ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.767.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 767/2022-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný F. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2022, č.j. 14 To 6/2022-312, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 5 T 88/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 12. 2021, č. j. 5 T 88/2021-282 , byl obviněný F. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Citovaného přečinu se obviněný dopustil tím, že:
v době od 17.30 hodin dne 22. 12. 2020 do 09.35 hodin dne 23. 12. 2020 v XY, v XY, v ulici XY čp. XY se vloupal do areálu autoservisu J. Z., a to takovým způsobem, že dosud blíže nezjištěným způsobem rozpletl drátěné oplocení areálu a takto vzniklým otvorem vnikl do vnitřních prostor, kde se volně pohyboval, zde nejprve vnikl do vraku vozidla Audi, ze kterého vymontoval autorádio, které následně odložil v areálu na zem a poté vnikl do zde zaparkovaného odemčeného vozidla zn. Nissan Navara Double-Cab 2,5DCI 4WD, RZ XY, rok výroby 2012, barva černá, VIN XY, v hodnotě 200 000 Kč, s klíčkem v zapalování a s připojeným přívěsným vozíkem na odtah vozidel zn. Vapp Express, RZ XY, barva šedá-světlá, VIN XY, v hodnotě 50 000 Kč, kdy ve vozidle se dále nacházelo osvědčení o registraci vozidla Nissan, osvědčení o registraci vozíku Vapp, el. naviják v hodnotě 1 500 Kč, sada gola v hodnotě 1 700 Kč, 8x jistící popruh v celkové hodnotě 3 000 Kč, autobaterie v hodnotě 400 Kč, dětská autosedačka v hodnotě 100 Kč, dětský podsedák v hodnotě 100 Kč, klíč od vozidla Škoda Octavia, RZ XY v hodnotě 3 992 Kč, velký technický průkaz od vozidla Škoda Octavia, RZ XY, bez hodnoty a dále v areálu odcizil odstavené pojízdné vozidlo k opravě zn. VW Touran, 1,9 TDI, bez RZ (dovoz z Rakouska), VIN XY, rovněž s klíčem v zapalování, v hodnotě 35 000 Kč a poté s vozidlem Nissan Navara s připojeným přívěsem Vapp Express a vozidlem VW Touran areál autoservisu a vrakoviště postupně opustil, čímž způsobil celkovou škodu poškozenému J. Z., narozenému XY, odcizením vozidla Nissan Navara s připojeným přívěsem Vapp Express ve výši nejméně 260 792 Kč a poškozením oplocení areálu ve výši 2 000 Kč a poškozenému F. K., narozenému XY, odcizením vozidla VW Touran škodu ve výši nejméně 35 000 Kč.
2. Za tento trestný čin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obžalovaný uznán vinným a odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 5. 2021, č. j. 5 T 106/2020-114, pravomocným dne 26. 5. 2021 a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obžalovaný uznán vinným a odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 2. 9. 2021, č. j. 37 T 82/2021-150, pravomocným dne 3. 11. 2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11.2021, č. j. 12 To 188/2021-169, pravomocným dne 3. 11. 2021, byl obviněný podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 25 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
3. Současně nalézací soud podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 26. 5. 2021, č. j. 5 T 106/2020-114, pravomocného dne 26. 5. 2021 a z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 2. 9. 2021, č. j. 37 T 82/2021-150, pravomocného dne 3. 11. 2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 12 To 188/2021-169, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Konečně nalézací soud podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit škodu poškozenému J. Z. Poškozenou M. K. nalézací soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání . O odvolání rozhodl Krajský soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 14 To 6/2022-312, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozenému J. Z. Odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině, trestu a výroku, který byl soudem učiněn podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené M. K., uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. Z. částku 11 811 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odvolací soud poškozeného J. Z. odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Argumentace obviněného směřuje do výroku o vině, v návaznosti na to do výroku o trestu, a do výroku, kterým byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozenému J Z. Své dovolání obviněný opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. (ve znění účinném do 1. 1. 2022).
7. Obviněný je přesvědčen, že v proběhlém řízení bylo porušeno jeho právo na obhajobu. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spatřuje v tom, že jeho obhájkyni nebylo umožněno, aby se před výpovědí obviněného v přípravném řízení seznámila s trestním spisem. Dále uvádí, že mu nebyl ve Věznici Ostrov umožněn telefonický kontakt s obhájkyní. Ačkoliv na tyto skutečnosti upozorňoval v průběhu trestního řízení, orgány činné v trestním řízení se jeho podněty kvalifikovaně nezabývaly.
8. Obviněný dále namítá, že jeho osoba nebyl v průběhu celého trestního řízení řádně identifikována. Veškeré důkazy provedené ve vztahu k osobě F. T. tedy považuje za procesně nepoužitelné. Je proto dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Konečně obviněný namítá, že se soudy dopustily nesprávného hmotně právního hodnocení, když poškozenému J. Z. přiznaly na náhradě škody částku ve výši, která neodpovídá provedeným důkazům. Soudy se podle obviněného nárokem poškozeného na náhradu škody zabývaly velmi povrchně, rozhodně ne v rozsahu a kvalitě odpovídající občanskoprávnímu řízení. V tom obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
12. Státní zástupkyně uvádí, že dovolací námitky obviněného představují opakování obhajoby, s níž se již nižší soudy vypořádaly. Argumentace nepřekračuje meze prosté polemiky s provedeným hodnocením důkazů. Obviněný byl podle státní zástupkyně řádně ztotožněn v průběhu přípravného řízení i před soudy obou stupňů. Výrok o náhradě škody byl odvolacím soudem podrobně přezkoumán, odvolací soud obviněného zavázal pouze k povinnosti náhrady škody pouze v rozsahu, který byl ve spisových materiálech plně prokázán.
13. Uplatněné dovolací důvody podle státní zástupkyně naplněny nebyly. Státní zástupkyně proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání rozhodl i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
21. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
22. Skutkový stav je při dovolacím přezkumu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
23. Do skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došel nalézací a případně odvolací soud, může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout právě a pouze v případech, které jsou vyjmenovány v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že tento své námitky, které jsou ve své podstatě pouze námitkami procesní či skutkové povahy (s dílčí výhradou námitky vztahující se proti výroku o náhradě škody), uplatňuje proti všem výrokům napadených rozhodnutí. Obviněný namítá, že orgány činné v trestním řízení nezákonně upřely jeho obhájkyni právo nahlédnout do trestního spisu . Dále je obviněný přesvědčen, že nebyl v průběhu trestního řízení náležitě ztotožněn . Konečně obviněný namítá, že soudy přiznaly poškozenému J. Z. nárok na náhradu škody ve větším rozsahu, než jaký prokázal předloženými důkazy.
27. Pokud jde o první námitku obviněného, kterou obviněný podřazuje pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že obhájkyni obviněného nebylo orgány činnými v trestním řízení umožněno nahlédnout do trestního spisu tak, aby bylo nahlížení realizováno ještě před výpovědí obviněného v přípravném řízení, v čemž obviněný spatřuje porušení svého práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, pak k ní Nejvyšší soud uvádí následující.
28. Předně je nutno uvést, že uvedená námitka obviněného nemůže obstát s tím odůvodněním, které obviněný zvolil, tedy že odepřením nahlédnutí do spisu jeho obhájkyni nastolily orgány činné v trestním řízení stav, jako by obviněný nebyl zastoupen obhájcem ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Tuto námitku obviněného z hlediska uvedeného dovolacího důvodu, jeho smyslu a naplnění, je nutno konfrontovat v tomto ohledu s jediným důležitým a zásadním zjištěním, a to, že obviněný měl po celou dobu svého trestního stíhání po svém zadržení z důvodů uvedených v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obhájce.
29. S ohledem na toto zjištění je nutno konstatovat, že námitka obviněného v té podobě, jak ji uplatnil a odůvodnil, je čistě námitkou procesního charakteru, kterou nelze podřadit nejen pod jím uplatněný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod. Nejvyšší soud by proto mohl proti tvrzenému porušení procesních předpisů zasáhnout pouze v případě, kdy by příslušná vada řízení byla natolik závažná, že by v konečném důsledku představovala zásah do práva obviněného na spravedlivý proces a práva na jeho obhajobu. Je však třeba současně zdůraznit, že k tomu by musela přistoupit odpovídající dovolací argumentace obviněného. Obviněný totiž neuvádí, jak konkrétně mělo údajné odepření nahlížení do trestního spisu zasáhnout do jeho práva na spravedlivý proces a jeho práva na obhajobu.
30. Současně Nejvyšší soud neshledal, že by v projednávané věci došlo k jakémukoliv, natož závažnému pochybení orgánů činných v trestním řízení, které by odůvodňovalo zásah Nejvyššího soudu do pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť námitce obviněného nebylo možno přisvědčit ani po věcné stránce.
31. Z hlediska dotčených procesních postupů orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení je nutno zmínit ustanovení §65 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení platí, že v přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat.
32. Proti postupu policejního orgánu pak nelze mít výhrady v situaci, jestliže v projednávané věci dne 11. 5. 2021 neumožnil obhájkyni obviněného nahlédnutí do spisu a informoval ji, že spis je předložen Okresnímu státnímu zastupitelství v Táboře se stížností obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Policejní orgán už jen z logiky věci nemohl nahlížení umožnit, neboť spis se u něj v té době fyzicky nenacházel.
33. K údajnému odepření nahlédnutí do spisu ze strany Okresního státního zastupitelství v Táboře a k provedeném dozoru v rámci soustavy státního zastupitelství se Nejvyšší soud nemůže vyjádřit, neboť o těchto skutečnostech není v trestním spise žádný záznam. Nicméně, i pokud by Okresní státní zastupitelství v Táboře skutečně obhájkyni obviněného upřelo nahlížení do spisu v rozporu se zákonem, neodůvodňovalo by to s ohledem na dále uvedené, aby Nejvyšší soud učinil závěr, že práva obviněného byla porušena takovým způsobem a v takové intenzitě, že by napadená rozhodnutí v tomto ohledu nemohla obstát.
34. Obhájkyni obviněného nic nebránilo v tom, aby požádala policejní orgán o odložení výslechu obviněného do doby, než jí bude umožněno se s trestním spisem seznámit, této možnosti však nevyužila. Obviněný v přípravném řízení využil své právo podle čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a ve věci samé nevypovídal. Obhájkyně obviněného se s trestním spisem seznámila dne 2. 6. 2021 a následně využila právo prostudovat spis při skončení vyšetřování ve smyslu §166 tr. ř., přičemž neučinila žádné návrhy na doplnění vyšetřování. Obviněný následně odmítl vypovídat také v hlavním líčení. Za takové situace okolnost, že se obhájkyně před výslechem obviněného v přípravném řízení nemohla seznámit s obsahem trestního spisu, nemohla mít na další průběh trestního řízení žádný vliv a v žádném případně nemohla významně zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces, resp. do jeho práva na obhajobu.
35. Stejným způsobem pak Nejvyšší soud nahlíží na námitku obviněného ohledně údajného neumožnění telefonického hovoru s obhájkyní ve věznici Ostrov, kterou navíc obviněný ve svém dovolání opět nijak neodůvodňuje z hlediska důsledků takovéhoto postupu, který by měl mít vliv na porušení jeho práv na obhajobu.
36. Z obsahu dovolání obviněného je dále zřejmé, že svoji další námitku ohledně údajného neztotožnění jeho osoby obviněný zařazuje pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
37. K povaze uvedené námitky musí Nejvyšší soud předně uvést, že se ve své podstatě jedná o námitku v zásadě toliko procesní povahy, která není podřaditelná pod žádný z uvedených dovolacích důvodů. Zcela jistě to platí ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pokud by obviněný zpochybňoval své pachatelství na uvedeném trestném činu, pak by při odpovídající dovolací argumentaci bylo zcela nepochybně nutné se touto jeho námitkou zabývat z pohledu tohoto dovolacího důvodu. Takovouto dovolací argumentaci však obviněný nepřináší a s ohledem na podobu trestné činnosti obviněného a trestný čin, pro který byl stíhán a odsouzen, to ani nepřipadá v úvahu.
38. Touto námitkou obviněného by tak bylo možné se zabývat pouze v rámci druhého uplatněného dovolacího důvodu, tedy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zde je nutno již připustit, že obviněný určitou relevantní dovolací argumentaci přináší, pokud uvádí, že veškeré důkazy, které byly ve věci shromážděny a provedeny, jsou z důvodu absence řádného ztotožnění obviněného procesně nepoužitelné.
39. K této námitce je nutno dále uvést, že obviněný tuto námitku uplatňoval i v předcházejících fázích trestního řízení, přičemž si nelze nevšimnout, že tato námitka měla do značné míry obstrukční charakter. Oba nižší soudy se přitom touto námitkou opakovaně zabývaly, a to nalézací soud v bodech 4. – 6. odůvodnění rozsudku, odvolací soud následně v bodě 29. odůvodnění rozsudku. S ohledem na toto zjištění pak musí Nejvyšší soud na tomto místě konstatovat, že pokud je dovolání obviněného založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
40. Nejvyšší soud k uvedené námitce současně uvádí, že jí nelze přisvědčit ani věcně. Nejvyšší soud se v tomto směru plně ztotožňuje s argumentací nalézacího soudu vyjádřenou v bodech 4. – 6. odůvodnění rozsudku, na niž pro stručnost plně odkazuje. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obviněný byl ztotožněn již v přípravném řízení, kdy se podle provedeného dokazování jako F. T. představil zasahujícím policistům, kteří navíc provedli porovnání jeho podoby s fotografií obsaženou v evidencí hledaných osob. V hlavním líčení obviněný de facto svoji totožnost potvrdil, navíc byl soudkyni osobně znám z jiného trestního řízení, které bylo s obviněným v minulosti vedeno. Tehdy se dokonce jednání jako veřejnost účastnil otec obviněného. Skutečnost, že obviněný (v rozporu s právními předpisy a patrně záměrně) nedisponuje platným občanským průkazem, tak v žádném případě nebrání jeho ztotožnění.
41. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že námitka obviněného ohledně jeho nedostatečného ztotožnění v průběhu trestního řízení a z toho vyplývající nepoužitelnosti důkazů, i pokud by ji bylo možné (formálně) podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je námitkou zjevně neopodstatněnou.
42. Pokud obviněný ve svém dovolání formálně brojí také vůči výroku o trestu, činí tak jen v návaznosti na výrok o vině, který zpochybňuje. Vzhledem k tomu, že obviněný ani k tomuto výroku nepřináší žádnou relevantní argumentaci v rámci uplatněných dovolacích důvodů, nebylo možné se touto jeho námitkou vůbec zabývat.
43. Konečně obviněný dovoláním napadl výrok, jímž odvolací soud nově rozhodl o nároku poškozeného J. Z. tak, že obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. Z. částku 11.811 Kč (a ve zbytku nároku odkázal poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních). Obviněný je přesvědčen, že nárok poškozeného nebyl ve vztahu k přívěsu Vapp Express dostatečně důkazně podložen. Soudy se podle něj spokojily s dokladem o koupi náhradních dílů, aniž by zkoumaly, zda se jedná skutečně o součástky k tomuto přívěsu. Současně soudy nedostatečně zkoumaly, zda je vzniklá škoda v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Soudy tak nevedly řízení ve stejném rozsahu a kvalitě jako soud občanskoprávní. Tuto argumentaci obviněného by bylo možné s ohledem na ne zcela přesnou odůvodněnost podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., případně (v otázce příčinné souvislosti – viz dále v tomto usnesení) pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
44. K takto pojaté a odůvodněné námitce Nejvyšší soud uvádí, že obviněný sice svou argumentací formálně brojí proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení, fakticky však polemizuje s provedeným hodnocením důkazů a rozporuje skutkový stav, k jakému na základě provedeného dokazování došly nižší soudy. Nejvyšší soud by mohl výjimečně zasáhnout do skutkových zjištění z titulu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to zejména v případě, že by se skutkové závěry soudu neopíraly o provedené dokazování. Taková situace však v projednávané věci nenastala. Soudy při posuzování nároku poškozeného spočívajícího v ceně náhradních dílů na přívěs Vapp Express vyšly z prodejky za hotové č. 2114070 ze dne 15. 9. 2021 ve spojení se svědeckou výpovědí poškozeného. Jakkoliv si Nejvyšší soud dokáže představit zevrubnější zkoumání nároku na náhradu škody, odvolací soud nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., jestliže se s dokladem o koupi náhradních dílů ve spojení s výpovědí poškozeného spokojil.
45. Pokud jde o otázku obviněným zpochybňované příčinné souvislosti (mezi jeho jednáním a vznikem a výší způsobené škody), pak je třeba v první řadě uvést, že výrok o náhradě škody má svůj podklad ve výroku o vině. Tuto námitku obviněného tak je nutno konfrontovat se závěry soudů, které jak po stránce skutkové, tak po stránce právní uzavřely, že obviněný se dopustil protiprávního jednání mimo jiné v podobě odcizení a poškození předmětného přívěsu Vapp Express, které má podklad minimálně v zajištěných a u hlavního líčení provedených důkazech, včetně jejich odpovídajícího zhodnocení (viz výše bod 44. tohoto usnesení).
46. Závěrem lze uvést, že odvolací soud nebyl při posuzování nároku na náhradu škody příliš benevolentní, jak se snaží prezentovat obviněný. Naopak, odvolací soud k nároku poškozeného přistoupil značně restriktivně, když poškozeného (na rozdíl od soud nalézacího) s většinou nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
47. Nejvyšší soud tedy z hlediska jednotlivých námitek obviněného uzavírá, že dovolací argumentace obviněného, pokud ji vůbec bylo možné podřadit pod některý z dovolacích důvodů, byla Nejvyšším soudem vyhodnocena jako zjevně neopodstatněná.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
48. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
49. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu