Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 06.09.2022, sp. zn. 30 Cdo 2091/2022 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2091.2022.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2091.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2091/2022-350 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobkyně eReality.cz s.r.o. , identifikační číslo osoby 49905601, se sídlem v Teplicích, Chelčického 3119, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 25 824 431 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 217/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 16 Co 435/2021-305, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 824 431 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout nezákonným rozhodnutím Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2008, č. j. 12 Co 427/2007-133, vydaným v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 316/2003, a dále i nesprávným úředním postupem v této věci spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Zároveň se domáhal i náhrady nemajetkové újmy a vzniklé škody v souvisejícím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 134/2013. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 7. 2021, č. j. 28 C 217/2019-257, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 840 125 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 984 306 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalobkyně do vyhovujícího výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ohledně částky 80 125 Kč s tam stanoveným příslušenstvím a v zamítavém výroku II. ohledně částky 23 756 039 Kč s příslušenstvím (výrok II) a ve vyhovujícím výroku I. ohledně zbývající částky 1 760 000 Kč s příslušenstvím, v zamítavém výroku II. ohledně zbývající částky 228 267 Kč s příslušenstvím a ve výroku III. o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (výrok III). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále také „dovolatelka“) včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř“, odmítl pro vady. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované v §241a odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatelka ve smyslu §237 o. s. ř. nevymezila žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení mělo napadené rozhodnutí záviset, ani řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014). Obdobně musí být případně vymezena vzájemně rozdílná rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je - v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví §241a odst. 2 o. s. ř.). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely občanského soudního řádu (zákona č. 404/2012 Sb.), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014). Tento účel však nebyl v posuzovaném případě žalobkyní naplněn. Žalobkyně v úvodu dovolání toliko uvedla, že „rozsudek soudu II. stupně závisel na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která je v rozhodnutích dovolacího soudu rozhodována rozdílně“ a v závěru dovolání nazvaném „shrnutí“ pouze částečně parafrázovala obsah ustanovení §237 o. s. ř. slovy: „napadený rozsudek soudu II. stupně závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se soud II. stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive předmětná věc byla dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Na jiném místě dovolání dovolatelka bez bližší konkretizace kritéria přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. II. ÚS 264/09. Takové alternativní vymezení přípustnosti dovolání se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání zpravidla vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz , usnesení Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). Z hlediska výslovně označeného předpokladu přípustnosti spočívajícího v rozdílné rozhodovací praxi dovolacího soudu přitom zcela absentuje jakékoliv vymezení (označení) této rozdílné (tj. vzájemně rozporné) rozhodovací praxe dovolacího soudu, kterýžto rozpor v judikatuře Nejvyššího soudu by mohl být odstraněn pouze postupem podle §20 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13). K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak Ústavní soud souhrnně vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. 9. 2022 Mgr. Vít Bičák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/06/2022
Spisová značka:30 Cdo 2091/2022
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2091.2022.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání (vady)
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:11/13/2022
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-25