůvodňuje eventuální (nepřímý) úmysl podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k tomuto zákonnému znaku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 5 Tdo 211/2013).
36. Pokud jde o obviněným namítané počáteční zdržení způsobené okolnostmi na straně zákazníků, je třeba upozornit na to, že ačkoliv u poškozeného D. [jednání pod bodem 1)] skutečně na počátku byla dána určitá překážka na straně tohoto zákazníka, obviněný mu i přesto nadále opakovaně sliboval, že zakázku ihned zrealizuje, čímž ho pouze udržoval v omylu a oddaloval okamžik, kdy vyjde najevo jeho lhostejnost zakázku vůbec kdy dokončit. U poškozeného S. [jednání pod bodem 4)] pak žádná překážka, která by bránila řádnému zahájení prací, dána nebyla. Nikoliv nepodstatným pak v uvedeném kontextu je i tvrzení samotného obviněného, že se následně musel věnovat jiným zakázkám, což opět pouze potvrzuje správnost závěru o již počáteční lhostejnosti obviněného ve vztahu k hrozícímu následku, neboť obviněný poškozeným nasliboval splnění zakázek v brzkých termínech, ačkoliv tak učinil i vůči svým ostatním zákazníkům, přičemž sjednané dodací doby nebyl následně schopen dodržet, resp. vůbec nezahájil dohodnuté práce, a ani se nepokusil situaci řešit jiným přijatelným způsobem, naopak komunikaci s poškozenými jednostranně ukončil. Lze proto uzavřít, že volní složka jednání obviněného ve vztahu k trestnému činu podvodu dána byla, přičemž složku vědomostní obviněný nerozporoval.
37. Pokud obviněný poukazuje na další okolnosti, které jej mají vyvinit (dokončení jiných zakázek, odvedení jiných prací pro poškozeného D. či snahu o splácení dluhů prostřednictvím své matky), jedná se toliko o okolnosti následné, které nemohou ničeho změnit na závěru, že předchozím výše popsaným jednáním již došlo k dokonání trestného činu podvodu. Tyto okolnosti tak bylo možno zohlednit toliko při ukládání trestu jako okolnosti polehčující, popř. při rozhodování v adhézním řízení o povinnosti nahradit škodu. Z hlediska viny jsou však tyto obviněným zmiňované okolnosti bezpředmětné.
38. Závěry soudů pak obstojí, i pokud jde o trestný čin zpronevěry [jednání pod bodem 2) týkající se svěřeného oblouku]. V tomto případě je situace ještě zřetelnější než u trestného činu podvodu, neboť k přisvojení, které obviněný popírá, zpravidla dochází až v době následující poté, co je věc svěřena pachateli. Jeho úmysl tedy není nutné vztahovat k okamžiku předání věci; postačí, pojme-li pachatel úmysl si svěřenou věc přisvojit kdykoliv v době trvajícího svěření. Ze zjištěných okolností přitom vyplývá, že obviněný se ke svěřenému oblouku choval, jako by se jednalo o jeho vlastní věc, kdy nejprve přerušil komunikaci s poškozeným, oblouk nevrátil, ačkoliv nehodlal zakázku dokončit, nezjištěným způsobem jej zašantročil a více se jeho osudem nezabýval. Ačkoliv obviněný tvrdí, že chtěl oblouk vrátit, k takovému pokusu došlo i podle této jeho verze až po několika letech, kdy navíc zjistil, že jej nemůže najít. Je tedy patrné, že pokud se tak vůbec stalo, bylo to až pod tlakem trestního stíhání, takže o dobrovolnosti takového pokusu o vrácení svěřené věci nemůže být s ohledem na uvedené okolnosti uvažováno. Lze uzavřít, že o úmyslnému přisvojení si svěřeného oblouku nemůže být pochyb.
39. Namítl-li obviněný vadu řízení spočívající v opomenutém důkazu, lze i tuto námitku vztáhnout pod rozsah dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to pod jeho třetí alternativu. Jde však rovněž o námitku neopodstatněnou.
40. K provádění důkazů v řízení před soudem lze nejprve v obecné rovině uvést, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy; podstatné však je, aby se soud uplatněným důkazním návrhem zabýval a v případě, pokud soud navrhovaný důkaz neprovedl, tento svůj postup náležitě v rámci odůvodnění svého rozsudku odůvodnil (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 542/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, a ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09).
41. Soudy obou stupňů se s návrhem obviněného na výslech svědkyně R. podrobně vypořádaly a tento odmítly s odůvodněním, že uvedená výpověď by nemohla přinést nové skutečnosti. S tímto odůvodněním se Nejvyšší soud ztotožňuje, na něj odkazuje a uzavírá, že řízení v této trestní věci není stiženo vadou opomenutého důkazu.
42. Nejvyšší soud proto uzavírá, že v jednání obviněného K. bylo možné spatřovat nepřímý úmysl, byť částečně z jiných důvodů, než z jakých k takovému závěru dospěly soudy nižších stupňů. Jejich závěry (zejména závěry odvolacího soudu) jsou nicméně správné a správná je proto i zvolená právní kvalifikace. Řízení pak nebylo zatíženo namítanou vadou opomenutého důkazu.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
43. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného J. K. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
44. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu