ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3318.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 3318/2021-309
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobkyně J. Ř., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem, se sídlem v Chebu, Májová 606/35, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 222/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2020, č. j. 61 Co 176/2020-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce Mgr. et Mgr. Jana Junga.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena tím, že dne 18. 7. 2015 příslušník Policie České republiky R. J. usmrtil při výkonu hlídkové služby na přehradní nádrži XY bratra žalobkyně, čímž došlo k zásahu do jejího práva na soukromí, ke ztrátě možnosti dalšího rozvoje dobrých sourozeneckých vztahů, k výraznému psychickému šoku ze ztráty jediného sourozence a rovněž ke vzniku obav a nejistoty spojených s možnostmi budoucího zajištění osobní péče o stárnoucí rodiče, zdrcené ztrátou jediného syna. Příslušník Policie České republiky J. byl pro uvedené jednání shledán vinným ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti.
Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2020, č. j. 11 C 222/2018-149, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 101 444 Kč (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení ve výši 324 Kč (výrok III).
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč (výrok I), zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 300 000 Kč od 16. 7. 2018 do zaplacení, a dále ve výrocích II a III, a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II) a zamítl návrh žalované na přerušení řízení (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále též „dovolatelka“), jednající pověřeným zaměstnancem s doloženým právnickým vzděláním [§241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], v celém rozsahu včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není dle §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v rozsahu, v němž byl napaden výrok III rozsudku odvolacího soudu (kterým byl zamítnut návrh žalované na přerušení řízení), není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení, tj. jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ani o rozhodnutí uvedené v §238a o. s. ř.
Dovolání není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda je hlídková činnost, kterou vykonával při předmětné události příslušník Policie České republiky, či jiná obdobná činnost prováděná příslušníkem Policie České republiky úředním postupem ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), ani otázky, zda dopadá na nároky na nemajetkovou újmu pozůstalých §32 odst. 3 OdpŠk, ani otázky, jaký hmotněprávní předpis se použije, pokud se příslušník Policie České republiky při výkonu činností podle zákona o Policii České republiky dopustí protiprávního jednání, v důsledku čehož dojde na straně poškozených subjektů k újmě majetkového nebo nemajetkového charakteru, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uzavřel, že věc má být posouzena podle §95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii České republiky“), nikoli zákona č. 82/1998 Sb.
V rozsudku ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2249/2020, jehož předmětem byla náhrada nemajetkové újmy způsobené otci žalobkyně v důsledku totožných skutečností, Nejvyšší soud uvedl, že zákon o Policii České republiky, má ve vztahu k zákonu č. 82/1998 Sb. povahu speciálního právního předpisu, který se použije přednostně, je-li naplněna skutková podstata uvedená v §95 zákona o Policii České republiky. Vzhledem k charakteru činnosti policie a důraznosti řady oprávnění, které má, lze očekávat vznik škody v souvislosti s její činností. Smyslem a účelem §95 zákona o Policii České republiky je tuto škodu nahradit, k čemuž se zavázal stát. Ustanovení §95 odst. 1 zákona o Policii České republiky stanoví jeden z případů předpokládaných v §2895 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy povinnost škůdce k náhradě škody vzniká bez ohledu na jeho zavinění (objektivní odpovědnost). Stát takto obecně odpovídá za škodu způsobenou policií, jestliže vznikla v souvislosti s plněním jejích úkolů, a to i když policie postupovala v souladu se zákonem. Mezi základní úkoly Policie České republiky definované v §2 zákona o Policii České republiky patří i povinnost předcházet páchání trestné činnosti a přestupků, kam spadá i preventivní činnost, zahrnující provádění hlídkové a obchůzkové činnosti, popřípadě činnosti výjezdové. Z hypotézy §95 odst. 1 zákona o Policii České republiky přitom nikterak neplyne dovolatelkou namítaný závěr, že by se toto ustanovení mělo aplikovat toliko v případě legálního postupu Policie České republiky. Naopak podstatné je zejména to, zda tvrzená újma vznikla v souvislosti s plněním úkolů Policie České republiky, nejednala-li Policie České republiky v postavení orgánu činného v trestním řízení. V tomto ohledu daná norma z hlediska věcného vymezení dopadá na užší okruh případů nežli norma obsažená v §13 OdpŠk, jež se týká obecně úředního postupu. Aplikace zákona č. 82/1998 Sb. přichází v úvahu pouze, pokud policie způsobila škodu nesprávným úředním postupem, který však není možné klasifikovat jako škodu (včetně újmy na zdraví či životě) způsobenou policií v souvislosti s plněním jejích úkolů (vyjma případů, kdy policie jednala v postavení orgánu činného v trestním řízení). Podle dovolacího soudu vyplývá specialita zákona o Policii České republiky rovněž ze skutečnosti, že se tento předpis vztahuje pouze na plnění úkolů policie, kdežto zákon č. 82/ 1998 Sb. dopadá obecně na výkon veřejné moci.
Vzhledem k tomu, že §95 odst. 1 zákona o Policii České republiky výslovně upravuje povinnost k náhradě škody, přičemž aktuální právní úprava po nabytí účinnosti současného občanského zákoníku důsledně rozlišuje mezi škodou jakožto újmou na jmění (§2894 odst. 1 o. z.) a nemajetkovou újmou, jež se odčiňuje pouze v případech zvlášť stanovených zákonem, nebyla-li tato povinnost ujednána (§2894 odst. 2 věta první o. z.), zabýval se v tomto rozsudku Nejvyšší soud taktéž otázkou, zda lze §95 odst. 1 zákona o Policii České republiky vztáhnout též na újmy na zdraví či životě ve smyslu §2958 a §2959 o. z., jež svou povahou spadají mezi újmy nemajetkové a uzavřel, že bez ohledu na změnu pojetí nároků na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z poškození zdraví občanským zákoníkem, který důsledně rozlišuje nároky na náhradu škody a na odčinění nemajetkové újmy, je namístě v režimu zákona o Policii České republiky i nadále chápat tyto nároky jako nároky na náhradu škody.
Na výše uvedených závěrech přitom nemůže nic změnit ani námitka dovolatelky, že zákon o Policii České republiky neobsahuje ustanovení o regresu, a proto by se nemohla po policistovi domáhat nahrazené újmy, neboť právo na případný regres není předmětem tohoto řízení, tudíž Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby se danou otázkou zabýval. Lze však obecně uvést, že z pouhé absence úpravy regresního práva ve zvláštní úpravě nelze dovozovat, že toto právo státu nepřísluší.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a 2, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, a to ve výši sazby odměny za jeden úkon právní služby podle §7, §8 odst. 1, §9 odst. 4 písm. a) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 3 100 Kč, paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč a 21% sazby daně z přidané hodnoty [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu