ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2224.2022.2
sp. zn. 30 Cdo 2224/2022-576
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce Z. S. , bytem XY, zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 18 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 39 C 248/2017, o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2022, č. j. 64 Co 56/2022-529, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 4. 2022, č. j. 64 Co 56/2022-529, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 12. 2021, č. j. 39 C 248/2017-504, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovoláních podaných v této věci.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. 39 C 248/2017-504, vyslovil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 1 062 200 Kč (výrok I), přičemž ve zbývajícím rozsahu (představovaném částkou 16 937 800 Kč) žalobu zamítl (výrok III) a žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení vyčíslené na částku 42 240 Kč (výrok II).
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací poté k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 64 Co 56/2022-529, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I a II, jakož i v části výroku III, kterou bylo rozhodnuto o částce 8 938 000 Kč, potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobce i žalovaná včasná dovolání.
Žalovaná, která svým dovoláním napadá též tu část výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v jeho vyhovujícím výroku o věci samé, přičemž se domáhá jejího zrušení, ve svém dovolání rovněž navrhla odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Tento svůj požadavek odůvodnila poukazem na výši peněžitého plnění, které bylo žalobci napadeným rozsudkem přiznáno, a obavami spojenými s budoucí nemožností navrácení této částky v případě úspěchu žalované v dovolacím řízení, jež pramení z četných exekucí, kterým žalobce v současné době čelí, a dražbou jeho nemovitých věcí, jež byla nařízena v exekuci vedené pod sp. zn. 176 Ex 02003/17.
Žalobce, který se v rámci svého vyjádření k dovolání žalované vyjádřil i k jejímu návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, označil tento návrh za nedůvodný. Nezohledňuje totiž skutečnost, že exekuce vedená pod zmíněnou spisovou značkou již skončila.
Nejvyšší soud, který o podaném návrhu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, však dospěl k závěru, že návrh žalované důvodný je.
Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 144/2018, stejně jako v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu je možné, že dovolání bude úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Z těchto rozhodnutí rovněž plyne, že závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), který je právnickou osobou, je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do „majetkových“ poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak „závažně“ se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v „majetkových“ poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí].
V usnesení ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1302/2018, dále Nejvyšší soud přijal závěr, že v případě státu vystupujícího v postavení povinného (dovolatele), který disponuje rozsáhlým majetkem, jenž by jej mohl z dosahu §243 písm. a) o. s. ř. zdánlivě vylučovat, je třeba při aplikaci dotčeného ustanovení brát v úvahu též skutečnost, že státní majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění rozmanitých a (mnohdy) jiným subjektem nezastupitelných funkcí státu a k výkonu stanovených činností, a to v rámci zákonných limitů. Pokud se jedná o posouzení, zda by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] státu jako dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, je tedy třeba uvažovat v tom smyslu, zda by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí mohlo dojít k nikoliv zanedbatelnému ohrožení plnění některé z funkcí státu v rozpočtovém roce.
V projednávané věci je tak pro účely posouzení důvodnosti vzneseného návrhu podstatná jednak výše přiznaného nároku, která odpovídá nikoliv zanedbatelné částce 1 062 200 Kč, jakož i to, že zde existuje reálná hrozba neúspěšného zpětného vymáhání takové částky pro případ, že žalovaná tuto částku nuceně uhradí a následně bude v dovolacím řízení úspěšná. Přestože žalobce v souvislosti se svým vyjádřením k návrhu žalované doložil, že exekuce vedená na jeho majetek pod sp. zn. 176 Ex 02003/17 byla skutečně skončena, přičemž žalobce je i nadále vlastníkem bytové jednotky, která byla v této exekuci postižena (viz oznámení soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky ze dne 24. 5. 2022), z listin předložených žalovanou plyne, že na jeho majetek je vedeno dalších 15 exekucí, v rámci kterých byl rovněž vydán exekuční příkaz k prodeji dotčeného bytu (viz výpis z katastru nemovitostí vztahující se k tomuto bytu ze dne 27. 5. 2022). S tím ostatně koresponduje též vlastní prohlášení žalobce učiněné dne 20. 6. 2022 v jeho úspěšné žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, z něhož plyne, že žalobce, který dosahuje měsíčního příjmu ve výši 15 836 Kč a jehož jediný hodnotný majetek je představován zmíněným bytem, čelí exekucím vedeným za účelem vymožení jeho závazků v celkové výši cca 1 100 000 Kč, přičemž další jeho neuhrazené závazky po splatnosti dosahují částky 300 000 Kč. Uvedené skutečnosti tak závěr o hrozící závažné újmě, jež by žalovanou postihla v případě neprodleného výkonu napadeného rozhodnutí (exekuce), odůvodňují.
Dovolání žalované přitom nemá vady, které by bránily pokračování v dovolacím řízení, je včasné a v části směřující proti výroku napadeného rozhodnutí, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé, též subjektivně přípustné (tj. podané účastníkem, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná v dovolacím řízení), jakož i objektivně přípustné (neplatí pro ně omezení přípustnosti podle §238 o. s. ř.). Přípustnost i důvod dovolání žalované jsou přitom vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení §237 a §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž se nejedná o dovolání zcela zjevně bezdůvodné a nelze a priori vyloučit, že bude dovolání úspěšné. Charakter dovoláním napadeného rozhodnutí současně umožňuje nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení.
Nejvyšší soud proto (aniž by jakkoli předjímal rozhodnutí o dovoláních, jež byla proti napadenému rozhodnutí účastníky podána) podle §243 písm. a) o. s. ř. vykonatelnost napadeného rozsudku odložil do právní moci rozhodnutí o podaných dovoláních.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu