ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3378.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 3378/2022-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce L. S. S., nar. XY, bytem XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 118 799 632 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 49/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2022, č. j. 25 Co 232/2022-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 4. 2022, č. j. 47 C 49/2022-125, výrokem I podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZoSP“), zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nezákonným trestním řízením, ve výroku II rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky a ve výroku III rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 700 Kč žalobci.
Městský soud v Praze (dále též jen „soud odvolací“) usnesením ze dne 12. 7. 2022, č. j. 25 Co 232/2022-142, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu, a to proti všem jeho výrokům, podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Dovolání proti výroku II usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Ve zbylém rozsahu není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. k posouzení otázky, zda byla uhrazena celá část soudního poplatku ve výši 2 000 Kč na účet soudu prvního stupně, resp. zda došlo k jeho neoprávněnému ponížení o částku 300 Kč představující poplatek banky příjemce při mezibankovním přeshraničním platebním styku, která podle dovolatele nebyla v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. I kdyby totiž bylo pravdivé tvrzení dovolatele, že České národní bance vedoucí účet soudu prvního stupně nevznikl nárok na poplatek ve výši 300 Kč, a ta si tedy z přeshraniční platby provedené žalobcem (z jeho bankovního účtu vedeného u bankovního ústavu Santander UK plc.) nesprávně uvedený poplatek strhla (přestože odvolací soud dospěl k závěru zcela opačnému), pak podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu platí, že pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou, v jejímž důsledku nebyla předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, připsaná na účet soudu, jde na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu, a který tak nese odpovědnost za nesplnění poplatkové povinnosti v podobě rozhodnutí soudu o zastavení řízení podle ustanovení §9 odst. 1 nebo 2 ZoSP (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, publikované pod č. 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto platí, že i kdyby banka pochybila a při provádění žalobcem zadaného převodu strhla bezdůvodně část realizované platby, je ve smyslu závěrů uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu a tamtéž citované judikatury zřejmé, že na závěru o nesplnění poplatkové povinnosti to ničeho nemění.
Jestliže žalobce v dovolání argumentuje tím, že ve skutečnosti byla dne 5. 4. 2022 na účet soudu prvního stupně připsána celá částka představující soudní poplatek za podání návrhu (2 000 Kč) a že ji soud nesprávně zaevidoval jen ve výši 1 700 Kč, nebo tvrdí-li žalobce, že neuváděl při zadání platby kód SHA, kterak uvedl odvolací soud, jedná se o námitky směřující proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vycházel, které tudíž nepředstavují naplnění jediného zákonem předvídaného dovolacího důvodu zakotveného v §241a odst. 1 větě první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacích řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu