ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.982.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 982/2022-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2022 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného S. M. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 5 To 131/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 147/2021, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 5 To 131/2022.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 15 T 147/2021, byl obviněný S. M. uznán vinným přečinem projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
v přesně nezjištěnou dobu, nejméně však dne 29. 3. 2021, v ulici XY, před domem č.p. XY v Praze 3, postavil unimobuňku s logem v podobě bílého vyobrazení lebky se zkříženými kladivem a dlátem, graficky odpovídající modifikované vojenské insignii – tzv. „totenkopf“ užívané bývalými vojenskými jednotkami Waffen SS nacistického Německa a dále nápisem „S. S.“ s grafickým vyobrazením zvýrazňujícím počáteční písmena „S“ pod sebou, tedy ve formátu evokujícím v kontextu s umrlčí lebkou odkaz na bývalé vojenské jednotky Waffen SS, přičemž buňku umístil před dům směrem do ulice tak, že celý grafický motiv byl viditelný z širokého okolí, tedy všem osobám pohybujícím se po inkriminované části frekventované ulice XY v Praze 3 a blízkém okolí, čímž tímto způsobem vyjadřoval sympatie k neonacistickému hnutí .
2. Za uvedený přečin byl obviněný soudem prvního stupně odsouzen podle §404 tr. zákoníku za použití §67 odst. 3 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 80 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 625 Kč, celkem tedy ve výši 50 000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku nalézací soud stanovil, že peněžitý trest může být zaplacen v deseti měsíčních splátkách po 5 000 Kč, přičemž určil, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže dílčí splátka nebude zaplacena včas.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 15 T 147/2021, podal obviněný odvolání , o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 5 To 131/2022 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 1 ZT 226/2021, pro skutek spočívající v tom, že
v přesně nezjištěnou dobu, nejméně však dne 29. 3. 2021, v ulici XY, před domem č.p. XY v Praze 3, postavil unimobuňku s logem v podobě bílého vyobrazení lebky se zkříženými kladivem a dlátem, graficky odpovídající modifikované vojenské insignii – tzv. „totenkopf“ užívané bývalými vojenskými jednotkami Waffen SS nacistického Německa a dále nápisem „S. S.“ s grafickým vyobrazením zvýrazňujícím počáteční písmena „S“ pod sebou, tedy ve formátu evokujícím v kontextu s umrlčí lebkou odkaz na bývalé vojenské jednotky Waffen SS, přičemž buňku umístil před dům směrem do ulice tak, že celý grafický motiv byl viditelný z širokého okolí, tedy všem osobám pohybujícím se po inkriminované části frekventované ulice XY v Praze 3 a blízkém okolí ,
čímž měl spáchat přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 5 To 131/2022, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Nejvyšší státní zástupce připomněl, že přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v §403 odst. 1 tr. zákoníku. Za projev sympatií se považuje vyjádření pozitivního vztahu nebo obdivu k určitému hnutí, na rozdíl od podpory a propagace ve smyslu §403 tr. zákoníku bez úmyslu získávat mu další přívržence či jinak posilovat jeho pozici. Jelikož pojmový znak hnutí je i zde vymezen odkazem na ustanovení §403 odst. 1 tr. zákoníku, rozumí se jím hnutí v době projevu sympatií existující a jenž prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že dříve zjištěná nejednotnost soudního rozhodování při výkladu skutkové podstaty trestného činu podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle §261a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v tehdejším znění (dále jen „tr. zák.“) – nyní trestný čin založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle §403 tr. zákoníku, byla překlenuta stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaným pod č. 11/2007 Sb. rozh. tr. Na základě citovaného stanoviska se za toto hnutí pokládá skupina osob alespoň částečně organizovaná, byť třeba formálně neregistrovaná, směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Přitom musí existovat v době, kdy je pachatel podporoval či propagoval. Nedemokratickým hnutím v naznačeném smyslu však může být i takové hnutí, které navazuje v modifikované podobě na již některé neexistující hnutí, pokud využívá ideologie, symbolů, pozdravů a dalších atributů již zaniklého hnutí. Je tak možné sem zařadit rovněž neonacistické hnutí. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že není nezbytné zcela přesně (individuálním názvem) označit některou ze současných neonacistických organizací, k níž by se měl pachatel konkrétně hlásit nebo jí veřejně projevovat sympatie. Postačuje i obecný projev sympatií, týká-li se takového hnutí, které na nacismus zjevně navazuje v jeho modifikované podobě a k tomu využívá ideologie, symbolů, pozdravů a dalších atributů původního hnutí. Připouští se existence neonacistického hnutí, a to bez potřeby jej v každém případě konkretizovat až do podoby určité organizace vymezené specifickým názvem, neboť takto se současná neonacistická scéna neprofiluje. Neonacistické hnutí je hnutím stále existujícím nejen v zahraničí, ale i v tuzemsku.
6. V další části podaného dovolání nejvyšší státní zástupce poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1469/2011, publikované pod č. 25/2013 Sb. rozh. tr., podle něhož se za veřejný projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka ve smyslu §261 tr. zák. (nyní §404 tr. zákoníku) považuje jednání pachatele, který se za přítomnosti nejméně tří dalších osob (rozdílných od spolupachatelů) nechá vyfotografovat se specifickými symboly charakteristickými pro některá historicky nedemokratická hnutí (například s vlajkou nacistického Německa obsahující hákový kříž – svastiku, přičemž má současně šikmo vztyčenou pravici s otevřenou dlaní a napnutými prsty k nacistickému pozdravu, tzv. hajlování), pokud si je vědom povahy a významu těchto symbolů a jejich používání některými existujícími hnutími zjevně navazujícími např. na nacismus. V odůvodnění komentovaného rozhodnutí, které se týkalo veřejného fotografování se s vlajkou nacistického Německa obsahující hákový kříž při současném hajlování, se nadto zdůrazňuje, že nedemokratická hnutí, jež směřují k potlačování práv a svobod člověka, hlásající národnostní či rasovou zášť, inspirovaná německým nacismem, nejsou hnutí mrtvá a existují i v současně době. Z poslední doby pak nejvyšší státní zástupce připomněl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 3 Tdo 564/2021, v němž bylo v souvislosti s kvalifikací přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku opětovně zdůrazněno, že neonacistické hnutí jako celek v žádném případě není mrtvým hnutím a nadále existuje, byť původní hnutí v podobě německého nacismu, na které neonacistické hnutí navazuje, již neexistuje. Spojitost mezi již neexistujícím německým nacismem a současným neonacistickým hnutím lze nalézt v ideologii, symbolech či pozdravech zastávaných a užívaných neonacistickým hnutím, či v oslavě osobností nacismu, resp. Třetí říše. O předvídaný případ šlo i v tehdy posuzované věci, ve které obviněný na svém facebookovém profilu zveřejňoval fotky s říšskou orlicí držící hákový kříž, fotomontáž své podobizny vedle podobizny Hermanna Göringa či fotografii hajlujícího Adolfa Hitlera s hákovým křížem na levé paži, doplněné o vlastní doprovodní popisky vyjadřující kladný vztah obviněného k nacistické, resp. neonacistické ideologii. Typově blízkým případem, ve kterém se jednalo rovněž o projev sympatií k neonacistickému hnutí, byla jízda v autě polepeném nacistickými symboly. V usnesení ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 4 Tdo 758/2016, uvedl Nejvyšší soud, že za veřejný projev sympatií k hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob ve smyslu §404 tr. zákoníku, lze při znalosti významu a charakteru těchto symbolů obviněným považovat i vylepení symbolů nacistického hnutí na okno auta, které obviněný používá v běžném provozu. V dotčené části byl skutek popsán tak, že obviněný užíval k jízdám po veřejných komunikacích svůj osobní automobil značky BMW, na jehož zadní sklo po celé ploše vylepil zobrazení říšské orlice hledící přes levé rameno, držící v drápech věnec s hákovým křížem, o němž je všeobecně známo, že byl v minulosti v období druhé světové války užíván jako symbol členy nacistických hnutí a v současné době ho užívají příslušníci neonacistického hnutí, a symbol říšské orlice byl v minulosti užíván ve znaku NSDAP, byl státním symbolem nacistického Německa a je aktuálně užíván neonacistickou scénou, která hlásá zášť proti rasově a národnostně odlišným skupinám osob. Nejvyšší státní zástupe uvedl, že ve zmíněné kauze podal obviněný proti rozhodnutím obecných soudů, na jejichž podkladě byl odsouzen, ústavní stížnost, kterou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2790/16. V rámci hodnotících úvah jako podstatné vyznívá vysvětlení, že symbol říšské orlice – byť byl částečně přelepen označením automobilky BMW, kterou obviněný chtěl údajně ponížit daný nacistický symbol – představuje známý symbol nacistického Německa, který je využíván též v soudobém neonacistickém hnutí. Obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že prezentace dotčeného symbolu může být chápana jako forma projevu sympatií k tomuto nedemokratického hnutí. Pokud skutečně chtěl pouze degradovat nacistický symbol, a naopak vyzdvihnout značku automobilky BMW, pak podle názoru Ústavního soudu zvolil velmi nevhodný a nepřiměřený způsob, kterým založil trestní odpovědnost za přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka.
7. Ve vztahu k nyní projednávané věci je proto podle názoru nejvyššího státního zástupce namístě shledat, že identifikaci neonacistického hnutí jako celku lze považovat za dostatečnou a není nedostatkem, že nebyla konkrétně označena některá z neonacistických organizací. Ze skutkové věty rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 jednoznačně vyplývalo, že obviněný S. M. svým jednáním projevoval sympatie k neonacistickému hnutí, přičemž tak činil skrze prezentaci závadové symboliky. Neonacistické hnutí přitom využívá těchto symbolů, ale i dalších atributů původního hnutí, kterým je v daném případě německý nacismus. Prostřednictvím symbolů se vyjadřují názory, postoje, příslušnost ke skupině, projevy přátelství nebo nepřátelství a mají historické pozadí, které tvoří součást jejich samotného významu. To platí rovněž pro symboliku extremistických skupin, potažmo neonacistických hnutí, vůči níž se uplatňuje ustálený výklad. Předmětná symbolika zde vyjadřovala krajně nacionalistické názory spjaté s uvedeným hnutím. Logo umístěné obviněným na unimobuňce mělo podobu bílého vyobrazení lebky se zkříženými kladivem a dlátem, graficky odpovídající modifikované vojenské insignii – tzv. totenkopf, zprofanované užitím bývalými vojenskými jednotkami Waffen SS nacistického Německa. Obsahovalo také nápis „S. S.“ s grafickým vyobrazením zvýrazňujícím počáteční písmena „S“ pod sebou, když formát a použitý font písma evokoval v kontextu s umrlčí lebkou odkaz právě na bývalé vojenské jednotky Waffen SS nacistického Německa. Obviněný při svém výslechu vypověděl, že stejné symboly nechal vyhotovit na oblečení svých zaměstnanců i na autech. Tvrzení obviněného, že se nezajímal o historii, tuto symboliku neznal a symbol lebky spojoval s náboženstvím Santa Muerte, nemůže podle nejvyššího státního zástupce obstát, je-li běžnému občanovi všeobecně známo, co dané symboly znamenají a představují a že jsou neoddělitelně spojeny s nacismem. Právě užívání nacistických symbolů a hesel představuje charakteristickou ukázku projevu sympatií k tomuto hnutí. Úmysl obviněného při znalosti významu užitých symbolů zahrnoval i projev sympatie k neonacistickému hnutí. Pokud by obviněný s tímto hnutím sympatizovat nechtěl, jistě by si jeho symboly z vlastní vůle neobjednal k vyhotovení a nezobrazil přímo na majetku stavební společnosti S. M., jíž byl jednatelem. Za přiléhavý nemůže být podle nejvyššího státního zástupce pokládán ani podpůrný argument Městského soudu v Praze formulovaný ve zprošťujícím rozsudku, že obviněný nebyl evidován jako osoba inklinující ke krajní pravici či dokonce neonacismu. Pachatelem přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku totiž může být kdokoli, aniž by musel mít postavení konkrétního či speciálního subjektu. Takového trestného činu se může dopustit i osoba, která není členem hnutí uvedeného v §403 odst. 1 tr. zákoníku, ale ztotožňujete se s jejími myšlenkami směřujícími k potlačení práv jiných osob.
8. Nejvyšší státní zástupce proto shrnul, že Městský soud v Praze pochybil v kvalifikaci přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku. V důsledku toho žalovaný skutek nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že se o trestný čin nejedná, ačkoli v případě obviněného vykazoval všechny zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, a to včetně pojmového znaku hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Jestliže v návaznosti na tyto svoje nesprávné právní úvahy, ohledně nedostatku existence neonacistického hnutí, k němuž by měl obviněný konkrétně projevovat sympatie, odvolací soud rozhodl zprošťujícím výrokem podle §226 písm. b) tr. ř., zatížil takové rozhodnutí vadou ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Městskému soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Vyjádřil rovněž souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
10. Obviněný se k podanému dovolání do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil .
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
12. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
16. Na podkladě nejvyšším státním zástupcem uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek.
IV.
Důvodnost dovolání
17. Dovoláním nejvyššího státního zástupce byl napaden rozsudek soudu druhého stupně, který po zrušení odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu dospěl k závěru, že předmětné symboly použité obviněným S. M. neoznačují nějaké konkrétní soudobé hnutí ve smyslu §403 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněného z toho důvodu podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. Nejvyšší státní zástupce naproti tomu v dovolání argumentuje ve prospěch závěru, že z hlediska trestní odpovědnosti za přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku postačí obecný projev sympatií k neonacistickému hnutí jako celku, které je hnutím existujícím, ačkoliv využívá symbolů a dalších atributů původního hnutí, kterým je v daném případě německý nacismus.
18. Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu a napadeného zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícího odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu, a jejich přezkoumání z hledisek uplatněných nejvyšším státním zástupcem v podaném dovolání, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Je přitom zřejmé, že klíčovou otázkou je výklad pojmu hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob , ve smyslu §403 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž Městský soud v Praze tuto otázku vyhodnotil nesprávně.
19. V souvislosti s právě uvedeným je nutno připomenout, že otázkou výkladu pojmu hnutí ve smyslu §403 odst. 1 tr. zákoníku (resp. ve smyslu §260 odst. 1 tr. zák.), se Nejvyšší soud zabýval ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005, publikovaném pod č. 11/2007 Sb. rozh. tr. V něm konstatoval, že za toto hnutí se považuje skupina osob alespoň částečně organizovaná, byť třeba formálně neregistrovaná, směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Pro naplnění znaků této skutkové podstaty je nutné, aby hnutí existovalo v době, kdy je pachatel podporoval či propagoval . Existujícím hnutím tedy v tomto smyslu může být i takové hnutí, které navazuje v modifikované podobě na již neexistující hnutí (např. neofašistické nebo neonacistické hnutí apod.), pokud využívá např. ideologie, symbolů, pozdravů a dalších atributů již zaniklého hnutí. Zákon přitom vyžaduje i nezbytnou míru konkretizace takového hnutí, byť nemusí být charakterizováno zcela detailně , ale musí být konkretizováno natolik, aby bylo jasné, že jde o hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. To na druhé straně neznamená, že by musela být v trestním řízení prokazována konkrétní organizační struktura takového hnutí, počet členů, vedoucí představitelé či další jeho detailní charakteristiky, neboť takový přístup by šel nad rámec znaků skutkové podstaty, ale postačí konkretizace takového hnutí v hrubých rysech především z hlediska jeho směřování k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásání národnostní, rasové, náboženské či třídní zášti nebo zášti vůči jiné skupině osob.
20. Pokud jde o míru konkretizace hnutí ve smyslu §403 odst. 1 tr. zákoníku (v tomto případě neonacistického hnutí), je rovněž možno poukázat na závěry ustálené judikatury, podle které není nezbytné zcela přesně (individuálním názvem) označit některou ze současných neonacistických či neofašistických organizací, k níž by se měl pachatel konkrétně hlásit nebo jí veřejně projevovat sympatie; postačí i obecný projev sympatií, týkají-li se takového hnutí, které na fašismus (nacismus) zjevně navazuje v modifikované podobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1469/2011, publikované pod č. 25/2013 Sb. rozh. tr.). Z hlediska trestní odpovědnosti přitom není podstatné, zda takové hnutí působí konkrétně právě v České republice; tohoto trestného činu se může dopustit i pachatel, který svým jednáním spáchaným v České republice propaguje hnutí existující v cizině (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 8 Tdo 802/2020).
21. Již po rekapitulaci těchto uvedených východisek vyplývajících z ustálené judikatury je nutno konstatovat, že závěry Městského soudu v Praze nemohou obstát. Podle §404 tr. zákoníku totiž lze nepochybně postihovat veřejný projev sympatií k neonacistickému hnutí, neboť neonacistické hnutí je hnutím nepochybně existujícím, přičemž není nutné přesně (individuálním názvem) označit některou ze současných neonacistických organizací, ale postačí i projev sympatií k neonacistickému hnutí en block . Je proto nesprávný poukaz odvolacího soudu na to, že symboly posuzované v nyní projednávané věci neoznačují nějaké konkrétní soudobé hnutí a že proto nelze hovořit o hnutí ve smyslu §403 odst. 1 tr. zákoníku, kdy jediná konkrétní organizace, která je ve skutkové větě zmíněna, jsou bývalé vojenské jednotky Waffen SS nacistického Německa, přičemž neexistuje žádné universální jednotné hnutí charakterizované přihlášením se k dědictví hitlerovského nacismu či italského fašismu.
22. Podle Nejvyššího soudu je naopak nyní projednávané jednání obviněného nutno označit z hlediska objektivní stránky přečinu podle §404 tr. zákoníku za typický případ veřejného projevu sympatií k hnutí uvedenému v §403 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v užívání nacistických symbolů nebo hesel. Veřejnou prezentaci vojenských insignií Waffen SS (byť v mírně pozměněné podobě) spolu s grafickým vyobrazením nápisu „S. S.“ se zvýrazněnými počátečními písmeny „S“, které nelze s ohledem na způsob jejich grafického provedení považovat za nic jiného než za odkaz na SS coby zkratku ozbrojené organizace Schutzstaffel známé z doby nacistického Německa a druhé světové války, je totiž možno přirovnat k jiným obdobným jednáním, která byla v minulosti právně kvalifikována jako přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku.
23. Tak např. v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 758/2016, byl tehdy obviněný stíhán pro jednání spočívající v tom, že umístil samolepku se symbolem nacistického hnutí (zobrazení říšské orlice hledící přes levé rameno, držící v drápech věnec s hákovým křížem) na okno automobilu a následně užíval automobil v běžném provozu. V trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 1469/2011 pak šlo o jednání spočívající ve veřejném fotografování se s vlajkou nacistického Německa obsahující hákový kříž při současném hajlování. Z novější judikatury lze zmínit trestní věc vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 564/2021, v rámci které byl projednáván skutek spočívající v tom, že tehdy obviněný na sociální síti Facebook zveřejňoval obrázky s nacistickou tématikou (Říšská orlice držící ve spárech hákový kříž, fotomontáž tehdy obviněného vedle Hermana Göringa, fotografie Adolfa Hitlera s páskou s hákovým křížem na levé paži a se zdviženou pravou rukou) spolu se svými komentáři. V komentářové literatuře pak bývá zmiňováno jednání spočívající v nošení symbolů uvedených hnutí (např. odznaky, nášivky, části oděvů s tištěnými znaky jako trička, čepice, ale i tetování či nápisy na holém těle) či užívání nacistických symbolů a hesel (hákový kříž nebo zdvižená pravice – hitlerovský pozdrav) – srov. HERCZEG, Jiří. §404. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3506.
24. Uvedená jednání byla právně posouzena jako přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku (resp. trestný čin podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle §260 odst. 1 tr. zák.), a tato právní kvalifikace je z hlediska objektivní stránky trestného činu přiléhavá i v nyní projednávané věci. Ze strany obviněného S. M. šlo totiž o veřejný projev sympatií k neonacistickému hnutí v širokém slova smyslu, tedy k existujícímu hnutí ve smyslu §403 odst. 1 tr. zákoníku.
25. Je tak možno uzavřít, že Městský soud v Praze pochybil, pokud na základě jím uvedených důvodů vyjádřených v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro projednávaný skutek.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
26. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 5 To 131/2022, jakož i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
27. Městskému soudu v Praze, kterému se věc vrací, se ukládá, aby o předmětné trestní věci znovu rozhodl s ohledem na shora vyslovené právní názory, kterými je vázán.
28. Odvolací soud rovněž napraví vady řízení, ke kterým došlo v řízení před soudem prvního stupně, který zpracovatele odborného vyjádření M. M., vyslechl jako svědka, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky (nejde o osobu, která sama svými smysly vnímala skutečnosti důležité pro rozhodnutí v trestním řízení). Jak ostatně Městský soud v Praze sám uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, pokud chtěl nalézací soud uvedeného zpracovatele odborného vyjádření vyslechnout, měl jej přibrat jako znalce ad hoc a následně provést výslech podle §108 tr. ř. V řízení po zrušení napadeného zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu bude k tomuto dán prostor.
29. Soud druhého stupně dále zaměří svoji pozornost na otázku naplnění subjektivní stránky přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku. S touto klíčovou otázkou se totiž soudy nižších stupňů doposud vypořádaly toliko velmi stručně, kdy nalézací soud konstatoval zavinění ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. V tomto směru bude možné vycházet i z názoru nejvyššího státního zástupce shrnutého v bodě 7. odůvodnění tohoto usnesení, kdy tento vyjádřil přesvědčení, že úmysl obviněného při jeho neoddiskutovatelné znalosti významu užitých symbolů zahrnoval i projev sympatie k neonacistickému hnutí, neboť pokud by obviněný s tímto hnutím sympatizovat nechtěl, jistě by si jeho symboly z vlastní vůle neobjednal k vyhotovení a nezobrazil přímo na majetku své stavební společnosti S. M. Při posuzování subjektivní stránky bude nicméně nutné vycházet ze všech zjištěných okolností posuzovaného jednání obviněného, a to jak jednotlivě, tak i v jejích souhrnu, tedy např. i ze zjištění, že obviněný nechal i na oblečení zaměstnanců své společnosti natisknout nápisy s německým textem „Strukturen für immer“, resp. z případného zjištění o existenci tetování s neonacistickou tématikou na paži obviněného. V případě zjištění závadných nápisů na oblečení zaměstnanců společnosti obviněného bude rovněž možné v tomto směru uvažovat o příslušné úpravě skutkové věty. Po vyhodnocení všech okolností rozhodných z hlediska subjektivní stránky přečinu podle §404 tr. zákoníku bude následně možné učinit závěry o příslušné formě zavinění na straně obviněného, přičemž související úvahy odvolacího soudu bude nutné vyjádřit v odůvodnění rozhodnutí o odvolání obviněného S. M.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 11. 2022
|
JUDr. Aleš Kolář
|
|
předseda senátu
|