ECLI:CZ:NS:2022:3.TZ.110.2022.1
sp. zn. 3 Tz 110/2022-15228
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. prosince 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch zúčastněné osoby S. R. E., IČO: XY, se sídlem XY, proti usnesení předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 49 T 10/2016, pravomocnému dne 23. 10. 2020, a podle §268 odst. 2 trestního řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 49 T 10/2016 pod bodem 1) byl porušen zákon v ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu ve prospěch zúčastněné osoby S. R. E. , IČO: XY, se sídlem XY.
Odůvodnění:
Usnesením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 49 T 10/2016, bylo podle §80 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto, že se společnosti S. R. E., se sídlem XY, XY, vrací finanční prostředky, a to pod bodem 1) 2.083.320,- (dva miliony osmdesát tři tisíc tři sta dvacet) Kč, a pod bodem 2) 2.400,- (dva tisíce čtyři sta) EURO.
Následně předsedkyně senátu Městského soudu v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 49 T 10/2016 podle §131 odst. 1 trestního řádu rozhodla, že se opravuje jiná zřejmá nesprávnost, k níž došlo ve vyhotovení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2022, sp. zn. 49 T 10/2016, a jeho opisech, a to z nesprávně uvedené výše finančních prostředků v bodě 1) 2.083.320 Kč na správný údaj 1.576.320 Kč.
Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 3 To 17/2022 na podkladě stížnosti zúčastněné osoby S. R. E. podle §149 odst. 1 trestního řádu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 49 T 10/2016, zrušil.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 trestního řádu v neprospěch zúčastněné osoby S. R. E. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 49 T 10/2016. Uvedl v ní, že Městský soud v Praze napadeným usnesením porušil zákon ve prospěch zúčastněné osoby, konkrétně v §80 odst. 1 trestního řádu, neboť zúčastněné osobě vrátil vyšší částku, než která jí byla reálně odňata. Z protokolu o domovní prohlídce ze dne 6. 12. 2012, č. j. OKFK-250-259/T4-2002011-251202 provedené Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality jednoznačně vyplynulo, že zúčastněné osobě byla fakticky odňata částka 1.576.320 Kč. Napadeným usnesením přitom bylo nesprávně vráceno o 507.000 Kč více, konkrétně 2.083.320 Kč. V souvislosti s tím se ministr spravedlnosti odkázal na okolnosti vytýkané vady popsané v odůvodnění usnesení předsedkyně senátu Městského soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 49 T 10/2016. Stížnost pro porušení zákona se rozhodl podat navzdory faktu, že připadá v úvahu pouze vyslovení tzv. akademického výroku Nejvyšším soudem. Má totiž za to, že případné vyslovení nezákonnosti napadeného usnesení Nejvyšším soudem může mít význam v eventuálním řízení o žalobě na vydání bezdůvodného bohacení.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným usnesením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 4 T 10/2016, byl v neprospěch zúčastněné osoby S. R. E. porušen zákon v ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu.
Ke stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch zúčastněné osoby S. R. E. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření, ve kterém se s podanou stížností pro porušení zákona a s argumentací v ní obsaženou ztotožnil. Blíže k tomu uvedl, že podle §80 odst. 1 trestního řádu nelze vracet, vydávat či skládat do úschovy takovou věc (včetně určité sumy peněz v hotovosti), která se postupem upraveným v §78 a §79 trestního řádu vůbec do dispozice orgánů činných v trestním řízen nedostala, zvlášť v případě kdy ani fyzicky neexistovala. V posuzovaném případě bylo zúčastněné osobě na základě napadeného rozhodnutí vráceno v hotovosti v měně Kč mnohem více, než bylo odňato. Konkrétně byla vrácena částka 2.083.320 Kč, ačkoli v trestním řízení byla odňata hotovost ve výši 1.576.320 Kč. To podle státního zástupce zřetelně vyplývá i z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 6. 12. 2012, která byla provedena v domě na adrese XY, XY. Částka ve výši 507.000 Kč z celkové sumy 2.083.320 Kč, která byla po chybném součtu nesprávně uváděna v dalších dokumentech (včetně odůvodnění obžaloby a rozsudku) nebyla ani vydána, ani nebyla v řízení odňata. Dále státní zástupce uvedl, že požadavek na vyslovení výroku podle §268 odst. 1 trestního řádu, byť jako tzv. akademického výroku, je zcela legitimní, protože je odůvodněn jiným důležitým zájmem. Tím je zájem na tom, aby se zpět do majetku soudu vrátily finanční prostředky, které byly bez právního důvodu vyplaceny zúčastněné osobě. Vyslovení porušení zákona v tomto řízení by k naplnění tohoto zájmu mělo významně přispět. Uvedený výrok v praxi může mít podstatný vliv na související rozhodnutí v řízení ve věcech občanskoprávních. Městský soud v Praze před vydáním napadeného rozhodnutí také dle státního zástupce pochybil v rovině dokazování, buď si v rozporu s požadavky §2 odst. 5 trestního řádu nezjistil, zda depozitní účet, na něž byly uloženy odňaté peněžní prostředky, skutečně může vedle dalších částek zahrnovat i částku 2.083.320 Kč, resp. její část ve výši 507.000 Kč, anebo podstatné důkazy, z nichž vyplýval pravý stav věcí, vyhodnotil chybně, nikoli podle skutečného obsahu důkazů.
Z tohoto důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 49 T 10/2016, pokud jím bylo rozhodnuto, že se podle §80 odst. 1 trestního řádu zúčastněné osobě vrací částka 2.083.320 Kč, byl porušen zákon v ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu, avšak ve prospěch zúčastněné osoby. Dále pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než který předpokládá §274 odst. 2, 3 trestního řádu, pak rovněž souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání dle §274 odst. 4 trestního řádu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §80 odst. 1 trestního řádu není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.
Z obsahu přezkoumávaného spisového materiálu, konkrétně z protokolu o domovní prohlídce ze dne 6. 12. 2012, č. j. OKFK-250-259/T4-2002011-251202 provedené Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality v domě na adrese XY, XY, je zřejmé, že zúčastněné osobě byla fakticky odňata částka 1.576.320 Kč. Napadeným usnesením přitom bylo vráceno 2.083.320 Kč, tedy o 507.000 Kč více. Částka ve výši 507.000 Kč z celkové sumy 2.083.320 Kč, která byla po chybném součtu nesprávně uváděna v dalších dokumentech (včetně odůvodnění obžaloby a rozsudku) nebyla ani vydána, ani nebyla v řízení odňata.
Nejvyšší soud uvádí, že podle §80 odst. 1 trestního řádu nelze vracet, vydávat či skládat do úschovy takovou věc (včetně určité sumy peněz v hotovosti), která se postupem zajištění věci pro důkazní účely upraveným v §78 trestního řádu (povinnost k předložení nebo vydání věci) a §79 trestního řádu (odnětí věci) vůbec do dispozice orgánů činných v trestním řízen nedostala, zvlášť v případě kdy ani fyzicky neexistovala. Pravomocným usnesením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 49 T 10/2016, tak byl porušen zákon ve prospěch zúčastněné osoby, konkrétně v §80 odst. 1 trestního řádu, neboť zúčastněné osobě byla vrácena vyšší částka, než která jí byla reálně odňata. Nejvyšší soud k tomu dodává, že Městský soud v Praze před vydáním napadeného rozhodnutí také pochybil v rovině dokazování, když v rozporu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 trestního řádu nezjistil, zda depozitní účet, na němž byly uloženy odňaté peněžní prostředky, skutečně může vedle dalších částek zahrnovat i částku 2.083.320 Kč, resp. její část ve výši 507.000 Kč. Podstatné důkazy, z nichž vyplýval pravý stav věcí, tak byl vyhodnocen chybně, nikoli podle skutečného obsahu důkazů a orgány činné v trestním řízení tak pečlivě neuvážily všechny okolnosti případu.
Přestože Nejvyšší soud shledal porušení zákona, připadá v posuzované věci v úvahu pouze vyslovení tzv. akademického výroku. Jeho vyslovení je však odůvodněno jiným důležitým zájmem, a to aby byly zpět do majetku soudu vráceny finanční prostředky, které byly bez právního důvodu vyplaceny zúčastněné osobě. Výrok Nejvyššího soudu v praxi může mít následně podstatný vliv na související rozhodnutí v řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 49 T 10/2016 pod bodem 1) byl porušen zákon v ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu ve prospěch zúčastněné osoby S. R. E., IČO: XY, se sídlem XY, XY.
Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu