ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.704.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 704/2022-1113
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. D., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 8 To 264/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 108/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 1 T 108/2020 , byl obviněný M. D. uznán vinným pod bodem I. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem II. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených zločinů se dopustil tím, že (zkráceně):
I. jako jednatel společnosti H. e., IČ: XY, se sídlem XY, XY, v několika případech podal či nechal podat u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, IČ: 72080043, se sídlem Petrohradská 1486/6, Praha 10 zkreslená přiznání k dani z přidané hodnoty, ve kterých neoprávněně uplatnil nároky na odpočet daně, tedy deklaroval, že proběhla zdanitelná plnění v celkové výši 20.620.084,17 Kč (z toho 20% DPH ve výši 4.124.016,83 Kč), ačkoli musel být srozuměn s tím, že stavební práce na Penzionu L. čp. XY a XY v obci XY v deklarovaném rozsahu neproběhly, neboť obvyklá cena stavebních prací a dodávek provedených v souvislosti s rekonstrukcí uvedeného objektu činila podle znaleckého posudku v předmětném období pouze 2.652.546 Kč (z toho 20% DPH ve výši 530.509,20 Kč),
a tímto svým jednáním se pokusil Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, IČ: 72080043, se sídlem Petrohradská 1486/6, Praha 10, který uplatněné odpočty neuznal, způsobit škodu v celkové výši 3.593.507,64 Kč.
II. jako jednatel společnosti H. e., IČ: XY, se sídlem XY, XY, v několika případech podal či nechal podat u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, IČ: 72080043, se sídlem Petrohradská 1486/6, Praha 10 přiznání k dani z přidané hodnoty, ve kterých neoprávněně uplatnil nároky na odpočet daně, ačkoli k deklarovaným plněním ve skutečnosti nedošlo, neboť mělo dojít k odstoupení od smluv a dne 10. 3. 2017 k vrácení finančních prostředků, o čemž obžalovaný správce daně neinformoval, a to ani v průběhu probíhající daňové kontroly, která byla zahájena dne 2. 2. 2017, v jejímž průběhu byla dne 12. 4. 2017 daňovému subjektu doručena výzva k prokázání uskutečnění plnění, na kterou obžalovaný nijak nereagoval, a tímto svým jednáním se pokusil Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, IČ: 72080043, se sídlem Petrohradská 1486/6, Praha 10, který uplatněné odpočty daně neuznal, způsobit škodu v celkové výši 1.690.500 Kč .
2. Za to byl obviněný podle §240 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 let, jehož výkon nalézací soud podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2,5 let.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání . O obou odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 8 To 264/2021 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem I. a ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. při nezměněném výroku o vině pod bodem II. napadeného rozsudku znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod bodem I. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
jako jednatel společnosti H. e., IČ: XY, se sídlem XY, XY, podal či nechal podat u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, IČ: 72080043, se sídlem Petrohradská 1486/6, Praha 10:
1. dne 6. 2. 2014 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2013, ve kterém neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně na základě faktury:
- č. 110188 vystavené dodavatelem A. T., IČ: XY, ze dne 30. 11. 2010 s cenou plnění ve výši 2.800.000 Kč, DPH ve výši 560.000 Kč, za provedené stavební práce na akci "Penzion L.",
2. dne 1. 8. 2014 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2014, ve kterém neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně na základě faktur:
- č. 111035 dodavatele A. T., IČ: XY, ze dne 31. 3. 2011 s cenou plnění ve výši 4.600.000 Kč, DPH ve výši 920.000 Kč, za provedené stavební práce na akci "Penzion L.",
- č. 111044 dodavatele A. T., IČ: XY, ze dne 20. 4. 2011 s cenou plnění ve výši 4.425.000 Kč, DPH ve výši 885.000 Kč, za provedené stavební práce na akci "Penzion L.",
- č. 111070 dodavatele A. T., IČ: XY, ze dne 31. 5. 2011 s cenou plnění ve výši 4.900.000 Kč, DPH ve výši 980.000 Kč, za provedené stavební práce na akci "Penzion L.",
3. dne 6. 1. 2015 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2014, ve kterém neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně na základě faktury:
- č. FVRE110161 vystavené dodavatelem H. – S., IČ: XY, ze dne 31. 12. 2011 s cenou plnění ve výši 2.149.880 Kč, DPH ve výši 429.976 Kč, za provedené stavební práce na akci "Penzion L.",
4. dne 25. 3. 2015 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2015, ve kterém neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně na základě faktur:
- č. 008-2012-2 dodavatele JHV TRADING s.r.o., IČ: 46995897, ze dne 7. 2. 2012 s cenou plnění ve výši 450.000 Kč, DPH ve výši 90.000 Kč, za dodání a dopravu žula-desek,
- č. 039-2012-3 dodavatele JHV TRADING s.r.o., IČ: 46995897, ze dne 16. 3. 2012 s cenou plnění ve výši 405.000 Kč, DPH ve výši 81.000 Kč, za dodání a dopravu žula-desek,
- č. 003-2012-4 dodavatele JHV TRADING s.r.o., IČ: 46995897, ze dne 4. 4. 2012 s cenou plnění ve výši 495.000 Kč, DPH ve výši 99.000 Kč, za dodání a dopravu žula-desek,
- č. 019-2012-5 dodavatele JHV TRADING s.r.o., IČ: 46995897, ze dne 14. 5. 2012 s cenou plnění ve výši 395.204,17 Kč, DPH ve výši 79.040,83 Kč, za dodání a dopravu kamenických výrobků,
obžalovaný tedy deklaroval, že proběhla zdanitelná plnění v celkové výši 20.620.084,17 Kč, z nichž DPH ve výši 20% tvoří částku 4.124.016,83 Kč, ačkoli byl srozuměn s tím, že stavební práce na „Penzionu L.“ čp. XY a XY v obci XY v deklarovaném rozsahu neproběhly, neboť cena stavebních prací a dodávek provedených v souvislosti s rekonstrukcí uvedeného objektu, tedy cena díla činila dle souhlasného prohlášení stran ke dni 28.12.2013 částku 3.080.000 Kč bez DPH, tedy včetně 20% DPH ve výši 616.000 Kč činila cena díla celkovou částku ve výši 3.696.000 Kč,
a tímto svým jednáním se pokusil Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10, IČ: 72080043, se sídlem Petrohradská 1486/6, Praha 10, který uplatněné odpočty neuznal, způsobit škodu v celkové výši 3.508.016,83 Kč .
4. Odvolací soud dále shora citovaným rozsudkem nově rozhodl o trestu, kdy za jednání pod bodem I. a II. podle §240 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2,5 let. Odvolací soud dále podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 650 Kč, tedy v celkové výši 130 000 Kč.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Hampela, Ph.D., které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. (podle obsahu dovolací argumentace zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to i přesto, že dovolání bylo podáno po tomto datu). Obviněný uvedl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že v něm částečně absentuje výrok vztahující se ke skutkové větě uvedené v bodě II. odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně.
6. Obviněný své dovolací námitky shrnuje tak, že (I) bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že odvolací soud neprojednal jím podané odvolání v celém rozsahu; (II) byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení tím, že hodnocení skutku, pro který byl obviněný odsouzen, bylo provedeno toliko odvolacím soudem; (III) popsaným skutkem, pro který byl obviněný odsouzen, nebyl a ani nemohl být porušen princip daňové neutrality, neboť DPH všechny zúčastněné subjekty na provádění stavebního díla odvedly.
7. K prvně uvedenému obviněný namítl, že odvolací soud vyhodnotil jím podané odvolání tak, že toto bylo podáno toliko proti výroku I. o vině a proti výroku o trestu a že proti výroku II. o vině obviněný odvolání nepodal. Obviněný však odvolání podal proti všem výrokům rozhodnutí, což je patrné z obsahu odvolání i z následného doplnění odvolání. Že odvolání směřuje proti všem výrokům rozsudku nalézacího soudu, potvrdila obhájkyně obviněného i při veřejném zasedání. Uvedeným postupem odvolací soud zkrátil právo obviněného na obhajobu.
8. Obviněný dále brojí proti tomu, že odvolací soud založil stěžejní „odsuzující“ úvahu na zápisu o odevzdání a převzetí díla, zatímco nalézací soud vycházel ze znaleckého posudku Ing. Tulpy. Tím podle obviněného došlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Úvahy odvolacího soudu založené na tom, že zápis o odevzdání a převzetí díla ze dne 28. 12. 2013 zachycuje skutečnou cenu dosud provedeného díla, navíc obviněný považuje za mylné, protože nezapadají do celkového rámce smluvních vztahů mezi jednotlivými subjekty. Soudy podle obviněného postupovaly v rozporu s §35 odst. 2 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, když vůli jednajícího nevykládaly se zřetelem ke všem okolnostem. Částka 3 080 000 Kč bez DPH nemohla představovat stanovenou cenu díla či její část, neboť dílo se v té době nacházelo ve stavu rozpracovanosti. O tom podle obviněného svědčí i závěr odvolacího soudu, že další průběžné zápisy o odevzdání a převzetí díla svědčí o narůstání jeho ceny.
9. Obviněný dále kritizuje způsob, jakým se odvolací soud vypořádal se znaleckým posudkem Ing. Huška. Znalec byl před nalézacím soudem vyslechnut a podal tak znalecký posudek do protokolu. Pokud soudy v posudku spatřovaly nedostatky, měly znalce v souladu s §109 tr. ř. vyzvat k jeho doplnění, případně se pokusit o odstranění vad v rámci výslechu znalce před soudem. Jestliže tak neučinily, nemohly podle obviněného posudek označit za nepřezkoumatelný.
10. V neprovedení znaleckého posudku Ing. Kouby obviněný spatřuje opomenutý důkaz. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že tento posudek nebyl v trestním řízení předložen. Pokud by soudy řádně provedly znalecký posudek Ing. Huška, stal by se pro řízení významným i znalecký posudek Ing. Kouby, který v průběhu řízení vyšel najevo. Znalecký posudek společnosti Montekala s.r.o., z něhož odvolací soud činí závěry, nebyl podle obviněného řádně proveden, neboť zástupce společnosti nebyl před odvolacím soudem vyslechnut, jak to požaduje trestní řád.
11. Konečně obviněný nesouhlasí se skutkovým závěrem, že společnost H. e., která neměla žádné zaměstnance, se stala účelovým fakturačním mezičlánkem, aniž by měla význam pro provádění díla. Namítá, že podnikání může být a v projednávané věci bylo založeno na vyvíjení činnosti prostřednictvím dále sjednaných dodavatelů. Argumentace odvolacího soudu principem tzv. daňové neutrality je nepřiléhavá – její podstatou je, že DPH musí být řádně vybrána, z každé obchodní transakce však pouze jedenkrát, byť by zboží bylo předmětem přeprodeje. V projednávané věci přitom byla DPH všemi subjekty řádně odvedena.
12. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
13. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání i prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ing. Petry Bělicové. V něm uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (aniž by uvedl, v jakém znění trestního řádu). Obhájkyně obviněného v tomto podání sdělila, že je náležitě odůvodní, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, a to ve lhůtě do jednoho týdne. Ačkoliv bylo toto dovolání podáno dne 15. 2. 2022, obhájkyně obviněného jej do doby rozhodnutí dovolacího soudu nijak nedoplnila.
14. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
15. Státní zástupce je toho názoru, že v této věci nelze shledat žádný, natož pak zjevný, nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Během hlavního líčení bylo podle něj prokázáno, že obviněný jako jednatel společnosti H. E., poskytl finančnímu úřadu veškeré podklady o úhradě DPH k přiznání nároku na uplatněný nadměrný odpočet DPH, neboť tuto skutečnost nesporuje ani on sám a je usvědčován i dalšími důkazy, zejména výpovědí svědka K. Za nesporný byl v průběhu řízení označen i obsah těchto daňových přiznání. Jedinou podstatnou spornou otázkou, která se tak stala stěžejním předmětem dokazování, tak zůstalo, zda plnění z faktur vystavených údajně v období od listopadu 2010 do května 2012, jež obviněný předkládal jako podklad pro uplatnění odpočtu DPH od února 2014 až do března 2015, v rozsahu jím uplatněného odpočtu DPH, skutečně proběhla. Obviněný však v tomto ohledu v dovolání opakuje stejné námitky, které uváděl již v průběhu celého trestního řízení a pouze znovu předkládá svou vlastní interpretaci provedených důkazů, když rozporuje způsob zapojení společnosti H. e. do dodavatelského řetězce stavby, jakož i postup stavebních prací v předmětné době. Odvolací soud se proto s těmito námitkami přesvědčivě vypořádal, a to zejména v bodě 10. odůvodnění rozsudku. Státní zástupce se s tímto odůvodněním ztotožňuje a plně na něj odkazuje.
16. K námitce týkající se údajně nesprávného postupu odvolacího soudu, který měl podle obviněného nepřípustně změnit popis skutku, státní zástupce uvedl, že tuto sice lze podle podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je tak namítán nesprávný procesní postup při provádění důkazů, nicméně se jedná o námitku nedůvodnou. Poukázal na to, že podle §259 odst. 3 tr. ř. může ve věci odvolací soud rozhodnout sám rozsudkem, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Přitom se odvolací soud může odchýlit od skutkového zjištění nalézacího soudu jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Odvolací řízení je tedy založeno na principu kasace s prvky apelace, takže odvolací soud může provádět jen důkazy nezbytné k tomu, aby mohl o odvolání rozhodnout. Sám odvolací soud tak po zrušení rozsudku nalézacího soudu, nemůže ve věci rozhodnout a musí věc (zpravidla nalézacímu soudu) vrátit k novému projednání a rozhodnutí, jen v případě, že v rámci své přezkumné činnosti dospěje k závěru, že způsob, jakým nalézací soud ve svém rozsudku zhodnotil důkazy, je zásadně vadný. Není tedy oprávněn podstatným způsobem měnit skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně. Je proto podstatné, že odvolací soud nalézacímu soudu nevytkl, že způsob, jakým hodnotil důkazy, by byl zásadně vadný, nýbrž pouze to, že nesprávně vyhodnotil znalecký posudek Ing. Tulpy a po tom, co znovu provedl podstatné listinné důkazy, upravil odvolací soud popis skutku, avšak změna jeho popisu spočívá pouze v jeho zpřesnění, a to zejména v úpravě výše škody způsobené trestným činem, která byla mírně ponížena. Snížení škody způsobené trestným činem sice nemělo vliv na právní kvalifikaci skutku, byla tak ale snížena jeho společenská škodlivost, což je bezpochyby změnou ve prospěch obviněného. Podle názoru státního zástupce se tak nejedná o případ, kdy by odvolací soud nepřípustně nahrazoval činnost nalézacího soudu, ani o případ, kdy by tímto zásahem došlo k nepřípustnému zhoršení postavení obviněného.
17. Podle státního zástupce spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i námitka obviněného, že soudy neprovedly jako důkaz znalecký posudek Ing. Kouby, jakož i námitky napadající závěry soudů o nepoužitelnosti znaleckého posudku Ing. Huška a použitelnosti znaleckého posudku společnosti Montekala s.r.o., vyhotoveného v rámci insolvenčního řízení. Ačkoliv soudy neprovedly znalecký posudek Ing. Kouby jako důkaz, nejedná se o důkaz opomenutý. Nejedná se totiž o opomenutý důkaz, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soud tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí ve svém rozhodnutí. Odvolací soud přitom v bodě 10. odůvodnění rozsudku dostatečně konkrétně vysvětlil, že tato námitka byla shledána jako zcela nedůvodná, protože tento znalecký posudek nebyl v trestním řízení vůbec předložen. Zmiňuje se o něm toliko obviněným předložený znalecký posudek Ing. Huška jako o svém podkladu pro znalecké zkoumání. Hodnota provedených prací navíc byla zjištěna z jiných důkazů, zejména ze zápisu o odevzdání a převzetí díla (nebo jeho dokončené části) ze dne 28. 12. 2013, sepsaného při předání části díla téhož dne, kterého se obviněný účastnil jako zástupce zhotovitele, a který obviněný ani žádný ze svědků nerozporoval, a další znalecký posudek tak za tímto účelem provádět ani nebylo třeba. Co se týče znaleckého posudku znalce Ing. Huška, oba soudy shodně dospěli ke správnému závěru, že je nejen nepřezkoumatelný, neboť neuvádí žádný bližší srovnávací materiál, když faktury žádné konkrétní údaje o materiálu a rozsahu odvedených prací neuvádějí, ale také zcela neodůvodněný a nelze jej tak použít jako podklad pro rozhodnutí o meritu věci. V bodě 10. rozsudku pak odvolací soud srozumitelně vysvětlil, že na základě znaleckého posudku vyhotoveného pro insolvenční řízení nebyly činěny závěry o hodnotě provedených prací, avšak protože znalec provedl prohlídku nemovitosti, popisná část posudku má významnou důkazní hodnotu pro srovnání objemu prací, jež bylo nutno k dokončení díla provést ke dni 1. 3. 2010 a ke dni 23. 7. 2015.
18. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spadá námitka ohledně posouzení zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 28. 12. 2013 a námitka spočívající v tom, že popsaným skutkem, pro který byl obviněný odsouzen, nebyl a ani nemohl být porušen princip daňové neutrality, neboť DPH všechny zúčastněné subjekty na provádění stavebního díla odvedly a skutek proto nemůže být trestným činem. I zde však platí to, co bylo shora uvedeno k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že soudy se s těmito námitkami řádně vypořádaly, přičemž státní zástupce se s těmito odůvodněními obou soudů ztotožňuje a plně na ně odkazuje. Důvod, proč za stěžejní důkaz ohledně ceny stavebních prací považoval odvolací soud zápis o odevzdání a převzetí díla ze dne 28. 12. 2013, přesvědčivě vysvětlil zejména v bodě 9. odůvodnění rozsudku, zatímco v bodech 12. a 13. odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč je jednání obviněného zneužitím systému fungujícímu na principu daňové neutrality a proč jej kvalifikoval jako trestný čin.
19. Státní zástupce se ztotožňuje i s vyhodnocením odvolání odvolacím soudem tak, že bylo podáno pouze do výroku o trestu a do výroku o vině jen proti skutku popsanému pod bodem I. rozsudku nalézacího soudu. Vyplývá to z obsahu doplnění odvolání a implicitně to potvrdila i obhájkyně obviněného na veřejném zasedání o odvolání, když uvedla, jak uvádí v odůvodnění rozsudku odvolací soud, že vycházela z předpokladu, že při podání odvolání do trestu je nutno vždy přezkoumat všechny výroky o vině. Protože tedy odvolání proti výroku o vině ohledně skutku popsaném v rozsudku nalézacího soudu pod bodem II. podáno nebylo, nelze považovat za vadu, že jej odvolací soud nepřezkoumával. Zároveň se ani nemůže jednat o chybějící výrok ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to jednak právě proto, že takový výrok nebyl vůbec přezkoumáván, ale zejména proto, že odvolání obviněného tvoří nedělitelný celek, o němž nelze rozhodovat částečně zamítavým a částečně zrušujícím výrokem.
20. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a souhlasil, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
22. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
24. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022.
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
28. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
29. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
30. Z předloženého dovolání (podaného obhájcem JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., když obhájkyně Mgr. Ing. Petra Bělicová jí podané dovolání blíže neodůvodnila – viz výše) se podává, že obviněný M. D. jím brojí proti závěru o vině skutkem pod bodem I. skutkové věty. V této souvislosti namítá jednak nesprávné závěry odvolacího soudu týkající se stanovení skutečné ceny předmětného stavebního díla, jednak namítá vadu opomenutých důkazů, a dále upozorňuje na to, že nedošlo k porušení principu daňové neutrality. Poukazuje rovněž na to, že odvolací soud se zcela nevypořádal s jeho odvoláním, neboť nepřezkoumal výrok o vině pod bodem II. z napadeného rozsudku soudu prvního stupně, který byl podle obviněného odvoláním rovněž napaden.
31. Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou, v rámci které obviněný namítl, že odvolací soud se nevypořádal s celým jeho odvoláním. Tuto argumentaci však nebylo možno podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť nejde o případ chybějícího nebo neplného výroku. Je totiž nutno připomenout, že soud druhého stupně k odvolání obviněného napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem I. a v navazujícím výroku o trestu, načež nově rozhodl o vině obviněného skutkem pod bodem I. a o trestu za oba skutky. Vzhledem k tomu, že odvolání obviněného bylo částečně vyhověno, nebyl by, ani pokud by byl odvoláním obviněného skutečně napaden i výrok o vině pod bodem II. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, důvod rozhodoval zvláštním výrokem o této zbývající části odvolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, nebo ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 3 Tdo 79/2020, s konečnou platností tuto otázku vyřešil Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. Pl. ÚS-st. 56/22, ve kterém konstatoval, že porušením čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky není, obsahuje-li oddělitelná část napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §258 odst. 2 trestního řádu či dovolacího soudu ve smyslu §265k odst. 2 trestního řádu pouze částečně vyhovující výrok (ve výroku o trestu nebo o ochranném opatření, o náhradě škody apod.) a neobsahuje-li zvláštní výrok zamítající nebo odmítající odvolání, popř. dovolání, ve zbývající části; podmínkou je, že se v odůvodnění vypořádá se všemi podstatnými námitkami ).
32. Současně je nutno konstatovat, že výhrady obviněného nejsou důvodné ani po věcné stránce. Je totiž skutečností, že ačkoliv obviněný v odvolání výslovně neuvedl, v jakém rozsahu odsuzující rozsudek nalézacího soudu napadá, nelze mít z hlediska obsahu odvolání, které je vždy rozhodujícím kritériem pro výklad každého podání v trestním řízení (§59 odst. 1 tr. ř.), žádných pochybností o tom, že odvolání fakticky směřovalo pouze proti výroku o vině pod bodem I. a výroku o trestu, nikoliv proti výroku o vině pod bodem II., kterého se odvolací argumentace obviněného vůbec netýkala. Městský soud v Praze proto nepochybil, pokud napadený rozsudek přezkoumal pouze v rozsahu uvedených dvou výroků a výrok o vině pod bodem II. nepřezkoumával. Obviněnému naopak nelze dát za pravdu, že napadení výroku o trestu za oba trestné činy zakládá povinnost odvolacího soudu přezkoumat i výroky o vině všemi trestnými činy, za které byl trest ukládán. Odvolací soud správně konstatoval, že výrok o trestu je vždy závislý na výroku o vině, opačně to však neplatí.
33. Nejvyšší soud se dále zabýval zbývající části dovolací argumentace obviněného. Zjistil však, že tato je primárně skutkové, popř. procesní povahy a netýká se obviněným částečně deklarovaného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Obviněný totiž v zásadě napadá toliko vady důkazního řízení, a to zejména důkazy, ze kterých vycházel soud druhého stupně, resp. to, že jeho postupem došlo porušení zásady dvojinstančnosti, a dále poukazuje na opomenuté důkazy.
34. Takto koncipovanou dovolací argumentaci však nebylo možno podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, ale toliko pod obviněným rovněž označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
35. Ke skutkovým námitkám lze nejprve uvést, že zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů by mohl přicházet v úvahu toliko v případě zjištění zjevného (extrémního) rozporu mezi těmito skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů [srov. první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022]. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu totiž ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
36. Obviněnému předně nelze přisvědčit, pokud ve způsobu, jakým odvolací soud zjišťoval cenu skutečně provedených stavebních prací na Penzionu L., spatřoval porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Navíc lze konstatovat, že tato námitka se týká skutkových zjištění [které by za výše uvedených podmínek bylo možno napadat s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] toliko zčásti, neboť obviněný jí výslovně brojí především proti postupu soudu druhého stupně v důkazním řízení (viz zmiňované porušení zásady dvojinstančnosti), a pouze ve zbývající části rozporuje hodnocení provedených důkazů. V posledně zmíněném rozsahu tedy o relevantně uplatněnou výhradu nejde. Nad rámec právě uvedeného a toliko pro úplnost však Nejvyšší soud konstatuje, že postupem odvolacího soudu do ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces zasaženo nebylo.
37. Je možno připomenout, že odvolací soud na rozdíl od soudu nalézacího při zjišťování ceny skutečně provedených stavebních prací, kterou pro účely stanovení rozsahu obviněným zamýšleného vylákání výhody na dani odečítal od obviněným deklarované ceny těchto prací, resp. za rozsah vylákání výhody na dani považoval výši daně z přidané hodnoty z tohoto rozdílu, vycházel z dokumentu obsaženém v trestním spise označeném jako zápis o odevzdání a převzetí díla (nebo jeho dokončené části) ze dne 28. 12. 2013. Tento dokument podepsal obviněný jako zástupce zhotovitele, společnosti H. e., a dále statutární orgán společnosti A. M. B. a jako generální projektant A. K. V uvedeném dokumentu se strany shodly na ceně dosud provedeného díla a z celkové ceny za hotového dílo smluvně určené ve výši 35 598 818 Kč učinily nesporným, že cena již zhotovené části díla při jeho převzetí koncem roku 2013 činila 3 080 000 Kč bez DPH, s DPH tedy 3 696 000 Kč.
38. Jak správně uvedl státní zástupce ve vyjádření k podanému dovolání, odvolací soud je po zrušení rozsudku soudu prvního stupně oprávněn ve věci za podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodnout a je rovněž oprávněn za tímto účelem sám provádět důkazy. Nemůže však takto sám rozhodnout a musí věc (zpravidla nalézacímu soudu) vrátit k novému projednání a rozhodnutí v případě, že v rámci své přezkumné činnosti dospěje k závěru, že způsob, jakým nalézací soud ve svém rozsudku zhodnotil důkazy, je zásadně vadný. Není tedy oprávněn podstatným způsobem měnit skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně, a to ani v případě výrazného doplnění dokazování, neboť by tak nepřípustně nahrazoval jeho činnost (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. 3 Tz 11/2000).
39. O takový případ nepřípustného nahrazování činnosti soudu prvního stupně však v nyní projednávané věci nešlo, neboť odvolací soud změnil skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, toliko zčásti, a to pouze z hlediska rozsahu obviněným zamýšleného vylákání výhody na dani z přidané hodnoty, kdy na rozdíl od soudu prvního stupně vycházel z jiných podkladů. V žádném případě se však nejednalo o situaci, kdy by soud druhého stupně nahrazoval činnost nalézacího soudu v oblasti dokazování, tedy kdy by podstatným způsobem měnit skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně ve smyslu výše citované judikatury. Jelikož tímto postupem odvolacího soudu nebylo zasaženo do zásady dvojinstančnosti, bylo příslušnou námitku obviněného nutno posoudit jako nedůvodnou.
40. Pokud jde o zbývající část skutkové argumentace obviněného, tedy o námitku, kterou obviněný brojí proti tomu, že odvolací soud svůj závěr o rozsahu zamýšleného vylákání výhody na dani opřel o výše uvedený „předávací protokol“, je nutno uznat, že tato námitka je podřaditelná pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je jí fakticky namítán zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění (stran rozsahu zamýšleného vylákání výhody na dani) s provedeným dokazováním. Tento závěr je však nutno učinit pouze s notnou dávkou benevolence, neboť obviněný v zásadě nabízí toliko prostou argumentaci skutkové povahy, a nikoliv argumentaci kvalifikovanou ve smyslu namítaného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (k tomu viz výše v bodě 35. odůvodnění tohoto usnesení).
41. Námitku obviněného, že při zjišťování rozsahu výhody na dani, kterou obviněný hodlal vylákat, nebylo možno vycházet z „předávacího protokolu“, je však v každém případě nutno označit za lichou. Odvolací soud totiž v bodě 8. odůvodnění napadeného rozsudku přesvědčivě a věcně správně vyložil, z jakého důvodu shledal nepoužitelnými závěry původního znalce Ing. Tulpy, ze kterých při stanovení rozsahu výhody na dani vycházel nalézací soud, a následně v bodě 9. rozvedl své úvahy stran možnosti zjištění ceny skutečně provedených stavebních prací z „předávacího protokolu“. K němu lze nad rámec odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, na které Nejvyšší soud jinak plně odkazuje, uvést, že jestliže se smluvní strany na konci roku 2013 shodly na tom, že byly odvedeny práce za 3 080 000 Kč bez DPH (3 696 000 Kč vč. DPH), přičemž tuto částku následně nijak nerozporovaly, lze odvolacímu soudu přisvědčit v tom, že tento dokument se mohl stát podkladem pro zjištění ceny do té doby skutečně provedeného díla, a to tím spíš, že tam uvedená částka je pro obviněného ještě výhodnější než cena původně stanovená znalcem Ing. Tulpou. Je zjevné, že do konce roku 2013 (resp. mezi lety 2010 a 2012) nemohla být deklarovaná zdanitelná plnění v celkové výši 20 620 084,17 Kč realizována. Tento závěr je navíc podporován i dalšími zjištěními nalézacího soudu o povaze stavby nadneseně označované jako „Penzion L.“, kdy bylo např. zjištěno, že ve skutečnosti se jedná o jednopodlažní dům rodinného typu s obytným podkrovím vč. příslušenství v podobě dvojgaráže se skladem, že původní stavební povolení bylo vydáno na stavební úpravy rodinného domu spojené se změnou užívání stavby na rekreační dům a novostavbu garáže se skladem nářadí, popř. že v projektové dokumentaci v části týkající se likvidace komunálního odpadu byly jako budoucí počet osob užívajících tuto nemovitost uvedeny čtyři osoby (viz bod 73. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). I tato zjištění podporují závěr o nereálnosti toho, aby již mezi lety 2010 a 2012 bylo prostavěno více než 20 milionů Kč. Pokud obviněný poukazuje na smluvní volnost při uzavírání předmětného „předávacího protokolu“, nikterak blíže nerozvádí, jak by se tato nesporně platná zásada soukromého práva měla odrážet ve správnosti údajů uvedených v citovaném dokumentu, resp. neuvádí žádný důvod, z jakého by mohly panovat pochybnosti o správnosti tam uvedených údajů, když závěr o nižším objemu prací realizovaných v letech 2010 až 2012 je navíc podpořen i jinými nepřímými důkazy.
42. Pokud odvolací soud přihlédl při svých závěrech i ke znaleckému posudku společnosti Montekala s.r.o., ani zde mu není možno ničeho vytknout. Uvedený znalecký posudek totiž nesoužil ke zjištění ceny provedených prací, která je jinak rozhodná pro zjištění rozsahu výhody na dani, kterou se obviněný pokusil vylákat, nýbrž toliko jako další indicie o tom, že od roku 2010 samotná stavba nijak významně nepostoupila (blíže viz bod 10. odůvodnění napadeného rozsudku soudu druhého stupně). Z toho důvodu, tedy že soud nevycházel z jím provedeného ocenění předmětné nemovitosti, které bylo zpracováno pro účely insolvenčního řízení, nebylo nutné zpracovatele uvedeného znaleckého posudku vyslechnout.
43. Soudy nižších stupňů dále rovněž přesvědčivě zdůvodnily, z jakých důvodů nemohl jako podklad pro zjištění skutkového stavu věci sloužit obviněným předložený znalecký posudek znalce Ing. Huška, jehož provedení se obviněný domáhá i v nyní projednávaném dovolání, ani znalecký posudek znalce Ing. Kouby. Nemohlo se tedy jednat o důkazy opomenuté, jejichž existence by mohla vést k naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se navíc s odůvodněním, proč nebyly tyto důkazy provedeny, resp. proč z nich nebylo při zjišťování skutkového stavu vycházeno, zcela ztotožňuje. Z důvodu soudy zjištěné celkové nepoužitelnosti znaleckého posudku znalce Ing. Huška rovněž nebylo nutno přistupovat k výslechu tohoto znalce podle §109 tr. ř.
44. Jedinou právní námitkou, kterou bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak zůstává námitka týkající se principu daňové neutrality. K principu daňové neutrality je možno uvést, že cílem systému odpočtů daně z přidané hodnoty především je, aby byly podnikatelské subjekty zbaveny zátěže daně z přidané hodnoty, která je splatná nebo byla odvedena v rámci jejich ekonomické činnosti. Tento systém zajišťuje realizaci základního principu tohoto druhu zdanění, tj. principu daňové neutrality. Registrovaní plátci této daně jsou povinni zaplatit daň na výstupu, nicméně za splnění zákonných podmínek si mohou nárokovat odpočet daně na vstupu. Institut odpočtu daně na vstupu tedy zjednodušeně řečeno plátci umožňuje získat zpět od státu daň, kterou jinému plátci (dodavateli) zaplatil v rámci ceny pořizovací jakožto daň na vstupu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 2 Afs 83/2010). Pro rozsah daňové povinnosti je přitom rozhodující faktické uskutečnění zdanitelného plnění, nikoliv jeho rozsah deklarovaný na jinak formálně správném daňovém dokladu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 1 Afs 102/2016, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 9 Afs 93/2007).
45. Pokud ovšem bylo v nyní projednávané věci zjištěno, že obviněný, resp. společnost H. e., za kterou obviněný jednal, uplatnil v předmětných daňových přiznáních na straně vstupu faktury na plnění, která v deklarovaném rozsahu neproběhla, dopustil se zneužití práva na odpočet daně z přidané hodnoty a výhod vyplývajících z principu daňové neutrality, resp. se o takové zneužití pokusil. Je přitom zcela bez významu, zda i jiné subjekty v daném obchodním řetězci splnily své daňové povinnosti, neboť vznik a výši daňové povinnosti a případného daňového úniku je třeba u každého plátce (poplatníka) daně posoudit samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 749/2015). Poukaz obviněného na princip daňové neutrality proto nemůže obstát. I z tohoto důvodu je správný závěr soudů, že předmětné jednání obviněného bylo možné kvalifikovat jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
46. Nejvyšší soud proto uzavírá, že vzhledem k tomu, že žádnou z procesních, skutkových ani právních námitek obviněného nebylo možno shledat opodstatněnou, nemohlo dojít ani k naplnění obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
47. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného M. D. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
48. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu