ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1749.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1749/2022-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce V. B. , narozeného dne XY, bytem XY, právně zastoupeného Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 33, proti žalované České republice – Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 614/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 72 Co 298/2021-343, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu prvního stupně ze dne 23. 4. 2021, č. j. 15 C 614/2015-305, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 24. 8. 2015 do zaplacení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Žalobce se domáhal částky ve výši 770 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem, jenž měl dle žalobních tvrzení spočívat v tom, že žalovaná nesplnila povinnost vydat akční plán ve smyslu §7 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), pro území městského obvodu Ostrava Radvanice a Bartovice v období od 1. 5. 2004 do 31. 8. 2012. Částky ve výši 230 000 Kč se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu za období od 1. 9. 2012 do 23. 2. 2015 nesprávným úředním postupem, jenž měl dle žalobních tvrzení spočívat v nesplnění povinnosti žalované vydat Program zlepšování kvality ovzduší podle §9 později účinného zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, pro Aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl.
Závěr o nedůvodnosti žaloby v rozsahu částky 770 000 Kč založil odvolací soud na úvaze o promlčení daného nároku. Odvolací soud k tomu odkázal na rozsudek soudu prvního stupně, jenž při svém právním posouzení ohledně promlčení daného nároku vyšel (mj.) ze zjištění, dle kterého se žalobce domáhal částky 770 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v důsledku nesprávného úředního postupu žalované za období od 1. 5. 2004 do 31. 8. 2012 spočívajícího v porušení povinnosti vydat akční plán, když tato povinnost žalované vyplývala z §7 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), pro území městského obvodu Ostrava Radvanice a Bartovice, jež měla být žalovanou splněna do 31. 8. 2012. Vychází-li proto dovolací námitka (obsažená v dovolání ad II/4), kterou dovolatel zpochybňuje závěr o promlčení nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 770 000 Kč, z tvrzení žalobce, že se předmětného nároku domáhá v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované spočívajícím v kontinuálním porušování práva Evropské unie bez ohledu na povinnosti žalované vyplývající z vnitrostátní právní úpravy, spočívající v porušení povinnosti žalované zajistit prostřednictvím přijetí účinných nástrojů nepřekračování zákonných imisních limitů, ode dne 1. 5. 2004 do dne podání žaloby, resp. dosud, pak tím dovolatel konstruuje své oponentní právní posouzení na vlastní verzi skutkových zjištění. Tím se, navzdory svému prohlášení učiněnému v úvodu svého dovolání, fakticky vymezuje proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Závěr o nedůvodnosti žaloby v rozsahu částky 230 000 Kč byl odvolacím soudem založen mj. na absenci příčinné souvislosti mezi žalobcem tvrzeným nesprávným úředním postupem a jím tvrzenou újmou. Odvolací soud k tomu uzavřel, že namísto žalobcem uváděných a dle něj absentujících opatření k nápravě stavu životního prostředí, byla přijata opatření jiná, plnící stejnou funkci, která dokonce vedla ke zlepšení stavu ovzduší v místě bydliště žalobce. Vychází-li dovolací námitka (v dovolání ad II/2) týkající se prokazování příčinné souvislosti z tvrzení, že v důsledku nepřijetí namítaných opatření se životní prostředí v bydlišti žalobce nezlepšilo, konstruuje žalobce své právní posouzení na vlastní verzi skutkových zjištění. I v případě této námitky se tak žalobce fakticky vymezuje proti skutkovým zjištěním odvolací soudu a uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.; k tomu shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1447/2017).
Z uvedeného plyne, že se žalobci nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi újmou, kterou měl utrpět, a jím tvrzeným nesprávným úředním postupem. Za této situace je zjevné, že otázky žalobcem Nejvyššímu soudu předkládané a směřující k objasnění existence nesprávného úředního postupu a újmy (v dovolání ad II/1 a 3), stejně tak jako otázky, o nichž se dovolatel domnívá, že by měly být předloženy k předběžnému řešení Soudnímu dvoru EU (v dovolání ad IV), nejsou otázkami, na kterých by (výlučně) rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno. To je diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, aby nahradil náklady dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Náhrada nákladů je tak představována paušální náhradou hotových výdajů dle §151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), jež činí 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu