ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2578.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2578/2022-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce Z. Z. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ivo Panákem, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 284/39, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Mgr. Jaromíra France, soudního exekutora se sídlem v Jičíně, Husova 64, o náhradu škody ve výši 810 624,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 14/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2022, č. j. 17 Co 222/2019-205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 810 624,20 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. Jaromíra France, Exekutorský úřad Jičín, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 023 EX 470/10.
Okresní soud Brno-venkov jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 3. 2019, č. j. 5 C 14/2017-106, zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacené částky 810 624,20 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč (výrok II), a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Odvolací soud postavil zamítnutí žaloby mimo jiné na závěru, že žalobce mohl využít jiné finanční prostředky k úhradě svého dluhu, a proto není mezi zjištěným nezákonným rozhodnutím a žalobcem tvrzenou škodou vztah příčiny a následku. Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Uvedené závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobce proti těmto (skutkovým) závěrům odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Na dalších žalobcem vymezených otázkách (např. otázka vzniku nároku na náhradu škody ve vztahu k nevyužití dostupných procesních prostředků možné obrany žalobce proti nezákonnému exekučnímu příkazu) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení nárok, a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi na straně žalované dovolací soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých vedlejšímu účastníkovi na straně žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (vedlejší účastník nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem), přičemž zároveň nedoložil výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu