ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1780.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1780/2022-272
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) S. H., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, a b) J. H., nar. XY, bytem XY, zastoupené opatrovnicí JUDr. Janou Klimentovou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/39, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 52/2018, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 55 Co 427/2021-238, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobci na žalované domáhali zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím pro každého z nich (po sdělení předběžného právního názoru soudu vzal každý ze žalobců v rozsahu částky 80 880 Kč svou žalobu zpět) z titulu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Žalobci dne 14. 4. 2008 podali u Městského úřadu v Kolíně návrh na obnovu kolaudačního řízení ve věci stavby oplocení a terénních úprav na pozemku p. č. XY a XY v k. ú. XY, neboť s nimi stavební úřad nejednal jako s účastníky řízení. Obnova řízení byla pravomocně povolena ke dni 27. 3. 2017. Nemajetková újma žalobců spočívá v tom, že sousedova stavba, která byla postavena v rozporu s projektovou dokumentací, zasahuje na jejich pozemek, a tak je přímo omezuje ve vlastnickém právu k předmětnému pozemku. Žalobci dne 14. 7. 2017 u žalované uplatnili nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč pro každého z nich, a to z titulu nepřiměřené délky řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 17 C 52/2018-195, uložil žalované zaplatit žalobci a) částku 30 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), rovněž žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni b) částku 30 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a zamítl žalobu s požadavkem na zaplacení částky 39 120 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců (výrok III). Dále soud prvního stupně žalobcům uložil zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 600 Kč (výrok IV) a rozhodl, že opatrovnici žalobkyně b) se přiznává odměna za zastupování ve výši 16 988,40 Kč s tím, že tuto odměnu nese stát a opatrovnici bude vyplacena prostřednictvím soudu prvního stupně.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce a) v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka možnosti nepřipuštění změny žaloby z důvodu prolomení účinků koncentrace řízení po změně předběžného názoru soudu se míjí s právním posouzením dané otázky odvolacím soudem, který s odkazem na rozsudek soudu prvního stupně shledal důvody pro nepřipuštění změny žaloby v dosavadním rozsahu dokazování a v tom, že požadavku na změnu žaloby předcházelo částečné zastavení řízení. Tyto předpoklady však žalobce a) nezpochybňuje, což nutně činí jeho námitku nezpůsobilou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani její jiné posouzení dovolacím soudem by se v poměrech žalobce a) nemohlo nijak projevit.
Námitka žalobce týkající se nedostatečného poučení podle §5 o. s. ř. je námitkou vady řízení, ke které dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 8. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu